Řada filmů i seriálů se motá kolem vztahů, lásky, zrady, smrti a přátelství. Jak s těmito tématy ale dokážou zamíchat třeba… roboti? Love, Death & Robots (dále jen LDR) z portfolia Netflixu není tradiční seriál. Jasně, má sice osmnáct dílů, netvoří ale jedno ucelené dílo. Dalo by se tedy říct, že je to série složení z krátkých, až sedmnáctiminutových kraťasů, které si zaslouží pozornost hráčů i nehráčů.
Sex, drogy a křemíkové nebe
Celý nápad se zrodil v hlavě Tima Millera. Ano, toho sympatického hejska, který má na svědomí kultovní první filmový díl ukecaného zabijáka Deadpoola. Pravda, tentokrát se postaralo o režii více tvůrců – Tim má na svědomí jen jeden díl jako režisér, na některých epizodách se nicméně podílel i jako scenárista. Nečekejte však, že se dočkáte dalšího superhrdinského snímku plného hláškujících postav. LDR jde zcela jinou cestou.
Seriál servíruje rozmanitou porci motivů od polemiky o smyslu života a robotího bytí po „střílejte na všechno, co se hýbe“. Musím říct, že kvalita je kus od kusu dosti kolísavá. Na jedné straně se vám některé scény vryjí hluboko pod kůži a vy při sledování závěrečných titulků máte chuť popadnout telefon a zavolat své milované, že ji máte rádi. Na straně druhé se místy nevyhnete velmi neuspokojivým úšklebkům nesexuálního charakteru.
I když jsou tyto minifilmečky opravdu různorodé, spojuje je někdy až doslovně samotný název celého projektu. Láska je tu zastoupena ve formě milování či explicitně znázorněných pohlavních orgánů a ladných křivek nahých těl. Smrt tu má – stejně jako první jmenovaný prvek – mnoho podob. A roboti? Ti jsou skoro všude. Dalším společným jmenovatelem (kterého jsem si tak nějak sám od sebe všiml) je fakt, že se ve spoustě epizod nachází kočky. Náhoda? Nemyslím si.
Zimově modrá
Ono popsat vám jednotlivé seriálové kraťasy je na rozdíl od klasické herní recenze dost ošemetná spoilerová záležitost, ale nu což, decentně se o to pokusím. Alespoň u epizody, která je podle mě nejlepší. Až geniální.
Onen díl nese název Zima Blue a jeho vizuální podoba se dosti liší od ostatních, podobně jako tomu bylo v mých pubertálních letech ve snímku AniMatrixu – vesměs každý díl je udělaný jinou animační technikou, jeden z nich je dokonce i hraný. Zima Blue vypráví o slavném umělci, který začínal (podobně jako Basquiat) na ulici a nyní je z něj hvězda galaktického formátu.
Jeho umění doslova přesahuje hranice našeho světa. Má všechno – slávu, bohatství a veškerou pozornost. Jednoho dne se ovšem rozhodne do svých výstavních objektů postupně zakomponovávat obdélník modré barvy, kterému nadále věnuje větší a větší pozornost, která eskaluje v překvapivý a až filozofický konec.
Samozřejmě se ve výčtu všech osmnácti epizod se najdou další díly, které se mi velmi líbily (například o jogurtu, který ovládne svět, nebo příběh o třech robotech v „zábavním parku“). Některé díly jsou na druhou stranu poměrně nudné a předvídatelné. Takové téma o hrstce jednotlivců, kteří musí odolávat nájezdům hordy nepřátel, je tu zastoupené ve vícero podání a sází vesměs jen na vizuální stránku.
Ovšem i tyto kapky dotvářejí pěkně hutnou substanci, bez které by nefungovalo celkové poselství seriálu. Love, Death & Robots je přes všechny některé slabší články povedeným dílem, které pěje ódu na radost nejen ze života, ale i smrti, která je jeho součástí. Toto dílo by se dalo přirovnat i ke kultovnímu Black Mirror jako jakýsi jeho popkulturní protějšek, ale to bych zacházel možná až moc hluboko. Jo, a jsou tam bombastičtí roboti!
