Naughty Dog je další playstationové studio, které posílá jednu ze svých značek do světa klávesnicového hraní. Vylepšená kolekce posledních dvou titulů ze světa Uncharted ovšem nevychází jen na PC – dočkají se jí i majitelé nejnovější generace konzolí od Sony. Jak si remastery stojí? A má smysl do nich znovu investovat svůj čas a peníze, pokud už původní hry máte za sebou?
Kolekci Legacy of Thieves tvoří dva poslední příběhy ze světa Uncharted. Prvním z nich je čtvrté dobrodružství Nathana Drakea v titulu A Thief’s End, druhým pak odbočka v podobě spin-offu The Lost Legacy s drsňačkou Chloe Frazer v hlavní roli. První tři díly se již bohužel do necelých 69 GB, které si na novinku musíte vyhradit, nevešly. I tak se ale jedná s cenovkou kolem 1300 Kč o pěknou porci zábavy. Navíc první trojici her lze získat v rámci jiné kolekce a tak celou sérii zkompletovat ve dvou titulech. Na všemožná vylepšení se ale pochopitelně můžete těšit jen u Legacy of Thieves Collection.
Každému podle gusta
U nejnovějších konzolových her již začínáme být zvyklí na jakousi volnost, pokud jde o přizpůsobení zážitku pomocí různých režimů či módů. Kolekce Legacy of Thieves zde není žádnou výjimkou a nabízí dohromady tři režimy vykreslování. První z nich nese název Věrnost a upřednostňuje rozlišení před snímkovou frekvencí. Pokud disponujete Ultra HD (popřípadě 4K) televizí či monitorem, můžete se zde těšit na nativní 4K rozlišení s cílovou frekvencí 30 snímků za sekundu. Druhým extrémem je režim Výkon+ se svým rozlišením pouhých 1080p, avšak frekvencí 120 fps, která v akčních pasážích rozhodně nemusí být k zahození.
Poslední režim Výkon se mezi oběma důležitými ukazateli snaží o vyvážený poměr. Dosahuje toho tím, že obraz s původním rozlišením 1440p buďto upravuje pro Full HD panely na 1080p, nebo upscaluje pro Ultra HD panely na cílové rozlišení 2160p. To by sice papírově nemělo dosahovat takových detailů jako nativní rozlišení z režimu Věrnost, nicméně já jsem rozdíl téměř nepoznal. Proto se stal právě režim Výkon, kde snímková frekvence s cílovými 60 fps byla naprosto dostatečná a obraz přitom nádherný, mým favoritem.
S remasterem ale přišel malinký problém. Jelikož již původní hry byly vizuálně na špičce herního průmyslu a zub času se na nich ještě zcela podepsat nestihl, tak se u mě při hraní vylepšených verzí nedostavil pocit, že bych koukal na něco krásnějšího než to, co jsem již viděl. Hra vypadá pochopitelně nádherně, jen zde jednoduše nedošlo k nějakému skoku, který by mě uchvátil. Nicméně to, čehož se mi v rámci smyslového okouzlení nedostávalo u zraku, bezesporu doháněl hmat.
Zlodějem na vlastní kůži
Pokud se někde skrývá smysl k návratu do světa Uncharted v rámci nové kolekce, je to právě v ovladači DualSense a jeho skvěle využitých technologiích – zejména pak adaptivních páček, které se používají v podstatě v průběhu celé hry, například při zaostření hrdiny na nějaký objekt v dálce. Aktivní je zpětný tlak také při jízdě autem, nicméně zde je použití asi nejzbytečnější, jelikož do poloviny zmáčknutí odpor aktivní není a po domáčknutí již vůz rychleji nejede, ani jinak své chování nemění.
Hlavní je ale jednoznačně použití této vychytávky při střelbě, kterou je hra prolezlá skrz naskrz. Při hraní původních her jsem byl vždy zastáncem řešení konfliktů potichu, při kterém jsem byl nejvíce schopen docenit propracovaný a funkční level design. Ten však na nejnovějším PlayStationu a s DualSensem v ruce překoval dokonalý pocit ze střelby, který vzniká spojením páček simulujících kadenci či zpětný ráz, ale také haptické odezvy, která pěkně dotváří celý zážitek manipulace se zbraní.
Jedinou výtku zde mám k situaci, kdy postava nedrží zbraň v ruce, ale má ji uloženou v pouzdře či na zádech. V takovém okamžiku se odpor pravé páčky, který při držení zbraně nastupuje zhruba v polovině stisku, vypne. Potom je tedy relativně lehké jen tak mimoděk vystřelit, a to zejména poté, co si na tento odpor navyknete. K takovému nastavení nevidím důvod. Nicméně se nejedná o nic, co by zážitek nějak znatelně narušovalo.
Kromě páček je také důležitá již zmíněná haptická odezva. Ta je samozřejmě použita i v jiných než akčních pasážích a dokáže vás mnohem lépe propojit s tím, co právě vidíte na obrazovce, ať už jde o déšť nebo prodírání se všelijakými skulinkami. Jelikož má odezva mnohem užší vjemové napojení na to, co právě vidíte na obraze, párkrát se mi stalo, že daná vibrace skončila buď dříve, nebo naopak později než daná skutečnost, na kterou byla napojená. Toho si člověk pochopitelně všimne snáze než při obyčejných vibracích z předchozích generací. Takových okamžiků však bylo jen pár a vyskytly se pouze v cutscénách.
Abychom se ale vrátili k pozitivním přídavkům zkvalitňujících herní zážitek, tak se po probrání zraku a hmatu dostaneme k dalšímu smyslu, a sice ke sluchu. Inovaci v podobě 3D audia jsem sice upřímně vnímal asi nejméně, to však nic nemění na skutečnosti, že hra zní parádně a zejména v těch šílenějších a hlasitějších sekvencích rozhodně dopomáhá vtažení do akce.
Něco za něco
S novou kolekcí se však bohužel nepojí jen vylepšení a vychytávky navíc. O něco z obsahu také přijdete, a sice o multiplayerovou část čtvrtého Uncharted. Servery tohoto módu přitom stále běží a při hraní PS4 verze Uncharted 4: A Thief’s End, ať již na čtvrté nebo páté generaci japonské konzole, se ke hře více hráčů stále dostanete. Tato absence pak současně znamená, že ani případní majitelé verzí nové kolekce pro PC se k tomuto režimu nedostanou.
Situace se dá vyřešit nákupem samotného čtvrtého dílu a následným desetidolarovým upgradem. Ani po připojení do virtuálních přestřelek více hráčů však nečekejte žádná vylepšení, kterými se pyšní singleplayerové části kolekce.
V neposlední řadě se pak na posledním PlayStationu dostanete do hry velice rychle, a to díky téměř nepostřehnutelným načítacím časům. Jediná věc, která chvilku trvá, a to se stále bavíme o jednotkách vteřin, je přepnutí mezi tím, zda chcete vstoupit do obsahu Uncharted 4: A Thief’s End, nebo Uncharted: The Lost Legacy. To vás však čeká nejpravděpodobněji jen jednou.
Při volbě možností, jak lze novou kolekci získat, bylo myšleno i na vlastníky původních her na předchozí systém. Tito hráči mohou za ekvivalent deseti eur získat digitální verzi celé kolekce, přičemž stačí vlastnit klidně jen jeden z titulů, které novinka obsahuje. Z této nabídky jsou přitom vyjmuty jen dva případy uživatelů. Zaprvé ti, kteří vlastní pouze čtvrté Uncharted nabyté v rámci služby PlayStation Plus, a zadruhé pak logicky vlastníci fyzických kopií původních titulů v kombinaci s pátým PlayStationem bez mechaniky, jelikož nemají možnost jednoduše ono vlastnictví prokázat. I přesto se však jedná o pěknou nabídku a má smysl se zajímat o to, zda vás některá vylepšení nepřesvědčí se znovu ponořit do hledání pokladů a odhalování starých tajemství.
Hráčům se zálibou v akčních adventurách, které z nějakého důvodu Uncharted minulo, ale netrpí vyloženým odporem k příběhům ve stylu Indiana Jonese, mohu rozhodně potvrdit, že Legacy of Thieves Collection je nejlepší verzí posledních dvou dílů této dobrodružné série. V případě, že jste si příběhem již prošli a hru vlastníte, máte možnost upgradu za zvýhodněnou cenu. Navíc můžete využít zazálohovaných uložených dat, přenést je do remasterů a plynule navázat na příběh, popřípadě si zvolit libovolnou již odehranou kapitolu či vyhraný konflikt a pustit se do něj znovu.
Pokud tedy máte možnost hru dohrát na nejnovějším železe a chcete si na něm zážitek nejen zopakovat, ale zejména za pomoci pokročilých technologií ovladače DualSense ho také posunout na další úroveň, pak se dle mého názoru do nové kolekce vyplatí investovat.
