Bethesda spolu s id Software a Avalanche Studios přichází s pokračováním hry, která skoro zapadla do zapomnění. Rage měl být takovou menší revolucí (a po technické stránce do jisté míry i byl), nakonec se z něj ale nestal kultovní kousek, který by mohl stát po boku Dooma či Wolfensteina. Najdou se ovšem i tací, kteří na první díl nedají vůbec dopustit. Dokázal „Rejdž dvojka“ uspokojit jejich křehká očekávání?
Co nezabiješ, to tě postřelí
Hned na úvod přiznám, že nejsem jeden z příznivců prvního dílu. Ač Rage rozhodně měl své kouzlo, celkově spíš nudil než bavil. Proč se tedy vrhám na recenzování pokračování? Totálně jsem podlehl šílenému, dravému, bláznivému a naprosto úchylnému traileru, který sliboval přesně tu dávku „zběsilosti“ a nepříčetnosti, kterou každý dospívající mladík potřebuje. A kterou potřeboval právě i první Rage.
Nutno podotknout, že zmíněný trailer byl v konečném důsledku dost zavádějící. Rage 2 není rozhodně tak šílená událost, jak se od samého začátku prezentuje. Co se mu ovšem musí nechat, je fakt, že roli poctivého béčka využívá na maximum.
Vaši idylickou základnu, kde spolu všechny rasy a pohlaví žijí v harmonické symbióze, napadne fašistický generál z uskupení Authority, který má touhu všechno zničit, vyhladit a v neposlední řadě osázet řepkou. Jeho bezhlavé řádění ovšem v kůži rangera Walkera jako jeden z mála přežijete. A co víc, díky řadě nešťastných náhod se dostanete ke speciálnímu obleku jako z Crysis a vaše cesta za záchranou světa (nebo spíš toho, co z něj zbylo) může začít. Story à la devadesátkový biják s Michaelem Dudikoffem.
Celá vaše odysea se odehrává v Pustině. A rozhodně tu není tak mrtvo, jak by název naznačoval – různé frakce zde bojují proti sobě, mutanti oproti nim pro jistotu bojují proti všemu, co se hýbe. Do toho všeho tu a tam spadne meteor, někdo vás vyzve k pouštnímu závodění a občas narazíte i na obrněné konvoje i ozbrojená stanoviště s lootem.
Mapa je poměrně různorodá a časem se od písečných dun dostanete přes močály k životem bující džungli. Přes to všechno ale svět působí mrtvě. Nečekejte nic ve stylu Red Dead Redemption, kde máte pocit, že se za každým počítačem řízeným kolemjdoucím schovává nějaký příběh. Vedlejší zápletky a boční dějové linky v Rage 2 jednoduše nenajdete. Tady se buď střílí, nebo postává.
A je to právě soubojový systém, co se z celé hry povedlo nejvíce. Akce střídá akci a společně se speciálním oblekem je každé střetnutí adrenalinová jízda. Jeho nové vlastnosti a schopnosti si odemykáte v Archách – příhodně umístěných bunkrech, o které se (téměř vždycky) bojuje ještě předtím, než k nim dojedete.
Rage 2 nezná slovo „plížení“, vždy tedy musíte vyhladit veškerý život kolem těchto zařízení, abyste pak za použití obleku mohli vstoupit dovnitř a následně si zpestřit arzenál. Kromě schopností to jsou i speciální zbraně, které vám zpříjemní vaše roztomilé výlety do nepřátelských hnízd.
Bang Bang, My Baby Shot Me Down
S arzenálem se v Rage 2 dá skvěle vyblbnout. Vedle futuristických samopalů se zaměřovačem, brokovnic, naváděných raket či ikonického bumerangu a pistolky na střílení plechovek se dočkáte například revolveru, který po zásahu cíle… no, neudělá nic. Jeho účinek se projeví až ve chvíli, kdy po vzoru Thanose doslova „lusknete prsty“. V tom okamžiku se protivník vznítí a vy sledujete jeho tanec svatého Víta v plné polní.
Neméně jsem si oblíbil i hrátky s gravitační zbraní, která funguje obdobně jako výše zmíněný revolver. Zde ovšem vyvolá reakci až druhá rána, kterou vystřelíte naschvál třeba o dvacet metrů dále. Tam totiž protivník následně odletí. Originálně pojaté zbraně mají – stejně jako oblek – větší účinek, když dojde k naplnění ukazatel energie. V tom případě se objeví blikající lebka s nápisem „OVERDRIVE“ a z vás se na malý okamžik stane ředitel masokombinátu a mašina na smrt v jednom.
I výčet speciálních schopností je poměrně pestrý. Po nějaké době (pokud si pro tuto schopnost dojedete, stejně tak jako pro všechny ostatní) budete například schopni vytvořit i miniaturní černou díru, která přitáhne vše kolem. Oblíbená a naprosto smrtící je i možnost odhodit protivníka pomocí „síly“ tak, jak to umí jedině starej Obi-Wan Kenobi.
Obdobně efektně vypadá a funguje i supermanský úder ze skoku do země, který následně odhodí a zraní vše okolo vás. Jasně, všechny tyto schopnosti sice spadají do kategorie „to už jsem někde sakra viděl“, do jednoho jsou ale výborně vybalancované a zpracované, díky čemuž si s chutí užijete i sebemenší střet.
Jak zbraně a dovednosti k obleku, tak i vaše milované auto Patriot si vylepšujete různými perky a nasbíranými komponenty. Každá nalezená součástka ovšem slouží k něčemu jinému a bude vám chvíli trvat, než zjistíte, co k čemu patří.
Váš postapokalyptický vehikl je celkově nedílnou součástí výpravy za pomstou. Pokud zrovna nevyužíváte možnosti rychlého cestování, lepší způsob, jak se dostat na druhý konec mapy, už nedostanete. Navíc při vašich strastiplných cestách narazíte na mnoho svízelných situací, se kterými si poradí jedině váš obrněnec. Dost často jsem slyšel takové názory, že je ovládání vozidla nešťastné, ale časem si na něj podle mě zvyknete.
Problém vidím spíše v tom, že nasednete časem třeba i na motocykl, který se chová se úplně stejně jako auto. Další z neřestí čerstvého řidiče na postapo silnicích je anomálie, že auto dokáže rozdrtit kameny či projet menší skálou, ale malý, ani ne metrový stromek je už pro něj nepřekonatelnou překážkou.
Doslovná pustina
V písečných dunách tu ale není stejně moc co dělat. Jasně, autoři se snaží všemožnými úkoly zpestřit jinak prázdnou krajinu (časem se objevují i komunitní úkoly, které nezůstanou bez odezvy), všechny ale následují šablonu „znič, vyčisti a vylootuj“. K prozkoumávání krajiny vás tak nic nenutí, což je škoda, protože Rage 2 nevypadá vůbec špatně.
Nejde sice o perfektně vymazlenou grafiku, když ale jedete proti západu slunce, není od věci se zastavit, pokochat se a popřípadě lamentovat nad životem. Co mne ovšem iritovalo po celou dobu hraní, byl opakující se vzhled postav ve větších městech. To už je znak tvůrčí lenosti.
Proti zvuku nic nemám. Motory hezky burácejí opuštěným světem a metalová hudba krásně podbarvuje vaše běsnění. Dabing by mohl být samozřejmě lepší, ale bohužel všechny postavy, ať už staří známí z prvního dílu, nebo ty zbrusu nové, jsou nezáživné, nudné a ploché, že je vám vlastně úplně jedno, jak kdo mluví.
Celkově musím říct, že sem čekal něco víc. Jasně, akce je perfektní, ale bylo by dobré tomu dát i nějakou nadstavbu. Zajímavý příběh? Krajina, která vás vybízí k prozkoumávání? Zapamatovatelné postavy? Nic takového tu nehledejte. Rage 2 je čistá řežba, která je sice zábavná, ale také bez jakéhokoliv originálního nápadu a časem omrzí. Bohužel se tak pravděpodobně bude opakovat historie – stejně jako u prvního dílu, po dohrání na tento titul nejspíše zapomenete.
