Nidhogg 2 – vydejte se na strastiplnou cestu doprava či doleva. Odměnou bude sežrání velkým jednorožčím červem.“ Že jste podobnou anotaci už někde slyšeli? Není divu – takto jednoduše a bizarně by se dal popsat Nidhogg, který se vloni dočkal o poznání barvitějšího pokračování na PC. Nyní se prapodivní bojovníci, ověnčení několika cenami pro nezávislé tituly i pochvalami herní komunity, konečně probili také na Xbox One. Zaslouží si netradiční hra Messhof Games opětovnou pozornost?
Pravidla hry jsou naprosto jednoduchá. Vaším úkolem je dostat se na konec levelu. Váš soupeř má doslova opačný cíl – dostat se na druhou stranu. A co čert nechtěl, k dosažení vašeho cíle je potřeba probít se právě přes něj s použitím jakýchkoliv prostředků.
K tomu vám poslouží pestrá škála bodných zbraní a jeden luk. Ale musím vás předem varovat, rozhodně to není nic jednoduchého. Stejně jako váš protivník budete nejprve umírat, vyhrávat a zase umírat jen proto, abyste se posunuli či obhájili svůj perimetr. Jedno kolo může trvat klidně i pouhou minutu, stejně tak se může match protáhnout i do večerních hodin.
Na umírání je důležité to, že na něm vlastně ani tolik nezáleží. Jasně, když zabijete soupeře, získáte tak psychologickou převahu a vaše ego to jistě pošimrá, a ještě se k tomu posunete na mapě o kousíček dál, tam už ale na vás bude čekat nový protibojovník. A stejně tak jako předešlý sok udělá všechno, abyste se co nejdřív vrátili tam, odkud jste přišli.
Když to dotáhnete do zdárného konce, sežere vás, jako odměna za vaše nekonečné snažení, červí jednorožec Nidhogg – legendární monstrum ze skandinávské mytologie, které se postará o všechny zločince, vrahy a darebáky. Nic víc. Symbolismus jako trám.
Nejdůležitějším prvkem jsou zde samozřejmě souboje, kde vše záleží na vašem načasování a obratnosti. Stačí totiž jediná chybka a už se z vašeho rozkošného torza – po vzoru svatého Šebestiána –hrne tryskem krev, která po vás zůstane jako poslední upomínka na padlého hrdinu. Nidhogg 2 nabízí slušný výběr různých mečů a kupodivu i na tom, i když se to na první pohled nemusí zdát, záleží.
Delším mečem totiž snadněji propíchnete soupeře, který má jen krátkou kudlu. Svůj žabikuch samozřejmě můžete vrhat, a stejně tak jako v prvním díle jde po ne vždy spolehlivou metodu, jak odpravit nepřítele. Často se totiž stane, že se netrefíte. Soupeř udělá parakotoul a vy se před ním ocitnete s holýma rukama.
Jistě, může se to zdát jako prohraný boj, ale jestli nás seriál s Chuckem Norrisem něco naučil, tak to, že nejlepší zbraní je vaše tělo. Ti obratnější se z téhle šlamastiky dokážou doslova „prokopat“ a odměnou vám bude, kromě sympatického zadostiučinění z rozšlápnuté lebky, i soupeřova zbraň jako indiánský skalp, jenž se stane symbolem vaší dominance. Tedy do té doby, než vás při další příležitosti zase nepropíchne.
Jak můžete vidět, nejvíce se druhý díl od předešlého Nidhoggu liší po vizuální stránce. Už se nepohybujeme na úrovni Pong grafiky, nýbrž jsme se posunuli do světa barev a ulítlých scenérií. Konečně dostáváme vyšší počet map a jejich různorodost je přinejmenším zábavná.
Jednou se dokonce podíváte i do trávícího traktu posvátného Nidhogga. Jindy se zase ocitnete na zamrzlé řece, kterou zdobí kolíbající se ledové kry. Mne osobně nejvíce bavila mapa plná vysokých stébel trávy, kdy z vás kouká jen kousek hlavy a ostře nabroušené meče (či ostře mířené šípy, chcete-li).
Celkově se sice může audiovizuální stránka plná pestrých odstínů, groteskního zpracování a všudypřítomných beatů zdát přeplácaná, ale k tomu, co je vlastně tenhle titul zač, dokonale sedí. Nejde totiž o hru, ke které si sednete při dlouhých zimních nocí. To určitě ne. Jedná se spíše o party produkt, ke kterému se dostanete po užití alkoholu či „jiných“ stimulantů.
Největším lákadlem je samozřejmě lokální hra s přáteli, Nidhogg 2 nicméně nabízí i singleplayerovou „kampaň“. Slouží hlavně k tomu, abyste se naučili ovládat zbraně a zjistili, jaká taktika vám nejvíce sedne. Příběh zde rozhodně ale nečekejte. Procházíte stejnými koly jako v multiplayeru.
Bál jsem se, že hra proti počítači bude poměrně jednotvárná, Stejně tak jsem měl obavy, že umělá (ne)inteligence bude používat jen pár základních fint, které rychle odhalím a pak se už jen nechám s pohledem na zapadající slunce sežrat jednorožcočervem. Naštěstí chyba lávky!
Umělá inteligence je docela zákeřnej parchant a dost často mě nečekaně poslala do věčných lovišť. Jistě, není to jako hrát s živým hráčem, ale i tak zabaví. Alespoň na tu půl hodinku. To je totiž doba, kterou v singleplayeru zhruba strávíte, než vystřídáte všechny mapy a dojdete na samotný konec.
Celkově se Nidhogg 2 jeví jako povedená taškařice plná brutalit a nemilosrdného ukopávání soupeřů k smrti. Berte ale všechno s nadhledem. Je to totiž pořádná sranda, a pokud se chystáte na nějakou párty s fajn lidmi, tak koupí rozhodně neprohloupíte.
Je dost možné, že nebudete spokojeni se stylizací, která holt nesedne každému, ale zábava a hádky, které u tohoto titulu zažijete, za to podle mě stojí. Velký růžový červojednorožec čeká jako odměna na každého, kdo bude rád umírat pod rukama svého kamaráda.
Nemilosrdné bitky končící smrtí jsou nejen zábavné, ale i návykové. Nejlépe si vychutnáte vaše malé velké souboje s přáteli, kteří hru znají, ale i s úplnými nováčky. Jen počítejte s tím, že pro sólisty toho Nidhogg 2 tolik nenabídne.
