Turistická značení, Pravčická brána a Bestie. Hledat svou ztracenou dceru v českých hájích může být docela na palici.
Vždycky, když se objeví nějaká zpráva o tom, že se chystá ambiciózní titul z naší malé, leč útulné krajiny, leckomu srdce zaplesá. A když se k tomu dodá informace, že je příběh zasazen do našich reálií, tak se nám to srdíčko rozbuší ještě o trošku víc.
Za Someday You’ll Return, eposem o „hledání“ svého potomka, stojí pár vývojářů ze studia CBE Software. Když říkám pár, myslím to doslova, protože celou hru mají na starosti jen dva lidé – Lukáš Medek a Jan Kavan (rozhovor s nimi si můžete přečíst zde, byť je třeba přiznat, že následně přibrali ještě třetího do party). Je až k nevíře, kolik práce na titulu odvedli. Nabízejí se ovšem dvě otázky: Jak Someday You‘ll Return obstojí v porovnání s konkurencí a jak moc se povedla sama o sobě?
Walking simulátor? Ani náhodou
Poslední dobrou mě baví adventury. Nebylo tomu tak vždycky. Zlom nastal v okamžiku, kdy se mi do rukou dostala dnes už dobře známá nezávislá hra od Campo Santo s prozaickým názvem Firewatch, která se shodou okolností odehrává také v lese. Firewatch mě tak nadchnul, že jsem od té doby začal vyhledávat walking simulátory (moje nedávná recenze Suicide of Rachel Foster mluví za vše) a těšil se z kvalitních příběhů i z mnohdy výborných hereckých výkonů.
U SYR (zkratka Someday You’ll Return, ne typ mléčného výrobku) je to složitější. Nazvat ho walking simulátorem by bylo dost zavádějící. Ano, hodně, a to opravdu hodně se tady nachodíte, ale na druhou stranu tu máte i větší míru interakce s předměty, a co víc, své místo tu mají i stealth pasáže.
Zmizelá
Jednoho dne se Daniel, hlavní hrdina hry, dozví, že jeho dcera Stela z ničehonic odešla kamsi do hlubokého lesa. Vám, jakožto řádně vytočenému otci, nezbývá nic jiného než problematickou dceru najít. To je hrubá kostra celého příběhu, ale myslím si, že jakýkoliv obrázek ze hry nebo samotný trailer vám dá tušit, že to nebude tak jednoduše přímočaré. Přeci jen cca čtrnáctihodinová herní doba přichází s příslibem komplexního příběhu. Výsledek je ale místy spíš zmatený a protahovaný.
Děj, jak už to tak bývá, je nejdůležitější složkou podobných titulů, a ač bych vám o něm toho chtěl napsat mnohem víc, tak mi věřte, že nemohu, neboť bych vás tím připravil o nejedno překvapení. Snad jen tedy letmé nadhození – téma „ztracená holka v lese“ začne pozvolna odkrývat nevyřčené otázky ohledně Danielova vztahu se svou dcerou.
Nejedná se až tak o výlet do adršpašských lesů (a jim podobných), ale spíše o cestu protagonisty a jeho pátrání v minulosti. Daniel má totiž hodně daleko ke kladné postavě. To je ovšem něco, co vám dojde už po deseti minutách hraní.
Dějová linka je vcelku povedená, i když je plná klišé a nazvat ji originální by bylo hodně odvážné. Hlavní neduh v tomto ohledu vidím v příliš rozvleklém podávání informací. Kdyby se herní doba zkrátila na polovinu, rozhodně by to prospělo celkovému tempu a vyhnuli bychom se repetitivity, které je tam na můj vkus až moc.
Bylinkářství a turistika
Problém je ten, že se vesměs všechno, co děláte, pořád opakuje dokola. Pobíhání v lese, pobíhání v úzkých chodbách starého bunkru, řešení hádanek, šplhání, lezení a tak dál a tak dál v pravidelném intervalu.
Toulky přírodou jsou zábavné, to neříkám, a opravdu se mi líbí, že se autoři snažili zpropagovat českou kotlinu. Zapojení našich turistických značek do adventury je výborný nápad, stejně tak jako edukativní část o naší historii či kulturních i přírodních památkách. S tím jde ruku v ruce i bylinkářství, kdy při vašich cestách sbíráte různorodé byliny, ze kterých následně dle tajuplných receptů vytváříte mnohdy „kouzelné“ lektvary.
K tomu si přidejte ještě Danielovy kutilské dovednosti, díky kterým sestaví třeba malá kamna nebo žebřík (tvorba předmětů je asi nejzábavnější pasáží celé hry), a máte o zábavu postaráno. No a pak tu máme strašidelnější pasáže, které se odehrávají z větší části ve snové realitě a většinou je u toho zmíněná Bestie – tvor, který vás všude pronásleduje a není radno se s ním setkat.
Hororová část titulu na mě působila opravdu hloupě, jako by byla vystřižena z béčkových devadesátkových hororů. Schováváte se před monstry, vrážíte kůly do přerostlých srdcí a zdrháte před Bestií. Pokaždé, když se tato „děsivá“ linie objeví, děláte ty stejné věci pořád dokola a dokola, dokud se atmosféra úplně nevytratí.
Na začátku hraní je atmosféra hutná až nepříjemná, bohužel postupem času vyprchá, neboť se vám ony koridory, tunely a celý mustr prostředí zákonitě omrzí. Poslední dvě hodiny hry jsem si pomalu říkal, ať to skončí, ať už se dostanu někam dál, kde se bude dít něco jiného.
Pohyb po světě není jen horizontální, hlavní hrdina téměř pořád po něčem šplhá (v těchto pasážích vaše tělo vypadá extrémně nepovedeně, jakoby ani nemělo kosti) nebo balancuje na různých římsách či lávkách (na můj vkus až moc často). Nevyhnete se ani zmatenosti a bloudění po mapě, protože je svět místy nepřehledný a často hledáte místo, kam by se dalo vylézt.
Mezi tím vším se vám opravdu pozvolna odkrývá děj a z přídělů indicií se posouváte dál. Nepřetržité opakování lezení a pobíhání do značné míry působí jako vata snažící se nafouknout herní dobu.
Abych jen nekritizoval, design hry nabízí povedené části i různorodé pasáže. Musím vypíchnout povedený tábor Čtyřlístek, který má opravdu pěknou atmosféru a vy si zde oddechnete (i když jen na chvíli) od tunelů a lesů. Nebo třeba povídání si s tajuplnou holčičkou ve speciální sféře, díky které se vám odkrývá příběh. Paradoxně v nejzajímavější pasáži hry bohužel nic neděláte, jen posloucháte malou holku s nohama od dehtu.
Všímejte si celku, ne detailu
Someday You’ll Return vypadá dobře. Musím ale konstatovat, že jen na první pohled. Už úvodní scéna, kdy jedete autem, vypadá jako vytržená ze hry před deseti lety. Ještě horší je, když z auta vylezete a celé si ho prohlédnete. Jako by si autoři někde stáhli free 3D model Fabie a dál to neřešili. To je jedna z prvních věcí, která vás zarazí.
Naštěstí grafickou stránku hry zachraňuje krajina, která jako celek působí hezky. Ovšem vezmeme-li si jednotlivé části, o žádnou hitparádu se rozhodně nejedná. Škoda. Musím říct, že to pro mě bylo zklamání. Těšil jsem se na propracovaný svět a místo toho jsem dostal jenom mdlý vizuál, který je sice celkem originální, ale ve výsledku vlastně ničím zajímavý.
Při hraní jsem si vzpomněl na titul, který vyšel před cca dvěma lety – Grey Dawn. Graficky je na tom velmi podobně. Sází na folklór, na povedenou krajinu i na explicitní výjevy v děsivějších pasážích. Grey Dawn má ovšem jednu výhodu – má určitý ten vizuální styl. Má tvář i identitu. Oproti tomu SYR působí nemastně neslaně.
Největší zlo přichází v okamžiku, kdy začnete potkávat ostatní postavy. U samotné Bestie mi to nevadilo, protože to je prostě příšera, od které neočekáváte, že se bude pohybovat jako člověk, ale u ostatních všechny ty neduhy působí jako pěst na oko.
Ano, mluvím tu o animacích. Například při pohybu postav do kopce místo chůze kloužou po povrchu jako na bruslích. Také se roboticky otáčejí a působí dost zastarale. Naopak, co se mi líbí, je to, jak jsou postavy napsané (snad až na babku, ta je strašná) a mají svůj smysl. Jenomže ten se odkrývá tak pomalu prostřednictvím mnoha klišé a opět zbytečného protahování, že to ani kvalitní konec nezachrání.
Let them talk
Ještě chvíli zůstaneme u postav. Mají totiž jeden nepříjemný nešvar, a tím jsou herecké výkony. Naprosto nevhodný a neumětelsky vytvořený dabing, ze kterého je jasné, že herci četli z papíru bez jakéhokoliv kontextu, anebo kontext měli, ale prostě to zahráli špatně.
Když hledám svoji ztracenou pubertální dceru, nevtipkuji, nepronáším moudra a rozhodně nejsem klidný jako hlavní postava. Už v úvodu, kdy nehrajete za Daniela, ale za jinou postavu, je perfektní ukázkou toho, jak je celkový herecký projev plochý a nevhodný.
Dalším příkladem jsou i reakce hlavní postavy, například na zamčené dveře. Jediné, co kolem toho pronese, je jednoslovné „Locked“s takovou nechutí, že pokaždé, když toto slovo slyšíte (a že ho uslyšíte dost často), máte chuť už žádné další dveře neotevírat. Jistě, takhle to má mnoho her, ale je problém namluvit jednoslovnou frázi vícekrát? Působí to dost odflákle, a to je něco, co nemám rád.
Když už jsme u zvuku, ten se jeví také jako značně nedodělaný. V lese různě přeskakuje hlasitost. Hrál jsem prvotní verzi, kde byl v den vydání přislíben day one patch, který měl mimo jiné opravit i zvukovou kulisu, ale rozdíl jsem nezaznamenal.
Také se stane, že se zvuková kulisa najednou úplně utne nebo se přepne na jiné podbarvení. Říká se, že díky zvuku se dá výborně budovat napětí a celková atmosféra. Someday You’ll Return se o to snaží, ale bohužel jen čistě prvoplánově, což paradoxně naopak podkopává všechnu snahu a navození té správné nálady.
Slovy závěrem, český Firewatch se ani zdaleka nekoná. To nemusí znamenat nic špatného. Jsem vlastně rád za tento titul (i když to tak v recenzi mnohdy nezní), protože snaha ukázat krásu Čech a její historii světu se cení, škoda jen, že je to formou hry, která působí nedodělaně a je bez silnějších emocí.
A to je škoda, protože námět je to pěkný a pár originálních prvků se tu taky najde. Každopádně se těším na další dílo od studia CBE Software, protože věřím, že bude celistvější a technicky i dějově vyzrálejší.
