Wanderlust Travel Stories je minimalistická hra o partě lidí, která se sejde na tropickém ostrově a začne si vyprávět zážitky z cest. Tady by mohla recenze skončit, protože opravdu nic víc ze hry nedostanete. Většinu herního času jsem strávil čtením popisů okolí a pocitů hlavních hrdinů, těch několik zbývajících minut pak výběrem vhodné volby, co postava dále podnikne.
Právě těchto několik prvků zachraňuje Wanderlust před označením za e-book. Vaše volby mohou ovlivnit, jak dané postavě její cestování dopadne a zároveň mají dopad na 2 ukazatele, únavu a stres. Jejich úroveň pak odemyká a zamyká některé další volby. Grafika je tvořena pár desítkami ilustrativních obrázků k dané lokalitě a kromě přesouvání po mapě světa nemá hra ani žádné animace. Upřít se ji rozhodně nedá atmosférický hudební doprovod.
Ve většině kapitol je ústředním motivem samotný smysl cestování.
Sami vývojáři z Different Tales nazývají svoje prvotní dílo snahou o vyprávění příběhu za pomoci pomalého hraní. Třeba zmínit, že Artur Ganszyniec byl hlavním příběhovým scénáristou prvního Zaklínače a Jacek Brzeziński, s kterým studio založil, má zase zkušenosti z práce na titulech jako Dying Light nebo Hitman.
A i přesto nebylo tvoření příběhu pouze na týmu začínajícího studia. Tvůrci se inspirovali skutečnými cestopisy a reportážemi, které už dříve vyšly časopisecky, na blogu či knižně. I díky tomu je znát, že se scénáristé v prostředí vyznali a popisy prostředí i události, které hráče konfrontují, odpovídají tamnímu prostředí. Popisy ulic hlavních měst při prvních dnech cestování jsou barvité a nadšené díky energii a entuziasmu postav, po měsíci už naopak vše popisují střídměji a reálněji.
Stačí to ale? Bohužel ne, byť poetika se hře upřít nedá. Témata proměny člověka při cestování, hledání sebe sama nebo úniku z přetíženého života doma, který se točí jen kolem práce a rutiny, jsou podána zdatně. Za zvuků neustávajícího deště v Bangladéši nebo meditačního hučení v thajských chrámech dokáže hra skutečně navodit atmosféru jen za použití hudebního podkresu a obrázků. I některá témata jako práce v bangladéšských továrnách nebo dvojí linka protínající historii krvavých občanských válek v Africe a současnou podobu těchto států dokážou chytnout za srdíčko.
Wanderlust se netají svými literárními vzory ani před hráči.
Hra ale selhává v tom, co ji právě hrou dělá. Na svém prvním tripu jsem mladou německou studentku módy dovedl v půlce jejího cestování Thajskem na hodinu žonglování a v důsledku nepochopení, co po mě hra přesně chce, všechny lekce naprosto zkazil. Postava upadla do depresí, ze kterých už se nevzpamatovala do konce jejího pobytu. Respektive, hra mi nenabídla možnost, jak náladu zlepšit. Za celý měsíc v Thajsku jsem tak s ní stihl vidět pár turistických míst a jednodenní dobrodružství v horách. To vážně není moc.
Při dalším hraní mi došlo, že rizikové možnosti, u kterých není uvedeno dopředu, jak ovlivní stres či únavu, se řídí jasným schématem. Pokud jsem zvolil cokoliv méně naivního než odpověď ve stylu „Follow your dreams, no matter what comes your way“, byl jsem potrestán. V opačném případě odměněn. Nevím, jestli to byl záměr, odpovídat více za postavu, za kterou hrajete, než podle vlastního úsudku, každopádně s nemožností ukládání a nahrávání pozic to vyústilo v další fiaska po vzoru Thajska.
Cestovní starter pack.
Naději v tvůrčí kreativitu jsem vložil do Poláka Tomka a jeho výpravy za tajemnou dívkou do Barcelony. Po otevření možnosti vybavit ho na cestu věcmi dle svého nejlepšího úsudku dostal Tomek na začátek dobrodružství pas, trávu a polskou magnetku. Radost z nadcházejících cestovních eskapád a proměny hry do mnohem veselejšího tónu mi zkazil hned v začátku Tomek, když odmítl zakoupit letenku, protože se mu v letadle dělá špatně. Dobře, kvůli absenci ukládání i nahrávání hry a vůbec funkci game over jsem mohl čekat, že mi hra nedovolí dostat geroje za mříže hned v první hodině jeho výpravy. Ale ani v další fázi putování mého slavistického hrdiny, ač jsem se ho snažil navést do sebevětších neštěstí, nepřišly žádné zábavné momenty. Hra sama není tak vážná, aby si ze sebe nemohla udělat legraci, a viním jen scénáristickou lenost, že neotevřely volby hráčům i tímto směrem.
Wanderlust umí vyprávět. Někde by to chtělo dát možnost trochu se odvázat, víc rozvinout možnost voleb a jejich dopadů. Je to fajn hra před spaním, ale zároveň zůstává otevřena jen určité skupině hráčů a nesnaží se otevřít i dalším. Ať už přidáním větší hratelnosti a dopadů na putování, nebo možnosti odlehčit celé vyprávění.
Kdyby vás více zajímal zmíněný žánr „pomalého hraní“, autoři hry k němu vydali i manifest.
