Blizzard si za poslední dobu přízeň svých fanoušků zrovna dvakrát nezískal. Poslední datadisk Battle for Azeroth k World of Warcraft byl po první salvě oslavných recenzí roznesen komunitou coby jeden z těch horších datadisků. Konec dotací e-sportu v Heroes of the Storm zase vynesl pomyslný ortel nad jednou z inovativních her v MOBA žánru a kromě remaku Warcraftu 3 a spuštění serverů původního World of Warcraft si vlastně Blizzard nic nového v nejbližší době nechystá.
Trochu stranou od ostatních titulů a pozornosti médií stojí Hearthstone, jenž si online žánr karetních her podmanil podobně jako WoW žánr MMORPG. Ač by se přes pravidelný příliv nových karet a odliv těch starých mohlo zdát, že se ve hře nic moc neděje, kreativci studia nezahálí a snaží se hráčům zajistit stále novou zábavu. Novému rozšíření Rise of Shadows se to vesměs daří.
Příběh kartiček
Ještě před vydáním jsme byli zásobeni množstvím trailerů a upoutávek pomalu odkrývající události a příběh, které Rise of Shadows přinese. Pro ty, co Hearthstone zapínali naposledy před lety, je přítomnost vyprávění v titulu novinkou. Zatímco v prvních fázích hry k příběhu světa Warcraftu odkazovaly leda tak vtipné popisky u karet (které si mimochodem stále drží stejnou kvalitu), postupem času přineslo každé další rozšíření singleplayerové dungeony a pro fajnšmekry i nějaké ty texty vysvětlující objevení nových karet.
Hártstounky vždycky byly férová hra
Zatímco WoW se soustředí na epiku Warcraftu, Hearthstone našel cestu pro představení vedlejších postav a notně odlehčenou formu vyprávění. Třeba ve WoW si na pomateného Dr. Booma s nekonečnou zásobou životů vzpomenou snad jen veteráni datadisku The Burning Crusade, v Hearthstonu jde o ikonickou postavu, které se věnovaly už tři karty, nemluvě o jeho zapojení do příběhu. Na stranu druhou předchozí rozšíření Rhastakhan Rumble přineslo karty trollích hrdinů, které hráči Battle for Azeroth zaručeně poznají a červnová událost nazvaná Rise of the Mech zase spiklenecky pomrkává na chystaný patch 8.2 a představení nové zóny Mechagon.
Fakt, že příběh Hearthstonu může fungovat, aniž by narušoval události World of Warcraft, je dobrým znamením i pro všechny, kteří doufají, že Blizzard jednou vydá Warcraft 4. Šlo by sice o těžší kousek, ale snaha o paralelní způsob vyprávění tu je.
Rok draka
Hearthstone se změnil. Pamatuji si ho ještě z bety šest let zpět a za tu dobu se ze hříčky vhodné pro zabití chvíle, kdy se stahoval patch na WoWko, stal jeden z nejzářivějších klenotů výkladní skříně Blizzardu. Pryč jsou doby, kdy si každý vymýšlel a od píky skládal své balíky. Dnes potkáte i na nejnižším ranku decky profesionálních hráčů, jejichž strategie plní internetová fóra den co den. A s tímhle tempem se musí rychleji vyvíjet i samotná hra.
Dubnová změna roku vrány na rok draka odvála stovky karet ze tří rozšíření z let 2016 a 2017 a přidala o něco méně karet z Rise of Shadows. Herní mechaniky zůstaly více méně zachovány, přibyl jen Twinspell, jenž, jak název napovídá, dokáže začarovat danou kartu dvakrát (na rozdíl od Echa v jakémkoliv dalším kole poté), Scheme, který se ve vaší ruce s každým kolem zlepšuje a tzv. Lackey v podobě 1manových minionů s různými efekty. Sláva agro balíkům, čest poraženým. Nové schopnosti přinesly vánek inovace, ale žádný uragán, jako tomu bylo u Magneticu či Lifestealu se nekoná. A to je dobře. Jako kdyby totiž některé karty a jejich kombinace teprve až v Rise of Shadows dozrály a nabídly hráčům svůj plný potenciál.
Začátek nové rotace je jeden z nejlepších momentů celé hry. Než se meta ustálí, jsou k vidění nejrůznější balíčky.
Novoroční měsíce předcházející spuštění nové expanze uvízly na statické metě, kdy se všechny kombinace zdály vyčerpané a zápasům kralovaly po dlouhý čas stejné balíky. V Rise of Shadows se zatím různorodost daří udržet. Ačkoliv některé herní classy nedostaly tak silné karty jako jiné, stále nabízí možnost vytvořit balíčky, které stojí, když už ne pro výhru, tak aspoň pro tu zábavu za vyzkoušení.
Odliv starých karet, který se děje pravidelně každý rok pro vyčištění standart formátu, v němž probíhá většina her (kombinace veškerých doposud vydaných karet pak lze hrát ve formátu Wild), přinesl i některé nevyváženosti. Hero karty, které změní vašeho hrdinu na mnohem silnějšího, jsou teď k dispozici pouze Hunterovi, Shamanovi a Warriorovi. Nespravedlnost sice vyvažuje statisticky fakt, že v nejsilnějších balících s nejlepšími výsledky se tyto karty stejně nehrají, ale obecně jde v herním stylu ostatních povolání o velkou ztrátu.
To, co nové karty předvádí spolu se všemi dalšími karty,které kdy v Hearthstonu vyšly, tu rozebírat nebudu. Na popsání divokosti Wild formátu zkrátka žádný lidský jazyk nestačí.
Celkově z hry cítím úbytek randomů (náhodných efektů). Ačkoliv oproti původní verzi HS jsou teď zápasy více založené na náhodě (záleží samozřejmě na balíku), oproti dřívějším rokům Blizzard celkem zdárně zvládl vyvážit porci náhody a zábavy.
The Dalaran Heist
Komu se omrzí hrát proti ostatním hráčům s předem připravenými balíky, nemusí hned HS vypínat. Za těch pár let byla nejedna prosba hráčské obce vyslyšena a v možnostech je i PvE, tedy v podstatě singeplayerový zážitek.
První dungeon podle legendárního Naxxramasu se objevil už více jak pět let nazpět. Hráči za pomoci speciálních karet a schopností nedostupných pro běžnou hru zdolávali ještě víc speciální bosse. Před časem však dungeony vyklidily pole tzv. runům. Jejich principem je poražení co největšího počtu bossů za pomoci postupně skládaného balíku ze speciálních i normálních karet. Čestná výjimka patří rozšíření The Boomsday Project a jeho soubojům ve formě matematických úloh.
The Dalaran Heist se vrací před tuto éru, ke klasickému pojetí bossů a dungeonů, k jejich normální i heroické verzi. Bohužel, stejně jako tomu bylo předtím, dungeony jsou na rozdíl od runů po vyzkoušení prvního křídla z celkových pěti zpoplatněné. Team 5 se alespoň poučil v tom, že do nich neumístil princip získávání nových karet (kromě jedné, ale ta je spíše kosmetická), takže hráči jsou motivování opravdu jen zábavou.
The Dalaran Heist působí po letech svěže, je vtipný, není zde nutnost zdržovat se stavěním vlastních balíků a kombinací, což jedině vítám, a jde o kvalitní několikahodinovou zábavu.
Tavern Brawl přináší i možnost kooperace dvou hráčů proti bossovi (na fotce Nefarian vpravo nahoře).
Další mód Tavern Brawl přináší každý týden jiný typ hry. Jednou jde o hraní za legendární bosse Warcraft universa se speciálními kartami, jindy o naprosto šílená a nevyvážená pravidla, kde závisí na štěstí karet víc než na čemkoliv jiném. Nejoblíbenější jsou pak souboje proti bossům, kdy oba hráči musí kooperovat, vzájemně si pomáhat a zničit mocnou kartu přímo na hrací ploše. Tady přesně leží další potenciál hry, tedy kooperace s ostatními hráči proti, ať už umělému protivníkovi nebo dalšímu týmu hráčů.
Poslední z módů je stařičká Arena, v níž dostanete na výběr 90 karet a sestavíte z nich dle svého uvážení nejlepší balík. I ta se dočkala změn, Blizzard se rozhodl točit v ní různé rotace karet z rozšíření, co už jsou za zenitem, a vrátit jim tak trochu ze své bývalé slávy. Nicméně pro mě osobně zůstává Arena nejnudnějším módem, kde s kupou „cizích“ karet hraju proti dalším, stejně nezajímavým balíčkům.
Free nebo Pay to Enjoy?
Nadnesme hlavní otázku free to play her. Lze to hrát bez investic a ještě dobře? Lze. Lze se u Hearthstonu bez peněz bavit? Tady už je odpověď individuální.
Nedostatek motivace investovat skutečnou měnu do hry můžete kompenzovat investováním svého času. Pravidelným plněním questů a všeho dalšího obsahu, za co něco dostáváte, si můžete našetřit dost herní měny pro postavení momentálně nejúspěšnějšího balíčku ve hře. Nicméně je stále otázka, jestli po dobu dalších měsíců, než našetříte na jiný, bude stále zábava hrát těch několik karet dokola.
Součástí nového rozšíření jsou i častější bugy. Tady se kvůli zaseklé kartě uprostřed nemohlo hrát dál a ze zápasu se stala zkouška nervů, kdo souboj vzdá a opustí dříve.
Vždycky je tu Wild formát pro využití kompletní sbírky karet a další z výše vyjmenovaných možností. Pravdou ale zůstává, že, repetitivní grind je v případě absolvování jen několika zápasů za týden úmorný a v případě zmíněného The Dalaran Heistu vyjde zakoupení celého dungeonu na několik měsíců šetření herní měny. Cena 20 euro jako alternativa pak není příliš, ale ani málo.
Heathstone tak nabízí největší potěšení lidem mezi rekreačními a hardcore hráči v jakési herní střední třídě, do které řadím i sebe. Přísun obsahu jednou za několik měsíců mi vyhovuje a dokáže ze mě pokaždé vytáhnout několik eur na zajištění nových karet. Týdně odehraju mezi 10 až 20 zápasy, což stačí na obstojný přísun herní měny. Nemám ale tolik času, abych se dostal na vyšší pozice v Ranked žebříčku (a samozřejmě i skillu), natož na sledování vývoje mety a nových strategií. A z těchto důvodů se mi ale také hra jen tak nepřehraje a neomrzí.
Článek vznikl ve spolupráci s Matějem „ixyyyyyyk“ Novákem.
