Pokémon Sword and Shield: The Crown Tundra (recenze)

Pokémoní region Galar se znovu rozrostl. Druhá expanze pro loňské Pokémon Sword a Pokémon Shield s názvem The Crown Tundra má být posledním významějším rozšířením pro nejnovější generaci pokémoní série a také vyšlapanou cestičkou pro potenciální nový díl. A já se tedy vybavil Pro Controllerem a hektolitry vína, abych případná další zklamání nějak zvládl. K mému překvapení ale alkohol nebyl tolik třeba.

GameFreak pokračuje v nově nastavených pravidlech vydávání pokémoních titulů. Letos nám místo nové či vylepšené hry vývojáři naservírovali rozšíření příběhu v podobě DLC rozděleného na dvě části. Stejně jako v první expanzi (The Isle of Armor) zde můžete pokračovat se svým stávajícím týmem pokémonů nebo si vybrat úplně nové parťáky.

Přístup do tohoto DLC se vám otevře po odemčení Wild Area v hlavním příběhu. Zde se pravidla nemění – můžete se pohybovat bez omezení a s nastavitelným úhlem kamery. Na nové dobrodružství se tentokrát vydáte na promrzlý jih hlavního ostrova, jakkoliv to zní geograficky zvláštně. Krom nového příběhu a několika mechanik pak DLC přidává dalších 119 pokémonů. Nejen starých známých, ale i zbrusu nových.

Ok, boomer

Příběh rozšíření se točí kolem chytání legendárních pokémonů, ale oproti hlavnímu příběhu a první části DLC se na úplném začátku nepotkáte s žádným starým ani novým rivalem. V tundře vás uvítá průzkumník Peony s jeho dospívající dcerou, která se přirozeně nechce zahazovat s trapným rodičem a jeho praštěným lovem legendárek.

Vaše postava se do hádky zapojí a dceři se tak podaří nenápadně zmizet, zatímco bojujete s jejím tatíkem. Peony vás poté poprosí, abyste mu pomohli dcerku Peonii (já vím, jména nejsou moc originální) přivést zpátky. Tudíž se vydáte ji hledat do Max Lair jeskyně. O té se ale podrobněji pobavíme později.

Po několika veskrze nudných dialozích se dostáváte do nedaleké vesničky, kde se nachází i vaše základna. Odtud podniknete tři expedice za legendárními pokémony. Po splnění expedic hlavní příběh končí. Postavu Peonie vidíte vlastně jen na začátku a konci příběhu, a ačkoliv je její otec strůjcem legendárních výprav, pořádně se účastní pouze jedné, a to nedobrovolně. Víc nebudu prozrazovat, můžu jen říct, že jsem se někdy upřímně zasmál, když si z Peonyho střílel někdo jiný. Jde totiž od začátku o typického boomer fotra a jeho vtipy občas až bolí.

Na druhou stranu, příběh má nádhernou atmosféru nejen díky tomu, že se autorům podařilo podchytit explorativní náturu přídavku, v níž se vydáváte do sněhem pocukrované krajiny a snažíte se chytit do pokébalů bájné potvůrky. Velké plus dostává i povedený soundtrack, který k expedicím krásně ladí.

Po úspěšném splnění tří hlavních výprav za legendárními pokémony se vám otevře Galarian Star Tournament. V něm se můžete opakovaně utkávat v dvojitých bitvách s gym leadery z hlavní hry. Sami si pak můžete vybrat parťáka z gym leaderů nebo vašeho rivala Hopa, který vám v turnaji bude pomáhat.

Poprvé si musíte vybrat Hopa. Ach jo…

Příjemnou atmosféru příběhu bohužel nabourává jeho krátká herní doba. Celým dobrodružstvím proletíte za necelé čtyři hodinky. Nenadchnou ani dialogy, kterých je sice na začátku až příliš mnoho, ale hráči neřeknou nic zajímavého k příběhu. Navíc opakovaně vysvětlují mechanismy, které hráči už dávno znají z první části DLC nebo hlavní hry.

V rámci děje zase dialogy téměř chybí a jsou nahrazeny hádankami k chytání legendárních pokémonů. Ty jsou ale tak jednoduché, že váš mozek spíš potrápí polemizováním nad tím, proč vám vývojáři servírují vše jak na stříbrném podnosu. Při průchodu hrou máte neustále pocit, že tu a tam něco chybí a že vývojáři neměli čas expanzi dodělat. O herních škrtech se hovoří napříč celé komunitou (doporučuji například kanál HoopsAndHipHop, pokud chcete vědět více) a vypadá to, že opět nedostáváme vše, za co jsme si zaplatili.

Honba za ptáky (eh)

Legendární pokémoni jsou, jak už je asi jasné, v The Crown Tundra v hlavní roli. V rámci příběhu jich budete moci chytit celkem devět, z toho čtyři „regi obry“, kteří se ukrývají v chrámech různě po mapě. Zde samozřejmě nestačí hodit ledabyle nejdražším pokéballem, který máte po kapsách, v cestě vám budou stát i již zmíněné jednoduché puzzly. A ani tak nemáte zdaleka vyhráno – jako ve všech dílech série je na místě si připravit hromadu Ultra Balls, legendárky často mají chuť utíkat.

Hledání ukrytých chrámů a luštění hádanek je obecně sice hezký návrat ke kořenům starších pokémoních titulů, bohužel ale autoři výrazně slevili na obtížnosti a pocit výhry a potěšení z objevování rychle vymizí s nastavenou repetitivností úkolů.

Mnohem zajímavější je ale chytání legendární trojky ptáků. Galar verze Zapdose, Moltrese a Articuna z úplně první generace pokémonů se vám totiž rozutečou po mapě, jak už to bývá zvykem. Jejich kouzlo tkvělo v náhodných setkáních, kdy jste jen hledali toho posledního Zubata na level up a voilá – z trávy najednou vyskočil legendární Suicune. Bohužel ani zde GameFreak nenabídl velkou výzvu. Legendární trio má předem přednastavené místo spawnu, které vám přímo prozradí nápověda v hádance, a tak vám stačí jen ptáky dohonit a chytit.

Továrna na legendárky

V The Crown Tundra naleznete také již zmiňovanou jeskyni Max Lair. V té se vydáte bojovat proti Gigantamax pokémonům se třemi dalšími trenéry online nebo s NPC pomocníky. Tentokrát si s sebou ale neberete vlastního pokémona. Jednoho si „pronajmete“ u vstupu. Max Lair pak funguje tak, že se účastníte série bitek.

Po každé z nich si můžete chytit pokémona a půjčeného případně vrátit. Pronajatá potvůrka si totiž přenáší veškeré poškození či vyplýtvané útoky do každého dalšího souboje. Dlouhodobá strategie a komunikace v týmu je proto více než důležitá. Bohužel nějaký herní chat či jiná forma komunikace mezi online hráči stále trestuhodně chybí.

Jedinou formou komunikace jsou indikátory vedle jmen pokémonů – Grant si v tomhle případě chce vyměnit pokémona. To je ovšem už pozdě pro ostatní, protože přednost mají vždy ti, co jsou v seznamu výše. To znamená, že kdybych já měl svou potvůrku skoro mrtvou, neměl bych šanci si ji vyměnit.

V Max Lair si své protivníky můžete i vybírat – hlasováním určíte, kterou cestou se vaše parta vydá. Rozhodnutí mají vliv na průběh dobrodružství, nikoliv ale na jeho cíl. Na konci úplně každé výpravy na vás totiž čeká legendární pokémon, kterého si poté můžete chytit a odnést s sebou.

Max Lair nabízí díky využití mechaniky Gigantamaxingu opravdovou výzvu. Musíte si hlídat všechny statistiky a taktizovat. Zároveň je to opravdu zábavné, protože víte, že na vás vždy čeká nějaký vytoužený pokémon jako výhra. Skvělá motivace. Na druhou stranu, pokud jste již ostřílenými hráči, rychle se s Max Lair skamarádíte a získávání legendárek pro vás bude jako podzimní sbírání kaštanů. Nebo virů v Kauflandu. Příměrů vás jistě napadne ještě více.

Ani zde nenajdete lepší formu komunikace mezi hráči. Můžete tedy pouze doufat, že hlasování dopadne dobře.

Jinými slovy pak výhra bohužel trochu ztrácí na hodnotě a dalo by se říct, že pokud se vrhnete do Max Lair hned, jak jej odemknete ve hře, vyhráli jste celý Pokémon Sword and Shield. Proti vycepované partě bájných kapesních oblud nenajdete pak nikoho, kdo by vám mohl pořádně konkurovat. Vyjma toho, že si s nimi budete konkurovat navzájem.

Max Lair je dobrým osvěžením pro hráče, kteří základní hru dávno odložili do šuplíku. Každý průchod bude působit unikátně a vždy zde naleznete novou potvůrku do sbírky. Na druhou stranu tu opravdu chybí pořádný nástroj pro komunikaci mezi hráči. Často totiž narazíte na nekvalitní parťáky a pokémon, kterého máte vyhlídnutého, vám uteče. Max Lair je také delší než klasické raidy známé z hlavní hry nebo první části expanze, o to více pak ztráta vysněné výhry bolí.

Skromná sbírka legendárek jen po pár hodinách hraní The Crown Tundra.

Kafemlejnek

Přemýšlel jsem, jak zformulovat odstavec o technických chybách a dalších nedostatcích. Kvůli podobné povaze problému jsem se rozhodl inspirovat IGN a jejich recenzí na FIFU 21 pro Nintendo Switch a zkopírovat kus recenze o červnovém DLC, byť se to Tranovi asi nebude úplně líbit. (Lajdáku zrzavá, pozn. Tran.)

Radost z nových funkcí, příjemného, i když krátkého příběhu a spousty nových pokémonů však kazí stále stejné problémy, které se táhnou už od hlavní hry. Tragické jsou opět textury a modely. Ty se nedočkaly absolutně žádných vylepšení a obrovský potenciál hry vytvořit nádherné scenérie zůstává nenaplněn.

Další vadou na kráse je stále špatná optimalizace multiplayeru. Pokud jste připojení a vidíte ostatní hráče ve vaší hře, propady FPS jsou stále (a bohužel) na denním pořádku. Člověk by si myslel, že GameFreak tenhle problém stihne za víc jak půl roku rok opravit, ale chyba lávky. Pocitově je sekání na The Isle of Armor The Crown Tundra dokonce horší než v původním Wild Area.

Poslední opravdu nepěknou věcí je cena. Pokud chcete ze hry vyždímat maximální zážitek bez kompromisů, zaplatíte jednorázově přes 2 000 korun (hlavní hra stojí až 1 600 korun, DLC pak 750 korun) a ročně navíc musíte navíc přihodit téměř 900 Kč na doplňkové služby (Pokémon Home, Pokémon Bank, Nintendo Switch Online).

To je opravdu hodně za hru, která má stále spoustu chyb a u níž je online režim často nehratelný. Kvůli téhle cenové politice se pocit z nenasytnosti vývojářů nezmírňuje i přes to, že se GameFreak poprvé rozhodli nevydat po roce úplně novou hru.

Bez očekávání

Ke hraní The Crown Tundra jsem si sice sedl hned pár minut po vydání, na rozdíl od předchozí expanze a původní hry jsem se popravdě vůbec netěšil. Nové rozšíření bylo ale překvapivě zábavné a i přes všechny nedostatky má co nabídnout. Bohužel nemám moc důvod se do Galaru vracet a raději si pustím PokéMMO.

Pokud bych měl hodnotit Pokémon Sword & Shield společně s DLC jako jeden celek, jednalo by se o docela povedenou hru, kterou sice i po roce trápí technické nedostatky, ale délka příběhu a post-game obsahu je vyváží. Co by byl ale problém u tohoto hodnocení, je cena kompletního balíku, ta totiž ve výsledku předběhne ceny next-gen her či sběratelek.

Kéž by to byly pravé peníze, aspoň bych měl na příští Pokémon hru…

Ale fajn, dnes hodnotíme pouze The Crown Tundra expanzi. Celé DLC působí polovičatě. Snaha o zajímavé nové funkce a vymodlený návrat ke starým oblíbeným mechanikám jsou utnuty zbytečným zjednodušováním a neustálým voděním hráče za ručičku. Max Lair je ve výsledku jen farma na vzácné pokémony, kteří tím pádem už nebudou tak vzácní, jen schovaní za paywallem expanze.

Galarian Star Tournament je zajímavou novinkou, ale těžko se kvůli němu budou hráči vracet do nejnovějšího pokémoního světa. Technické nedostatky si hra táhne již celý rok a GameFreak nebyl schopný opravit plynulost multiplayeru. A je to velká škoda. Ať je The Crown Tundra jakkoliv zábavný nášup, kyselou pachuť hlavní hry nenapravil.