Dříve nebo později se každá veleúspěšná anime série dočká své herní odnože. Občas proto, aby podpořila nástup nové sezóny, jindy aby na chvíli utišila hlad obsahuchtivé otaku komunity. Akční bojovka se zdlouhavým názvem Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – The Hinokami Chronicles se snaží plnit obě role. A v obou občas pokulhává, třebaže mnohé skalní fanoušky nezklame.
Manga Kimecu no Jaiba (v anglofonních zemích známá spíše jako Demon Slayer) se před pěti lety prohnala Japonskem jako nečekané šónen tornádo. V roce 2019 pak přišlo anime, které si omotalo kolem katany zbytek nepolíbených otaku komunit mimo zemi vycházejícího slunce. Příběh Tandžira, který se spolu s démonickou sestrou Nezuko vydá na lov vraha své rodiny, chytil za srdce miliony lidí po celém světě.
Akční série o lovcích démonů mě v Tokiu pronásledovala na každém kroku – byla v supermarketech, kavárnách, hračskářstvích i pačinko hernách. O masivní popularitě značky ostatně svědčí fakt, že letošní animovaný film z tohoto univerza se stal nejvýdělečnějším japonským snímkem v celé historii. Na pandemickou dobu slušný výkon, ne?
Již příští měsíc má navíc vyjít druhá série Kimecu no Jaiba. Toho se rozhodli využít vývojáři ze studia CyberConnect2, kteří se již dlouhé roky specializují na bojovky. Nakonec ale nezůstali u pouhé konverze anime do festivalu promačkaných tlačítek na ovladači, naopak se rozhodli trošku zaexperimentovat. Nutno říci, že se jim risk vyplatil tak napůl.
Velkolepá, byť schizofrenická podívaná
Co do výpravy hra zvolila zvláštní přístup. Pro fanoušky původní mangy či anime vlastně nepůjde z hlediska příběhu o nic nového – v rámci zhruba 12hodinového adventurního režimu se dočkají hratelné rekapitulace všeho, co už mohli vidět v seriálu. V praxi tak skrze několik kapitol prožijí první sezónu anime a velké finále v podobě filmu Mugen Rešša Hen. Ten rovněž slouží jako most k druhé sezóny, která startuje již v prosinci.
The Hinokami Chronicles tak přichází v ideální chvíli jako jakýsi osvěžovač paměti. V hratelné a akční formě připomene vše, co se doposud v ději událo. A to téměř se vším všudy – cutscény jsou sice přerenderované do 3D, ale naprosto identické vůči tomu, co mohli diváci vidět v anime. Stejně tak zůstaly v nezměněné podobě i skoro všechny dialogy, původní japonský i anglický dabing či hudební doprovod.
Na jednu stranu je fajn, že se fandové Kimecu no Jaiba mohou tímto způsobem připravit i navnadit na velkolepou druhou sezónu. Ostatně kdo četl mangu, ví, že půjde o pěkný nářez. Hra je ale místy zdlouhavá a zbytečně natahovaná, jelikož jsou příběhové pasáže proložené nepříliš záživným obsahem.
Mezi klíčovými dějovými milníky se mohou hráči totiž v kůži Tandžira či jiných postav procházet po lokacích známých z mangy a seriálu. Je třeba ale stále mít na paměti, že The Hinokami Chonicles je především hektická versus mlátička, není na místě očekávat rozlehlá města plná aktivit. Mnohdy jde jen o malé koridorovité náměstíčko s několika interaktivními body a generickými postavami.
Lokace jsou často tak malé a přímočaré, že je nemožné se v nich ztratit. A díky bohu za to, protože jejich prozkoumávání je občas jedno velké utrpení. Největší bolístkou je rychlost pohybu hlavních postav – i za sprintu mají hlemýždí tempo. Pokud jste stejně postižený RPGčkař jako já, budete při luxování mapy od všech skrytých pokladů trpět. Mnohdy vlastně chyběl i ten obsah. Několikrát se mi stalo, že mě hra vyplivla do malé lokace, já udělal pár kroků a hned naskočila cutscéna.
Jistě, asi není od věci ocenit snahu autorů přinést alespoň trošku něco nového do žánrové škatulky – příběhové kampaně se v mlátičkách příliš nenosí. Graficky líbivé, ale obsahově prázdné lokace asi nejsou tou ideální cestou. Ačkoliv jsou některá místa vizuálně opravdu povedená, obsahově toho moc nenabídnou. Velká škoda, dokázal bych si představit hutné JRPG pod touto značkou.
Jakkoliv tedy procházení se noční Asakusou lahodilo mým weebským bulvám, paradoxně tyto průzkumné pasáže spíše zdržovaly od zábavnějších částí hry. Ve výsledku tak nováčci i znalci série stejně sáhnou po stále fantastickém anime, pokud by si chtěli osvěžit paměť – už proto, že i ve hře chybí několik ikonických seriálových momentů.
Radost z porcování
Přejděme ale ke šťavnatému masu na kosti. Souboje jsou zde skvělé, dynamické, napínavé a vizuálně fenomenální. Vývojáři mají ostatně s podobnými gaučovými anime mlátičkami bohaté zkušenosti, v porovnání s Naruto či Dragon Ball Z jsou možná i krapet pestřejší.
Příběhové bossfighty z anime a mangy plní svůj účel na sto procent. Nejsou tak přísné jako duely v Dark Souls, stále ale vyžadují trošku taktizování a méně frenetického mlácení náhodných tlačítek na ovladači. Každý boss dle očekávání přichází s vlastní různorodou sestavou útoků a komb, které se řídí pravidly univerza Kimecu no Jaiba, a v nabídce jsou všichni démoni, kteří se doposud mihli na obrazovkách. Parádně zpracovaný je třeba duel s Kjógaiem, který si doslova hraje s gravitací – přestože nebyl souboj příliš obtížný, šlo o povedenou podívanou.
Pro fanoušky půjde zřejmě o jednu z hlavních motivací, proč překousnout jinak nudnou výplň mezi souboji. I díky předdefinované výtvarné stránce, která kombinuje 3D animace s dvourozměrnou dimenzí, je velká radost koukat na ultimátní útoky a pompézní finiše. Grafický tým zde jednoduše odvedl skvělou práci.
Tu a tam Tandžiro při brouzdání se lokacemi narazí i na generické démony, souboje s nimi ale trošku postrádají smysl. Ve hře nejde nijak levelovat ani sbírat novou výbavu či schopnosti, z výhry si tak vlastně neodnesete nic kromě možného achievementu za vzácné kombo. Navíc jde o triviální střety i na vyšší obtížnost.
Ve víru komb a barevného deště
Nejvíce času ale strávíte mimo příběhový mód, který slouží spíše jako cesta k odemknutí všech hratelných postav do tradičního versus módu. Jak v offline, tak online režimu jde o výsostnou zábavu, zvlášť za přítomnosti dalšího živého hráče. Do virtuální arény si můžete nabrat rovnou dvě postavy, mezi kterými jde přepínat přímo během souboje, což dává prostor pro využívání předností vybraných bijců.
I samotné ovládání a učení se novým trikům je oproti podobným titulům příjemně intuitivní, třebaže k jejich mistrnému používání bude třeba něco cviku. Zpočátku jsem měl trošku obavy, jak zvládnou tvůrci zpracovat základní údery a deset speciálních schopností, které třeba bojovníci vodního stylu ovládají. Kombinace tlačítek a páček naštěstí funguje veskrze dobře a bez větších zádrhelů, snad vyjma zamknutí cíle, které občas zahapruje.
Po odemknutí všech hratelných postav a arén mě ale nepříjemně překvapil výsledný počet odlišných bojovníků. Reálně jich je jen něco přes deset – část z nich jsou totiž jen stejné postavy s jinými skiny. Do toho je Tandžiro společně s dalšími několika hrdiny bojovník vodního stylu, tudíž všichni používají stejné útoky a komba.
Hlavním argumentem tvůrců bude zřejmě fakt, že příběh anime jednoduše nepokročil dostatečně daleko, aby se ve hře objevily třeba postavy z mangy jako Sanemi nebo Kanrodži. Ať už byly licenční mantinely jakékoliv, je to velká škoda, protože výsledný výběr při pravidelném hraní nejspíše rychle omrzí.
V průběhu recenzování naštěstí přibyli ještě démoničtí bijci, od Ruiho z první série anime až po skvěle zpracovaného Akazu z letošního filmu Kimecu no Jaiba. Antagonistický nášup je co do útoků a komb trošičku pestřejší, po vizuální stránce jsou jejich ultimátní komba snad ještě velkolepější než v případě lovců démonů. Pakliže budou do hry postupně přibývat další a další hratelné postavy – třeba po premiéře druhé série – bude to pro mnohé důvod se do hry na chvilku zase vrátit.
Fanoušky potěší, ale možná nenasytí
Mimo souboje mohou hráči sbírat v příběhových pasážích bodíky či fragmenty, kterými se v menu následně odemykají drobné bonusy jako soundtracky, kosmetické úpravy či bonusové cutscény. Nic, bez čeho byste nemohli přežít, ale jako milé zpestření pro skalní fandy to asi nikoho neurazí.
Po technické stránce toho není moc co vytknout. Grafická prezentace je, jak již bylo mnohokrát naznačeno, velice povedená. Neméně skvělý je i soundtrack, který vychází z animované předlohy. Pravda, občas dokázala pozlobit kamera, především v plošinovkových sekvencích, ale to je asi vše. Po breberkách nebylo ani vidu a v případě PS5 vše jede na krásných 60 FPS.
Všeho všudy je Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba – The Hinokami Chronicles povedená mlátička, která bude nejvíce imponovat fanouškům mangy a anime. K dokonalosti ale hře chybí hodně – snaha o jakous takous inovaci nakonec vyústila v poněkud nudné výplňovky mezi povedenými bossfighty, versus režimu zase chybí větší výběr bojovníků. V předvečer začátku další sezóny anime jde ale o fajn způsob, jak se náležitě připravit na prosincovou jízdu.
