Planet Zoo (recenze)

Lemur má hlad, tak dostane najíst. Lemur je spokojený a usne. Želva se nudí, dostane piňatu, se kterou si ale neumí v uměle vytvořeném přístřešku hrát, protože je určena pro kočkovité šelmy, a tak se nudí dál. Mezitím opice utekly kvůli chatrné bariéře z výběhu. A irbis? Irbisovi je zase teplo…

Frontier Developments nejsou na poli strategií nováčky. Minulý rok nás, jakožto hráčské pokolení, naservírovali krvežíznivým dinosaurům v budovatelské strategii Jurassic World Evolution a ještě předtím jsme si mohli pohrát s horskými dráhami v Planet Coaster. No a letos, letos tu máme úplně jiný svět. Svět zoologických zahrad a jejích obyvatel.

Hned na začátek se sluší napsat, že nejsem ideální recenzent pro tento typ her. Podobný titul jsem hrál naposledy asi v 15 letech, a to RollerCoaster Tycoon (všimněte si, že za názvem nenásleduje žádná číslovka). Na druhou stranu možná právě proto bude dnešní recenze pro někoho zajímavá, protože se určitě najdou tací, kteří budovatelským strategiím moc neholdují, ale trailer je nadchl tak moc, že uvažují o koupi. Moje recenze nebude zatížena minulostí, nebude srovnávat s ostatními tituly, ale i tak doufám, že pro mnohé z vás bude přínosem.

Děti pošlete spát a vyberte si zbytek dovolené

Vše začíná idylicky. Nejdříve si vytvoříte svého avatara, komicky zkratkovitou postavičku, která pro vás bude styčným bodem na miniaturním globusu, kde jeho umístěním rozhodnete, v jaké lokalitě si přejete vybudovat svou zoo. Následně si vyberete, jakou formu hry chcete hrát. Já doporučuji začít kariérou, která obsahuje tutorial, bez kterého, co si budeme povídat, se prostě neobejdete.

Velkou výhodou je, že celá hra je přeložena do češtiny, a to velmi dobře. To je docela podstatné, protože textu si zde užijete stejně jako při čtení knížky od Stephana Kinga TO – až strašidelně hodně. Indicie, jak hrát, se ale podávají hezkým způsobem, a já polehoučku začínal chápat, jak moc je hra obsáhlá a jak šeredně jsem se v jejím pojetí mýlil.

Nejedná se totiž vůbec o jednoduchou hříčku, v níž stavíte cestičky a už hotové zvířecí výběhy spolu s pár stánky pro návštěvníky. Ne, tady se jedná o čistě hardcore strategii, kde o vašem úspěchu rozhoduje sebemenší detail. Dalo by se to asi shrnout na příkladu s krycím názvem IRBIS (jiný název levharta sněžného, herec Idris Elba se zde neobjevuje).

Irbisovi vadí, že je mu teplo. Proto musíte do jeho areálu umístit chladiče, které navodí chladnější klima. Chladiče ale potřebují elektrárnu, tak ji taky postavíte, a díky termokameře, na kterou si v menu přepnete, zjistíte, kde je potřeba nejvíce ochlazovat. Jenomže kde je chlad, musí být sníh – irbisovi nevyhovuje zelenající se tráva. Upravíte tedy povrch tak, aby byla vaše kočkovitá šelma spokojená. Všichni jsou happy, všechno se daří. Návštěvníci si ale stěžují, že mají špatný výhled, a tak se udělá prosklená stěna na místě irbisova přístřešku.

Návštěvníci jsou happy. Irbis nikoliv. Irbis se necítí ve své kůži. Ze všech těch lidí je frustrován, a tak onu zpropadenou průhlednou stěnu vyměníte za zrcadlovou. Irbis je happy, návštěvníci jsou happy. Mezitím stihlo onemocnět pět zvířat, jedno má hlad, dvěma chybí kamarádi, vám docházejí peníze a ta stěna u hrochů taky dlouho nevydrží.

Myslí tady vůbec někdo na zvířata?

Ano, na ta se tu myslí především. Ve hře se nachází vcelku dostačující počet různých živočišných druhů od velkých slonů přes pandy (asi o ně prezident požádal přímo u svého čínského protějšku) až po malou havěť, pro které se staví jednotlivá terária. Jako ornitologa amatéra mě ale dost mrzí, že je tu až žalostně málo ptáků. Doslova jsou tu tři: plameňáci, pštrosi a pávi. Hlavně, že tu mají antilopy. Kdo se proboha chodí dívat do zoo na antilopy? Já chci voliéry plné tukanů nebo supů, kteří si pochutnávají na mršině. Bohužel, ptačí zoo si nepostavím, ale zase o to víc času mi zbude na budování ostatních výběhů.

Jak už bylo řečeno, každé zvíře je specifické a ke každému se musí přistupovat jinak. Při stavbě výběhů je dobré předem vědět, co do něj umístíte. Začnete výstavbou stěn, nastavíte si jejich výšku (některé jdou i v horní části zkosit, aby přes ně divoké šelmy nebo třeba opice nemohly lézt), tu a tam dáte průhlednou stěnu pro uspokojení dychtivých pohledů návštěvníků (ale pozor, i taková mírumilovná žirafa dokáže v amoku prokopnout příliš velký průhled a vy tak máte zaděláno na problém).

Nyní je čas umístit zvíře. Až se tak stane, uvidíte, s čím je spokojené a co mu naopak vadí a podle toho začnete jednat. Prostor vybavíte vhodnou zelení, naštěstí je vždy vidět, v jakém podnebném pásu se daná rostlina nachází, takže ji jen spárujete s podnebím daného zvířete. Na stejném principu funguje druh zeminy, kterou vyberete, a vlastně tak funguje i všechno ostatní, co udělá zvíře spokojeným: přístřešek, voda, zvířecí partneři, strava a i nějaká ta hračka. Tohle všechno se dá vyčíst z karty příslušného živočicha.

Je samozřejmě možné do výběhu umístit i více druhů zvířat, ale je tak nutné činit s rozvahou. Když budete mít pospolu lva a antilopu (konečně má nějaký smysl), dopadne to stejně jako klip ke znělce National Geografic, tedy zpomalený záběr na běžícího lvího samce a v rámci sekund mrtvý sudokopytník. Na druhou stranu takové žirafy a zebry mohou žít v harmonii stejně jako želvy s pávy.

Budovatelská strategie je o zvyku

Musím říct, že jsem si na ovládání zvykal delší dobu. Není moc intuitivní a kdyby nebylo úvodního tutoriálu, bádal bych opravdu dlouho už jen třeba nad takovou prkotinou, jako je otočení objektu. Pohybovat se po mapě je někdy těžkopádné a musíte se obrnit trpělivostí.

Podobně je na tom i budování. Objekty se automaticky nepřichytávají k povrchu, a tak se může stát, že vám levitují v prostoru. Není to ale vyloženě chyba, protože díky tomu můžete z kamení poskládat hezké jeskynní přístřešky pro divoké šelmy nebo různé prolézačky pro opice. Variabilita je neomezená.

Celkově je budovatelská část asi tou nejvíc hardcore věcí na celé hře. Pokud jste schopni přimhouřit oko při pohledu na nedokonale (ne)rovnou cestičku nebo lehce vyosenou budovu, budete v pohodě. V opačném případě jste badass architekt–inženýr, který bude trávit hodiny a hodiny při stavbě téměř čehokoliv. Odměnou vám pak bude krásně vyhlížející a hlavně fungující zoo.

Myslí tady vůbec někdo na lidi?

Aby zoo mohla šlapat jako hodinky, je potřeba lidské osádky. Nabízejí se tu různá povolání a ještě různější budovy pro ně určené, protože i veterinář je člověk a musí někde bydlet. Různorodost této pracovní síly je hezky vyvážená, a tak člověk hned pochopí, s čím mohou jednotlivá povolání pomoct. Máte tu dělníky, ochranku, pečovatele a v neposlední řadě prodejce, díky kterým můžete udržovat zoo v chodu.

Peníze jsou to hlavní (hned po zvířatech),je tedy potřeba rozumně pracovat s financemi, upravovat cenu vstupného, najímat tolik lidí, kolik si můžete dovolit a nekupovat zběsile nová a nová zvířata. Vaší záchranou se mohou také stát i prosté dárcovské schránky u každého výběhu, a ruku na srdce, bez nich nepochodíte.

Další možnost, které se můžete věnovat, je vědecká činnost. Objevování nových chorob a hledání léku dokáže také zabavit na delší dobu. Jenomže, a to myslím zcela upřímně, v Planet Zoo je téměř nemožné věnovat se všem činnostem, které hra nabízí, na sto procent najednou. Pokud ale dáte vale rodině a přátelům a odstěhujete se někam mimo civilizaci, můžete se zcela ponořit do hry a vychutnat si všechny její detaily naplno.

ZOOTOPIA

Ohledně grafiky a ozvučení nemohu říct špatného slova. Hra je krásná v každém ohledu. Samozřejmě si to vybírá svou hardwarovou cenu, ale i třeba na nižší detaily budete spokojeni.

Zvířata nejenže vypadají k světu (nechybí ani odrážení slunečních paprsků na srsti), ale pohyby a jejich interakce s prostředím jsou na opravdu vysoké úrovni. Stejně tak i návštěvníci či pracovníci působí „lidsky“. Možná mi trošičku přijdou odfláknuté některé dřeviny, ale není to nic, kvůli čemu byste volali mámě domů.

Co se zvuku týče, při přiblížení pohledu na vaši zoo máte opravdu pocit, že v ní jste. Dětský křik, tlumené hlasy návštěvníků a do toho exotické ozvěny animálního charakteru dokonale dokreslují atmosféru zvířecího parku.

Hurá do zoo

Planet Zoo se povedla. I když se jedná o totální hardcore guilty pleasure budovatelskou strategii, dokáže zaujmout i širší publikum. Nenechte se ale zmást jejím vzhledem. Není to rozhodně hra pro malé děti, které mají doma křečka a věří, že jednou z nich budou veterináři. Jedná se o povedený kousek pro vizionáře, kteří s ní dokáží neuvěřitelné věci. My ostatní se budeme muset spokojit s naší upocenou zoo, jež nám ale i tak udělá nemalou radost.