Nejnovější titul od vývojářů z Insomniac Games je zároveň jednou z prvních her, která vychází i pro novou generaci konzolí od Sony. Z toho důvodu jsou na nový přírůstek do světa pavoučího muže v některých ohledech, zejména pak po stránce technického zpracování a grafiky, kladeny vyšší nároky než na velmi úspěšný první díl. Je tedy Milesův příběh jen lesklým benchmarkem nového hardwaru, nebo dokáže se svou zvýšenou cenou, která lemuje nástup nové generace, obstát i na starém železe?
Na škatulkování jednotlivých variant hry Marvel’s Spider-Man: Miles Morales se dá koukat z několika úhlů. Zaprvé tu máme oddělené verze pro různé generace PlayStation konzolí. Ty se od sebe pochopitelně liší více než jen krabičkou a k jednotlivým vylepšením pro novou generaci se rozhodně ještě dostanu. Vzhledem k totožné ceně v případě obou verzí (1 599 Kč) je však důležité zmínit, že všichni majitelé PS4 se mohou při hraní hry na novém zařízení těšit nejen na zpětnou kompatibilitu, ale také na bezplatný update na PS5, u které si budou moci dopřát veškerá slibovaná vylepšení. Zde tedy není na čem tratit.
Druhé dělení se zaměřuje pouze na novější, přerostlejší (a poněkud v obchodech nesehnatelnou) herní stanici, jelikož kromě samostatné základní hry si zde můžete pořídit i tzv. Ultimate Edition, v rámci které získáte také vylepšenou verzi původního Spider-Mana obohacenou zejména o veškeré vymoženosti, které může nová generace nabídnout na rozdíl od last-genu.
Mimo to přichází jak Marvel’s Spider-Man Remastered, tak obě verze Milese Moralese s relativně zásadní proměnou obličeje Petera Parkera, na kterého jsem si sice musel chvíli zvykat, ale nakonec jsem jeho novou vizáž přijal a vlastně se mi dost zamlouvá. Kdybyste však tuto změnu přece jen nemohli překousnout, od Milese vás rozhodně odrazovat nemusí, jelikož Peter se na plátně nového spin-offu stejně moc dlouho neohřeje.
Méně za méně
To, že v novém názvu hry chybí číslovka, není náhoda, a oproti původním díle jsme se po obsahové stránce dočkali menší nálože novinek. Příběhem se můžete prohoupat za zhruba 10 hodin, přičemž při plnění veškerých vedlejších aktivit zhruba za 15. Skromější nabídka neokoukaného obsahu se odráží i na samotné skutečnosti, že v Milesovi opravdu hrajete pouze za Milese, což považuji za promarněnou příležitost, jelikož se zajímavých postav kolem nového pavouka točí víc než dost. Kdybych se v rámci příběhu dočkal takového oživení, které tak dobře fungovalo v Peterově příběhu, výsledný zážitek by byl jistě bohatší.
To však nutně neznamená, že je Miles nějaká rychlokvaška. Svým obsahem odpovídá klasické ceně čtyřiceti dolarů pro plnohodnotný, ale menší titul. Pokud však budete chtít vytřískat maximum i ze zbylých zaplacených deseti babek, rozhodně si hru vychutnejte na nové generaci konzolí, a to alespoň při druhém průchodu v rámci Nové hry+.
Miles není Peter
Příběh nového protagonisty vlastně začal již v původním Spider-Manovi. Pro všechny hráče, kteří si dílo nechali utéct, zde vývojáři přichystali velice pěknou rekapitulaci událostí předchozího děje právě z pohledu mladšího Milese. Z toho důvodu však stejně jako v původním pavoučím titulu začínáme za hrdinu s již relativně rozvinutými schopnostmi.
I přesto se však nepříliš zkušený Miles teprve učí chodit v pavučinách, což skvěle podtrhuje aspekt klasického pavoučího příběhu, o který jsem se cítil být v rámci první hry ochuzen. Miles – stejně jako Peter – musí hledat rovnováhu mezi svým osobním a superhrdinským životem, nicméně u něj působí typicky spider-manovský problém ještě reálněji a naléhavěji. To velmi dopomáhá k přijetí skutečnosti, že ve městě už není jen jeden pavoučí muž.
Na druhou stranu až na několik příběhových výjimek je celková atmosféra obklopující nového Spider-Mana až příliš pozitivní. Další nepostradatelnou věcí, která totiž k pavoučímu muži neodmyslitelně patří, je nepřející zástup jeho odpůrců v čele s ikonickým J. Jonah Jamesonem, jehož hlášky tak skvěle dokreslovaly atmosféru předchozího titulu. Na Milese ale prostě není pan Jameson z nějakého důvodu tak tvrdý, i když tropí naprosto stejné vylomeniny jako Peter. Navíc je jeho vysílací čas ještě naředěn naopak pozitivně naladěným podcastem očividné fanynky. Tato přehnaně dobrosrdečná nálada na mě však dýchala i téměř ze všech vedlejších misí a nový Spider-Man by u mě rozhodně uspěl lépe, kdyby vsadil na alespoň trochu temnější náladu.
Oba pavoučí muže sice propojuje podobné poslání i mnoho shodných povahových rysů, pohybují se však v relativně odlišných kruzích. Peter se na scéně mockrát neukáže (byť to pokaždé stojí za to), to však platí i pro mnoho dalších postav, které můžeme znát z předchozí hry. Pro Milese byl tedy vytvořen zcela nový příběh s novými postavami a v tomto ohledu se hráči nemusí bát žádné neoriginality. Na druhou stranu, i přesto je příběh relativně předvídatelný a trpí na nedostatek vyložených zvratů, což je však jen další daní jeho zredukované délky.
Recyklujte, má to smysl!
Znovupoužití již vytvořeného obsahu se sice vyhnulo příběhu a postavám, ovšem velké množství mechanik, a nejen těch, se zde zrecyklovalo. To mohlo skončit pohromou, vývojáři však s precizností uchovali to, co mělo být uchováno, a vylepšili, co šlo vylepšit, čímž posunuli zážitek z hraní si na pavoučího hrdinu ještě o krůček blíže k dokonalosti.
Nejvýraznějším převzatým prvkem je bezesporu mapa. Miles se, stejně jako Peter, snaží před všemi hrozbami chránit obyvatele New Yorku. Tentokrát si nicméně Velké jablko obléklo kompletní sněhobílý háv, který mu náramně sluší. Padající vločky a nabílené textury pak asi potěší především mladší hráče, kteří tento mizející fenomén znají už snad jen z pohádek a vyprávění starších. Vzhledem k vhodnému vydání před Vánoci ale sněhem navozená sváteční atmosféra alespoň trochu potěší snad každého.
Musím sice dodat, že město již nebylo tak dech beroucí v okamžiku, kdy jsem se začal procházet po ulicích pěšky a všímat si kolemjdoucích, jejichž hlas k nim příliš neseděl, aut, která příležitostně projela skrz jiná auta, nebo zblízka ne zas tak detailních textur. Jenomže proč by se sakra Spider-Man procházel po New Yorku pěšky, že?
Při poletování mezi vločkami pak potěší jak pohled na mrakodrapy či zasněžený park, tak i na hrdinu samotného. Pocit ze samotného pohybu je speciálně u pavoučích her téměř stejně důležitý jako příběh či soubojový systém, a já mohu s potěšením potvrdit, že zde byl zvládnut opět dokonale. Průlet městem může být pochopitelně velmi rychlý a Miles musí být i tak schopen reagovat například na rychlé změny směru. Návaznost animací však skutečně lahodí oku. Navíc agilní superhrdina přece jen ještě není tak zkušený letový expert jako Peter, což se v pohybu dobře promítá.
Naproti tomu při boji si nový Spider-Man z Harlemu počíná od začátku velmi obratně a bitky působí sice skvěle, ale dost podobně jako v původním dílu. Zásadnějšími novinkami je zde možnost dočasné neviditelnosti a pak tzv. Venom-schopnosti, které rozvíjejí Milesovy nové superhrdinské možnosti. Vyjmenované novinky tvoří dvě ze tří větví základního stromu dovedností, přičemž třetí se věnuje klasickým bojovým technikám. Zatímco Venom-schopnosti jsou na pohled pěkné, nijak zásadně pro mě boj nevylepšily ani nezměnily. Naproti tomu neviditelnost dokáže zážitek skutečně obohatit, a to zejména pro tichošlápky, kteří své oběti rádi likvidují ze stínů a neviděni.
Vedle těchto dovedností jsem si ještě mohl vylepšovat své vynálezy nebo obleky, kterých je k odemknutí opět několik, takže se Miles nemusí ztrapňovat na každé zločinecké party tím, že by přišel ve stejných šatech. Obleky i vynálezy se pak vylepšují za dvě základní suroviny neboli zdroje, které se dají vedle zkušenostních bodů získat jak z hlavních, tak vedlejších aktivit.
Platinu? S radostí, stačí brnknout
Pokud Peter mimo hlavní příběhovou linku mírně pokulhával, Miles se z těchto chybek poučil. Vedlejší mise jsou záživnější, sběratelské předměty rozeseté po mapě dostupnější a výzvy neslouží jen k zisku zdrojů pro vylepšení obleku a vynálezů, ale za jejich plnění si odemykáte také speciální dovednosti. Ty sice nejsou vyloženě potřeba, ale rozhodně zlepší pocit z hraní. Tím vším se stala z čištění Manhattanu od vedlejšího obsahu mnohem stravitelnější aktivita.
Velmi povedenou novinkou je aplikace v telefonu (ve hře, ne ve skutečnosti), pomocí které mohou obyvatelé New Yorku posílat Spider-Manovi své prosby nebo hlásit právě probíhající zločiny. Veškeré tyto aktivity jsou zde tedy shrnuté na jednom místě a hráč si může kdykoli zvolit, jakou z nich chce právě dělat, a pomocí aplikace ji najít.
Relativním zklamáním a z mého pohledu promarněnou příležitostí je hudba. Miles je vášnivý posluchač a částečně i skladatel, proto se zpočátku hry zdá, že hudba bude velmi silnou a zajímavou součástí zážitku. Tento nadějný nástup však velmi rychle vymizí a po většinu hry jsem poslouchal zase jen typické zvuky velkoměsta překrývané rádiem či podcastem.
Přitom, jak jsem říkal, Miles má k dispozici telefon a bylo by super, kdyby si mohl k jeho nové „práci“ pustit třeba jeden ze svých jistě skvělých mixů. To podle mě mohl být opravdu velmi výrazný aspekt odlišující od sebe oba Spider-Many.
Hrdinou na vlastní kůži
Nová generace konzolí nám má teoreticky přinést mnoho vylepšení. Jak se hardwarový posun projeví v praxi, však odhaluje až software, kterým jsou v případě herních konzolí pochopitelně zejména hry. Prvním úžasným skokem vpřed je rychlost načítání na nejnovějším PlayStationu. Z vypnuté hry jsem se přímo do akce dostal za úžasných 18,6 vteřin oproti času 1:35,9 ze staré konzole. Nutno ale říct, že PS5 verze hry pro tyto účely umožňuje na rozdíl od PS4 verze zcela přeskočit veškerá úvodní krátká videa.
V nastavení hry ve vylepšené verzi pak přibyla především možnost změnit si režim zobrazení, který zde nabízí tři volby: věrnost, výkon a režim výkonu. „Věrnost“ se vyznačuje snímkovou frekvencí 30 FPS, technologií ray-tracing a celkově lepším světlem. V režimu „výkon“ si můžete vychutnat tkaní pavučin v rozlišení 4K s 60 FPS. Při volbě „režim výkonu“ pak dostanete ray-tracing i 60 FPS, může to však být na úkor rozlišení, kvality odrazu nebo i hustoty chodců v ulicích.
Veškeré zmíněné efekty jsou sice opravdu působivé, nicméně hra umí být upřímně nádherná i v PS4 verzi a ani dech beroucí ray-tracing by mě vyloženě nenutil preferovat novější verzi před starší. Skutečné kouzlo nové generace tu ale opravdu je, a to v podobě revolučního ovladače DualSense. Zážitek z adaptivních páček a haptické odezvy jde bohužel jen velmi obtížně předat pouhými slovy, nicméně je zde a je úchvatný.
Při volném pádu jsem necítil jen nicneříkající vibrace, ale skutečně jsem cítil, jak Milesovo tělo proráží závany větru. Při vystřelení pavučiny začne páčka těsně před ukončením pohybu klást odpor, který povolí v okamžiku, kdy se Miles pavučiny pustí. Veškeré tyto vjemy pak pochopitelně nejsou nutností, nicméně naprosto úžasně dokreslují ten správný pocit ze hry a propojení hráče s postavou, které je v superhrdinské hře podstatnější než kdekoli jinde.
Závěrem chci ocenit skutečnost, že se nový Spider-Man po vzoru svého předchůdce pyšní českou lokalizací pokrývající vše až na dabing. Díky tomu nevidím téměř žádný důvod, proč nezaletět do New Yorku uplést pár pavučin a pokusit se místním padouchům překazit jejich plány.
