Pokémon Sword and Shield (recenze)

Je to tady. První „pořádní“ pokémoni konečně vyšli na Nintendo Switch. Vývojářské studio Game Freak nás všechny v posledních měsících bombardovalo sliby a teasery, splnila ale nová generace her veškerá očekávání? Podle hodnocení již asi tušíte, že má nikoliv. Ale proč?

Já chtěl bych být ten nejlepší

V Pokémon Sword a Pokémon Shield se vypravíte do Velkou Británií inspirovaného regionu Galar, abyste se – jak jinak – stali tím nejlepším z nejlepších. Svou první herní volbu tradičně uskutečníte již při samotné koupi jedné ze dvou verzí hry, které se liší v drobných detailech.

Každá z nich se může chlubit několika exkluzivními pokémony k chycení i dvěma unikátními gym leadery (Gordie a Bea ve Sword, Allister a Melony v Shield). V případě unikátních potvůrek tak autoři tradičně vybízejí ke komunikaci s dalšími trenéry s jinou verzí hry a vyměňování chycených pokémonů.

Co se týče příběhu, nečeká na vás žádná převratná změna od předchozích generací her. Se svou postavou začnete v malém městečku, kde získáte svého prvního pokémona. Potkáte také svého rivala Hopa, ovšem ani zde pro veterány série ani nováčky nepředstavuje kdovíjakou výzvu – vybere si totiž pokémona, nad kterým máte typovou výhodu.

Jako vždy se poté vydáte na dlouhou cestu plnou chytání potvůrek, porážení náhodných trenérů a řešení triviálních puzzlů. Cíl ale vždy zůstává stejný – získat všech osm odznaků od gym leaderů a následně zabojovat o titul šampiona regionu. Každý hlavoun stadionu si pro hráče připravil také speciální challenge, který musíte splnit před tím, než jej vyzvete.

V průběhu vašeho putování vás tu a tam přepadne místní antagonistická sebranka, tým Yell. Ten se oproti starým známým nepřátelským skupinám liší poměrně zásadně. Není totiž ve své podstatě zlý a ani neusiluje o světovou nadvládu, ale snaží se jen pomáhat dalšímu vyzyvateli pokémonní ligy z vlastních řad – půvabné Marnie.

Marnie se také účastní honby za ultimátním titulem – v průběhu hry ji budete potkávat často.

Příběh vybočuje z pokémoní klasiky ještě v několika směrech. Jako vyzyvatel usilující o titul regionálního šampiona se zaměřujete opravdu jen na postup ligou a získávání odznaků. Do určitého bodu se tedy ústřední zápletka odehrává bez vás a vy jen sem tam dozvíte, co všechno se událo na pozadí, zatímco jste si rozšiřovali sbírku pokémonů a trofejí. Děj tedy není v pravém slova smyslu nijak zvlášť originální, ale do série přináší svěží vítr.

Po dohrání příběhu a krátké bonusové epizodky se vám odemkne Battle Tower. Zde, stejně jako v předchozích generacích her, můžete otestovat svůj trenérský um proti postupně se zlepšujícím protivníkům. Za souboje poté získáváte body, s nimiž si opět můžete nakupovat nejrůznější předměty či vylepšení.

Battle Tower poslouží jako dobrá přípravka pro online bitky v Battle Stadium, ale o tom později. Ani zde nemusíte používat pouze váš tým bijců, bez problému si můžete „zapůjčit“ od místního personálu jinou sestavu, pakliže vaši pokémoni nejsou dostatečně připravení na kompetitivnivnější a náročnější zápasy, případně pokud jen jednoduše koukáte po menším zpestření.

Battle Tower jste v různých formách mohli nalézt již v předchozích pokémoních hrách.

Nepřesvědčivé inovace

Celá hra je postavená na velkých zápasech. Region Galar ligou žije a žádný její obyvatel si nemůže nechat ujít možnost být u toho. Tahový soubojový systém se od ostatních Pokémon titulů téměř v ničem neliší. Stále můžete používat až šest pokémonů, ti za každý vyhraný zápas získají zkušenosti a tu a tam se jim zvedne úroveň.

Nic se nezměnilo ani na tabulce slabostí a odolností jednotlivých pokémonů či používání jedné ze čtveřice schopností během samotného duelu. To vše jsou věci, které mají ostřílení hráči v malíku a které nováčci dostanou velmi rychle do krve. Po pečlivě vyšlapané cestičce se ostatně chodí nejpohodlněji.

Ani ve Sword and Shield nechybí možnost změnit povahu pokémonů, která určuje jejich potenciál v kompetitivních soubojích. Za pomocí speciálních mentolek si v end-game tedy můžete vytvořit ten nejlepší tým s perfektními statistikami. Ač jde o část hry, kterou méně nároční hráči často přeskakují, hardcore trenéři ji jistojistě ocení opět.

Berete-li pokémony opravdu vážně a chcete být tím nejlepším nejen v singleplayeru, začněte šetřit Battle Pointy.

Novinkou této generace je schopnost Dynamaxing. Ta vaše kapesní monstrum nejenže enormně zvětší, ale také slušně naboostuje a změní sestavu útoků. Několik vyvolených pokémonů se dočkalo ještě pokročilejšího Gigantamaxingu, který krom výše jmenovaných efektů výrazně změní jejich podobu. Boost takto vydrží po tři kola, poté se pokémon zase zmenší na původní podobu.

Dynamaxing, stejně jako Gigantamaxing, v samotném příběhu ovšem mnohokrát nevyužijete. Efekt můžete totiž použít pouze při finálních bitvách s gym leaderem a v několika finálních zápasech, případně v nově představených Max Raidecha, v klasických soubojích tak budete muset novinku oželet.

Dynamaxing mi tak přijde jako zbytečná blbůstka. Co ještě více zamrzí, je odstranění speciálních efektů známých z předchozích her. Z-Moves a mega evoluce se totiž daly použít kdykoliv, a ač měly svá omezení, často dokázaly zachránit vaše pozadí v téměř jasně prohraných bitkách.

Příklad Gigantamax formy Gengara. Nechtěl bych ho potkat ve tři ráno v temné uličce. Nebo chtěl?

Již zmiňované Max Raid souboje jsou zajímavou a zábavnou novinkou, která ale po čase trochu omrzí. V se postavíte proti silným pokémonům s Dynamax efektem. Ten ovšem po chycení vyprchá, příšerka se vrátí do standardní velikosti a platí pro ní stejná pravidla jako pro ostatní. Škoda.

Na tyto mohutné střety ale sami stačit nebudete, není proto od věci pozvat do souboje další trenéry a pokusit se pokémona chytit společně. Raidy fungují jak online, tak na lokální síti, a pokud nemáte kamarády, můžete si pozvat na pomoc NPCčka. Ta jsou ale dosti tupá, takže doporučuji si spíše najít nějaký discord nebo skupinu na facebooku a sehnat si živé parťáky.

Tyto souboje s naboostovanými pokémony dále také podléhají přísným pravidlům. Trvají vždy deset kol nebo do té doby, dokud nepadnou do bezvědomí čtyři pokémoni za celý tým. Pakliže nestihnete výzvu dokončit, speciální pokémon vám uteče.

Občas narazíte na zajímavé kousky. Pokémoni v Gigantamax formách jsou vzácností a Game Freak je vypouští do světa postupně v rámci eventů.

Křížem krážem bez hranic

Wild Area je asi největší novinkou ve Sword a Shield. Jedná se o obrovskou oblast uprostřed Galaru, ve které se můžete pohybovat téměř bez omezení. Jediné dvě limitace jsou vaše rychlost (než získáte kolo) a možnost plout po vodě (tu získáte až později v příběhu), jinak si můžete užívat prvního relativně otevřeného světa v sérii. Narazíte zde na Max Raidy, pokémony v trávě všech možných levelů (často i silnější exempláře, než které v pokéballech) a užitečné předměty.

Ve Wild Area narazíte také na druhou herní měnu – Watty. Za ty si pak můžete kupovat různá vylepšení pro kolo, pomůcky či „Wishing Piece“. Jedná se o speciální předmět, se kterým můžete pohodlně přilákat Dynamax pokémona – stačí jej hodit do prázdné studny a během chvilky už bojujete v Max Raidu.

Wild Area by se dala přirovnat k velké Safari Zone, kterou jsme měli v předchozích titulech.

Nejde se ale zbavit pocitu, že vás hra stále vodí za ručičku. I zde se nacházejí části mapy, do kterých se nedostanete, pokud nejste dostatečně daleko v příběhu. Vypadá to, že vývojáři v Game Freaku neumí či prostě nechtějí udělat opravdu otevřené pokémoní RPG. Wild Area tak působí jako rychlý prostředek, aby se hráči nažrali a přestali s tím chvilku otravovat.

Region Galar ale není jen Wild Area a stadióny. Celá mapa je opravdu velká a skoro všude můžete používat další novinku – Pokémon Camp. Téměř kdekoliv si můžete rozbalit stan a v něm si hraním zlepšit vztah s vašimi příšerkami, vařit pokrmy či jen samotným stanováním doplnit týmu životy. Tahle novinka ale působí též trochu zbytečně. Táboření využijete hlavně k oživování pokémonů a k tomuto účelu je až moc zdlouhavé.

Nevypadá nadšeně. Nedivím se.

Mezitím, než složíte stanoviště a uvaříte, stihnete doletět k nejbližšímu pokécentru minimálně dvakrát. Bohužel to nejsou ani tak velké novinky, samotné vaření i hraní si s pokémony působí spíše jako nikterak významné vedlejší minihry ke zpestření a mělká výplň.

Koncept táboření není úplně špatný nápad, jen toho nabízí opravdu málo, než abych jej ocenil. Uzdravovat pokémony můžete i jinde a rychleji a přátelství s nimi zvýšíte mnohem zábavnějším způsobem, například při soubojích. Navíc při hraní s pokémony máte na výběr pouze ze dvou hraček (případně tří, pokud si promluvíte s jednou z postav ve Wild Area) a nemůžete si dokoupit další.

V Pokémon Sword and Shield můžete také vařit. Zlepšování vašich kuchařských dovedností vám ale tolik při cestě za slávou nepomůže.

Jak jsem psal výše, mapa je opravdu velká a naštěstí nemusíte všude cestovat po svých nebo na kole. Ve hře existuje systém létajících taxíků, které vám umožní rychle cestovat na místa, která jste již navštívili. Těšil jsem se na nějakou pěknou animaci vzlétání a přistávání jako v předchozích hrách, bohužel se nic takového nekoná. Po vybrání cílové destinace se vám objeví pouze černá obrazovka s loadingem.

Animaci, kterou ukazovali v trailerech, ale potkat můžete. Téměř na konci hry a pouze jednou. Za mě je to obrovská škoda – když už ji mají hotovou, proč ji nevyužijí v celé hře?

Velice pozitivní novinkou jsou detailní možnosti úpravy vaší postavy. Měnit můžete téměř úplně vše, od účesu přes čočky až po boty a batoh. Každý tedy může hrát přesně za sebe anebo si vytvořit někoho hezčího.

Z výčtu dosud neviděného obsahu je to ale vesměs vše, Sword and Shield nabízí oproti předchozím titulům v sérii. Pokémoni, kteří se promenádují po světě, i další novinky z loňských Let’s Go her, zde najdete také. Naštěstí kontroverzní způsob chytání potvůrek zůstalo (a snad navždy zůstane) pouze v Let’s Go.

Marty! Musíme zpátky do budoucnosti!

Vizuální stránka nových pokémonů budí velice smíšené pocity, neboť vývojáři použili modely a animace z předchozích her. Okolo tohoto tématu se objevují velké diskuze. Game Freak totiž udělali poměrně zásadní čistku v Pokédexu. V tuto chvíli existuje možná už přes tisíc různých druhů a forem pokémonů, do Sword and Shield se jich ale dostalo pouze něco málo přes 400.

Autoři to zdůvodnili tím, že se chtějí zaměřit na balancování soubojů a hlavně předělat všechny animace, modely a udělat velká vizuální vylepšení. Nic z toho se ale nestalo a internet si to – jako obvykle – nenechal líbit a vytvořil hashtag #GameFreakLied.

Jeskyně a les (i přes fixovanou kameru) vypadají skvěle.

Osobně nemám problém s odstraněním některých pokémonů a ani to není poprvé, co herní společnost přikrášluje hru před vydáním. Problém je, že hra kvůli recyklovaným vizuálům působí nedodělaně a zmateně. Když se ale budeme bavit o prostředí, na některých místech si dali grafici záležet.

Pak ovšem vyjdete ven na cestu nebo do Wild Area a máte najednou pocit, že necestujete jen napříč Galarem, ale i časem. Přesněji do dob her pro PlayStation 1.

Screenshot, který ukazuji lidem, co se ptají, proč se mi ta hra nelíbila.

Vyloženě odporné textury, low-poly modely, glitche a záseky jsou bohužel všudypřítomné. Nintendo Switch má na víc, viděli jsme Zaklínače, Zeldu či jiné vizuálně náročné hry. Za sebe si můžu být jistý leností vývojářů. Buď se jim nechtělo tvořit nové grafické prvky anebo použili recyklovaný engine, který prostě víc nezvládl.

To je ale neomlouvá a my jako hráči dostáváme evidentně nedodělanou hru, která není slibovanou revolucí, ale jen velice slabou evolucí. Vytknout také musím pomalé načítání postav či pokémonů. Nejednou se mi stalo, že jsem jel na kole a srazil jsem se s příšerkou, která tam ještě o milisekundu předtím nebyla.

Sám nutně nepotřebuji, aby hra vypadala perfektně. Většinou si raději vyberu hru s horší grafikou, ale lepší hratelností či příběhem. Zde je to ale vyloženě otravné. Již loňské Let’s Go hry vypadali lépe a nevadilo by, kdyby vývojáři zachovali stylizaci předchozích her, pokud by to mělo znamenat čistější vizuální stránku.

Možnost ovládát kameru ve Wild Area je sice super, ale opět hra působí rozpolceně. Často jsem se v některých oblastech cítil bezradně, především na místech, kde vám napevno nasměrovaná kamera skryje cestu nebo váš cíl. Neustále jsem se pak snažil používat pravou páčku, abych něco viděl. Možnost ovládat kameru bez ohledu na lokaci bych proto více než ocenil.

Průšvih s grafikou maličko vyvažuje vynikající soundtrack. Mix pokémoních melodií se skotskými či britskými motivy funguje na výbornou a možná úplně poprvé v sérii nemáte chuť neustále vypínat zvuk. Navíc jednu skladbu složil i populární Toby Fox (Undertale – Megalovania)! Bohužel novinka stále nenabízí dabing postav ani pokémonů, což ve hře pro domácí konzoli prostě chybí.

15 FPS a méně snad stačí, ne?

Online multiplayer je samo o sobě důležitou součástí každé pokémoní hry. Jakmile dostanete možnost používat svůj Y-Comm, otevřou se vám nové možnosti. Ve Wild Area se vám začnou ukazovat další trenéři z celého světa, s nimiž můžete pokémony vyměňovat, a to dvěma způsoby.

První je standardní Link Trade, v němž si vyberete svého pokémona a měníte s konkrétním vybraným hráčem. Zajímavější je ale Surprise Trade, při něm si vyberete pokémona a vyměníte jej s náhodným člověkem za jeho výběr. Nikdy tedy nevíte, co dostanete. Funguje to vesměs stejně jako Wonder Trade v předchozích 3DS hrách.

S okolními hráči si můžete také „promluvit“ a získat od nich náhodný předmět či ingredienci pro vaření. Bohužel ve hře není k dispozici chat, takže mluvením mám na mysli pouze jednoduchou, automaticky vygenerovanou interakci.

 

Další hráče též můžete vyzvat na souboj či se s nimi vydat na Max Raid. V létě Game Freak uvedl, že komunikace při raidech bude klíčová. Naneštěstí ale jaksi zapomněl přidat do hry pořádný komunikační nástroj.

Ve Wild Area také můžete navštěvovat tábořiště ostatních hráčů a vyzkoušet si tak minihry společně. Důležité je zmínit, že pro hraní po internetu budete potřebovat předplatné Nintendo Switch Online. Před vydáním hry se spekulovalo o tom, že Nintendo přidá možnost levnějšího předplatného pouze pro nové pokémoní hry, to se ovšem nestalo.

Zážitek z online hraní navíc kazí špatná optimalizace. Když jste připojení ve Wild Area, zažíváte neustálé propady snímků. Občas je hra až nehratelná a raději rychle přepínáte pouze na lokální komunikaci.

V Battle Tower se do nejvyššího tieru dostanete jednoduše. V online zápasech to tak lehké není.

Po dohrání hry se vám otevře ještě zmíněné Battle Stadium, v němž můžete vyzvat ty nejlepší trenéry z celého světa a dle vaší úspěšnosti se probíjíte do vyšších příček virtuální ligy. Matchmaking systém je dobře propracovaný, takže vždy potkáte jen někoho, proti komu máte šanci.

Živí protivníci vám ale nedají nic zadarmo. Stejně jako v Battle Tower získáváte body a můžete si vypůjčit tým. Ranky se resetují po sezónách, zatím ale nevíme, jak dlouho potrvají. Pokud se zúčastníte online zápasů, budete mít také možnost soutěžit v oficiálních turnajích. Kdy a jak přesně můžete hrát, naleznete vždy na oficiálních stránkách.

Stojí to tedy za to?

Spousta herních webů dala letošním příspěvkům do populární série velice dobré hodnocení. Já tak hodný být nemůžu. Pokémon Sword and Shield jsou masivní hrou, ale působí nedodělaně. Chyby, škrty, špatné optimalizace i nedodělky cítíte skrz celou hru a narušují vám jinak docela fajn zážitek. Jak jsem řekl klukům hned po první propařené noci: „Hra je to super, ale chtělo to ještě aspoň rok vývoje navíc.“

Model nezměnili ani tomu nejoblíbenějšímu.

Jedná se o tu nejlepší pokémon hru doposud, ale nestačí to. Přechod na silnější konzoli měl znamenat revoluci, ta bohužel nepřišla a hra působí dobře jen v handheld režimu. Pokud hrajete na televizi, k čemuž vás samotní vývojáři i vybízeli, nebude se vám hra ovládat dobře. Máte neustále pocit, že hrajete hru pro kapesní konzoli, akorát na velké obrazovce, a to není ideální.

Pocit z fixované kamery, slabých vizuálů a neinovativních, opakujících se mechanik, kterým Game Freak vlastně jen mění jména oproti dřívějším generacím, prostě působí, jako kdyby byli vývojáři nuceni spěchat. Za 60 eur dostanete hru, která se spíše podobá betě, a na pár nových gameplay prvků, jež měly hru oživit, si po několika použitích ani nevzpomenete.

Perličkou je poté slib vývojářů při vydání Let’s Go her, že budeme moci plně využít PokéBall Plus i v budoucích titulech. Využít jej sice můžeme, ale velice omezeně. Pouze pro získání předmětů, když do něj dáme pokémona a vezmeme ho na procházku.

Souhrn
Sliby, chyby, zklamání. Ač jsem velkým fanouškem pokémoní série, nemůžu jít s hodnocením výše. Pokud by toto měla být vaše první hra z franšízy nebo na Switch, kupte si radši Zeldu nebo si počkejte na příští rok. Kdyby obě verze Pokémon Sword and Shield vyšly na Wii U, šlo by jistě o velkou pecku, ale pro Switch? Ne. Tohle opravdu za ty peníze nestojí.
Plusy
  • První otevřenější svět v sérii
  • Úprava postavy
  • Jednoduchý, ale svěží příběh
  • Soundtrack
  • Rozlehlá mapa
  • Jsou to pokémoni
Mínusy
  • Vizuální stránka
  • Škrty v pokédexu
  • Špatná optimalizace
  • Nedoladěný online
  • Krátký post-game
  • Ovládání
  • Nehodí se pro hraní na TV
2.5
/ 5
Autor:
Videomaker a fejkový Harry Potter. Kdysi dělal na velmi populárním pořadu o Minecraftu, což je ovšem jedna velká ostuda, proto se k němu radši nikdo nehlásí. A taky je to trošku čuak.

Napsat komentář