Letos jsem zatím recenzoval samé velké, vysokorozpočtové tituly. Když pak přišla nabídka na Drug Dealer Simulator, bral jsem to jako příležitost odpočinout si od dobrých her a možnost zplodit další text podobný recenzi Daymare: 1998. Nemohl jsem se ale víc mýlit. Nejenže si u Drug Dealera neodpočinete, ale také je to kupodivu velmi dobrá hra.
Název Drug Dealer Simulator je trochu zavádějící. Evokuje totiž průměrné, budgetové německé simulátory čehokoliv, kterých je plný Steam. Tahle hra je ale cokoliv, jenom ne průměrná, a ačkoliv je tu hlavním úkolem budovat drogové impérium, jde o tycoon velice unikátní.
Zaprvé, hrajete z pohledu první osoby. Nevznášíte se jako bůh nad městem ani neovládáte postavičku klikáním, ale jste aktivním účastníkem celého procesu od objednávky přes vyzvednutí, řezání produktu a doručování drog až po předávání peněz kartelu. Pobíháte po ghettu, často musíte balancovat více činností najednou a samozřejmě se vyhýbat policii. Zkrátka nejde o relaxační hříčku.
Hra vyžaduje hodně micromanagementu a nabízí širokou paletu aktivit. Objednáváte jednotlivé drogy v takovém množství, jaké zrovna potřebujete, následně ho nastavujete jinými složkami pro větší profit (třeba jedlá soda pro navýšení množství, viagra pro rychlý nástup závislosti apod.), balíte do sáčků podle aktuálních objednávek, doručujete zákazníkům nebo vámi zaměstnaným dealerům a staráte se o vydělanou hotovost.
Velká část jde zpět Eddiemu, který slouží jako prostředník mezi vámi a kartelem, a zbytek dolarových bankovek vám do kapsy. Nejste boháč, jenom chudý dealer s penězi. Postupem času ale vyděláváte tolik, že je potřeba peníze začít prát. I na to hra myslí. Ačkoliv se to takhle na papíře může zdát zahlcující, vývojáři tuhle hranici nastavili pečlivě. Třeba vaši dealeři si tak neberou žádnou provizi a praní peněz provádíte jednoduše interakcí s prostředníkem.
Je to o penězích, nebo o perníku?
Polští autoři se očividně inspirovali u krajanů a podobně jako v Dying Light se tu liší hratelnost ve dne a v noci. Za světla je policie méně ostražitá. Pokud kolem nich neproběhnete několikrát plnou rychlostí nebo nemáte na zádech obrovský batoh, nechají vás většinou být. Po ulici ale chodí i civilisté, kterým můžete nabízet ochutnávky vašeho zboží zdarma.
Na druhou stranu ale mnohem rychleji stoupá vaše úroveň známosti. Když slunce zapadne, začne platit zákaz vycházení a policisté vás zatknou na potkání, i když u sebe nemáte ani gram. Větší risk ale přináší větší odměny, v tomto případě v podobě respektu, zkušeností a prakticky nulového navýšení známosti.
Tahle mechanika přináší do jinak z podstaty věci repetitivní hratelnosti kýženou obměnu. Noční plížení se ghettem mimo zraky strážců zákona je adrenalinové. Ticho potemnělého ghetta totiž prořezávají hlášení z vysílaček, a když vás policisté spatří, tak i jejich křik a akční hudba. Ve dne je zase kvůli zbytečnému riziku výhodnější se věnovat jiným aktivitám, jako je praní špinavých peněz či míchání drog.
A tu máš další!
Obměňování hratelnosti ale nekončí jen u denního cyklu. Sice celou hru neustále doručujete (Sam Bridges by byl pyšný), nakupujete, perete nebo utíkáte, vývojáři na vás ale nezapomínají postupně házet další a další novinky. Postupně se vám tak odemykají nové čtvrtě, drogy (skoro každá se navíc řeže trochu jinak) a taky, a teď se držte, nakupovaní nemovitostí.
Ano, i tohle se dá v Drug Dealerovi dělat. Skladiště a byty slouží jednak pro ukládání hry, ale také vám zvyšují statistiky v dané čtvrti. Navíc poskytují možnost počkat a posunout čas, třeba při čekání na dodávku. Navíc si do nich lze kupovat všemožný nábytek, který nabízí různé praktické i pasivní bonusy (třeba čím lepší postel, tím rychleji ubíhá čas v čekacím módu).
Až do desátého levelu se pohybujete jen po jedné polovině ghetta. Po jeho dosažení se vám zpřístupní tzv. Sektor B, který od zbytku odděluje zeď a několik hlídaných checkpointů. Přes ně nejde pronést ani gram, proto musíte najít jiné cesty přes hranici. Buď můžete rychle cestovat skrze kanály, což je sice zadarmo, ale zase si sebou nemůžete vzít batoh, nebo můžete podplatit stavebního dělníka, který vám otevře staré tunely pro údržbáře. Ha, další komplikace hratelnosti!
Vrcholem je pak možnost spolupracovat s místním gangem a doručovat tak mnohem větší objemy kokainu. I těm ale můžete dodávat říznutý produkt, hehe. Celá herní smyčka je ve výsledku návyková skoro stejně jako produkt, který ve hře prodáváte. Mimochodem, můžete, ale nemusíte požívat drogy i sami, což poskytuje různé výhody – např. rychlejší sprint.
Ghetto plné překvapení
Stejnou mírou, jakou mě dostala hratelnost Drug Dealer Simulator, mě zaujal svět, ve kterém se tenhle odvážný titul odehrává. Na začátku hry se probouzíte v bezejmenném ghettu ve svém bytě, který vypadá jako typické doupě někoho, kdo akorát hulí trávu, baští cheetos a masturbuje. A ač je ghetto bezejmenné, rozhodně není bez charakteru.
Hra je sice zabalená ve zcela standardním Unreal Engine 4 grafickém kabátě, který ani neoslní, ani neurazí, ale přesto dýchá atmosférou. Mapa nemá vůbec velkou rozlohu, ale jednotlivé čtvrti se od sebe dost liší a jednoduše je od sebe rozeznáte. A to tak dobře, že po chvíli hraní nebudete vůbec potřebovat mapu.
V ghettu během svého drogového pobíhání narazíte na několik významných budov. Prvním je noční klub Two Towers. Odemyká se jako samostatná čtvrť až na devátém levelu, do té doby jsem proto pobíhal okolo a zbožně poslouchal hudbu dunící až na ulici s vidinou, kolik na těch raverech vydělám.
Trochu mě zklamalo, že se nejde podívat dovnitř, ale zas, který dealer by platil vstupné. Mimochodem, na každém rohu ghetta hraje skvělý rap, hip hop a techno. Celý soundtrack je dostupný na YouTube.
Dalším bodem závisti je pak noční klub v centru Sektoru B, před kterým stojí supersport místního kápa la Balleny (španělsky velryba, což odpovídá jeho konstituci). Když vám tak přijde nabídka o spolupráci a konečně můžete do klubu vstoupit, máte stejně jako u Two Towers pocit, že jste něco dokázali. Hra má celkově výborně zvládnutý pocit z progressu a stoupání po zločineckém žebříčku, přestože strom dovedností je nudný a v podstatě zbytečný.
Zajímavost worldbuildingu nekončí u klubů. Rozhlas v ghettu je, nehledě na zvolenou lokalizaci, namluven ve třech jazycích – angličtině, španělštině a ruštině. Navíc často zaslechnete zpoza zdí oprýskaných činžáků polštinu. Bohužel jsem rozuměl jen nadávkám, a že jich bylo.
Celé ghetto je pak obehnáno zdí, za níž je vidět panorama jakéhosi velkoměsta. Z mé hluboké analýzy tedy vyplývá, že se hra odehrává kdesi na jihozápadě (na mnoha místech je zřetelná pouštní krajina) USA v ghettu pro cizince obehnaném zdí. Možná tak hra nese i jakýsi politický podtext. Už to, že mě hra přiměla nad tímhle přemýšlet, něco znamená.
Zábava i bez drog
A na konec jsem si nechal humor, kterým Drug Dealer Simulator taktéž oplývá. Hned, jak spustíte hru, objeví se na jinak černé obrazovce hláška „Obsah nevhodný pro ubrečené posery. Všechna práva a leva vyhrazena“.
Nudný není ani výběr obtížnosti – hrát můžete na režimy „Mami, já se bojím“, „Pošli mi bong“ a „Plata o plomo.“ Hra je takových narážek plná a dialogy jsou taky hezky napsané. Škoda jen, že v angličtině je celý interface prolezlý gramatickými chybami. V hotové hře to nedělá dobrý dojem.
Popráskaný
Když už jsme u těch záporů, ty jsou hlavně technického rázu. Moje PC, které bez problému utáhlo DOOM Eternal na High/60 FPS, se u Drug Dealera zapotí víc než social justice warrioři u některých tarantinovek. Taky světla lamp doskakují hodně pozdě, jako by byly na fotobuňku.
Nejzávažnější problém ale spočívá v tom, že občas mizí volně ložené itemy. Mně se takhle vypařilo 50 gramů kokainu, které jsem nechal na stole v laboratoři. Mimo to je hra občas lehce nekonzistentní v tom, co vám vysvětlí a co ne. Jak fungují některé věcí, jsem si tak bohužel musel googlovat.
Hodně kritiky se na vývojáře sneslo za to, že mnoho funkcí, jako třeba pěstování vlastní marihuany nebo zásahy DEA, ve hře aktuálně chybí. Titul je rozsahem o hodně menší, než se zdá podle marketingu být. Ale pořád je lepší než u Assassin’s Creed Valhalla.
GOTY?
Drug Dealer Simulator je pro mě zatím největším herním překvapením roku. Vývojáři z Byterunners výborně smíchali různé žánry a vytvořili velmi přesvědčivou simulaci života, se kterým má zkušenost mnoho obyvatel českého pohraničí.
Budete se potit při honičkách s policií, riskovat s nastavováním drog a bojovat se svědomím při pohledu na to, jak si vaši zákazníci objednávají víc a víc tvrdších drog a stávají se závislými. Drug Dealer je jednou z těch záležitostí, které by měly být dobré ironicky, ale nakonec jsou skvělé úplně seriózně.
