Závěrečná řada Game of Thrones je skvělá podívaná. A zároveň jedno velké zklamání

Po osmi letech máme za rohem finální epizodu seriálu Game of Thrones. Samo sebou budu ve tři ráno sedět před kompem a žhavit HBO GO, abych si naposledy užil své oblíbené „trůny“ a nemusel se ráno proplétat mezi spoilery, na které mám poslední dobou smůlu. Místo nadšení mě ale posledních několik dílů překvapivě doprovází jedno velké zklamání za druhým a od závěru neočekávám nic, co by dokázalo zachránit už tak pokulhávající sérii. 

A evidentně nejsem sám, kdo smutní z toho, jakým směrem se Game of Thrones ubírá. Petice k přepracování poslední řady už dosáhla milionu podpisů a sám znám jen pár lidí (no fajn, přesněji dva), kteří nemají osmé řadě co vytknout. To je ale jen má sociální bublina – spousta lidí je ze závěrečné série nadšená a s blížícím se finále ji brání s čím dál větší urputností. Tak ohnivou (heh) seriálovou debatu jsem už dlouho neviděl.

Coby nespokojený nerd, seznámený s knižní předlohou i lorem Písně ledu a ohně, se pokusím na následujících řádcích vysvětlit, s čím vším mám v rámci osmé řady problém, v čem mi nedává smysl a co všechno mohlo ono zklamání ulehčit. Komu se naopak finální série líbí, může tenhle text brát jako nahlédnutí do mysli lidí stojících na druhé straně názorové barikády. Předem se omlouvám za záchvat grafomanství – těch písmenek je v tomto článků nesnesitelně hodně.

Než se pustím do ostřejší kritiky a než se na mě navalí hromada naštvaných lidí, že jsem to ale zbytečně náročný divák, je na místě třeba uznat autorům seriálu několik věcí. Bez dvojice D.B. Weisse a Davida Benioffa by se Game of Thrones nejspíše jen tak nedostala na televizní obrazovky. Knižní předloha je totiž tak komplexní, násilná a místy zvláštní, že by si řada jiných producentů nechala zajít chuť.

D&D se ale do adaptování vrhli po hlavě a vytvořili nejdražší seriál v historii, který se navíc těší masivní popularitě. Těžko jim lze odepřít takový úspěch. Hlubokou poklonu si vlastně zaslouží všichni, co se na seriálu podílejí. Z hlediska filmařiny jde o pořádný kus práce, od epických efektů po povedené kostýmy, CGI a herecké výkony.

Asi už tušíte, kam tím směřuji. Nejslabším článkem poslední série (a podle některých kolegů i posledních dvou či tří) je scénář a vůbec směřování příběhu. Člověk se může jakkoliv rozplývat nad epickou podívanou, ale když mu zápletka a rozhodnutí ústředních postav přestanou dávat smysl, jen těžko si dokáže užít seriál naplno. A to je případ osmé řady Game of Thrones, která je plná slepých dějových linek a nesmyslných scén.

Nepochopená kritika

Pokusím si ušetřit svůj čas i nervy a rovnou se pokusím vysvětlit, v čem tkví jádro problému. Celá řada internetových diskutérů totiž nepochytila, co se zklamaným fanouškům vlastně nelíbí a proč kolem seriálu dělají čím dál větší humbuk. Pakliže si už brousíte klávesnici, abyste do komentářů napsali, že je přece zápletka a chování hlavních postav v naprostém pořádku, pokračujte ještě ve čtení. Tyto odstavce jsou pro vás.

Mně je totiž úplně buřt, že se Daenerys rozhodla vypálit King’s Landing. Stejně tak mi nevadí, že to byla zrovna Arya, kdo zabila Night Kinga. S tím vším vlastně nemám moc problém, vlastně jde o zajímavý směr, kterým se příběh ubírá. Přes co se nedokážu přenést, je provedení, tedy jak k těmto událostem vůbec došlo a jaká cesta k nim v předchozích dílech i sériích vedla. Zde mi totiž seriál přestal dávat smysl.

Obhájci poslední série přišli s celou řadou protiargumentů. Tím nejčastějším je výčet, co všechno Daenerys dosud udělala nechválihodného, stejně jako seznam náznaků, které by vysvětlily její řádění v páté epizodě (což je věc, která jde jednoduše negovat obdobným seznamem). Méně trpěliví diskutéři jednoduše odpálili veškerou kritiku s tím, že nespokojení diváci nedávali pozor a evidentně očekávali happy ending (přestože jakýkoliv fanda Game of Thrones už je na jakékoliv šťastné konce rezignoval v prvních řadách). Ti nejzoufalejší pak napsali něco ve smyslu, ať si kritici napíšou a natočí seriál sami, když se jim to nelíbí. Kupodivu za podobnými příspěvky stáli i dospělí lidé.

Šílenství, které přišlo odnikud

Poslední díly si autoři dávali záležet na tom, aby bylo jasno, že to Dany nemá v hlavě úplně v pořádku. V rámci pouhých dvou epizod se její postava otočila na hlavu, přišla o pevnou půdu pod nohama a měla silně nakročeno k tomu, aby odstartovala vládu ohně a krve. A stalo se. Netrvalo dlouho a Daenerys, která po celou dobu stála na straně nevinných, vypálila téměř celé město s civilisty. Tím si podle autorů seriálu vymlátila vztek a zároveň odvysílala signál, že se bude držet hesla svého rodu Targaryenů. To by asi nebyl takový problém, kdyby scenáristé vymysleli lepší způsob, jak její rozhodnutí uspokojivě obhájit.

Že se Daenerys neštítí krutých trestů, ukázala už v Mereenu, když nechala ukřižovat stovky otrokářů. Její draci holdovali na několika (dost možná) nevinných zbohatlících, kteří byli podezřelí z konspirace. Nechala upálit zaživa Randylla Tarlyho a jeho syna Dickona. Stejného osudu se nakonec dočkal i Varys. Rozhodně se teda nedá říct, že by Daenerys byla milosrdné sluníčko, což je v naprostém pořádku. Mnozí se také opírají o dávnou vizi, v níž se Dany objeví u tolik vysněného trůnu a následně od něj dá ruce pryč, přičemž vše je zahalené bílou vrstvou sněhu či popela. V neposlední řadě je její chování důsledkem série ztrát, které utrpěla poslední řadě, ať už myslím Joraha, Missandei, Rhaegala a Viseriona či polovinu její armády.

Problém je ale v tom, že vše, co dosud dělala, mělo nějaký konkrétní důvod, nějaký impuls. Ukřižování mistrů otrokářů byla jen pouhá odpověď na ukřižované děti. Tarlyovce usmažil Drogon, protože nechtěli pokleknout (jiné rody to řešily vězením, nebo přímo popravou, čili nic moc nového). A co se týče Varyse, co jiného čekat, když ji zradí člověk, který ji celou dobu podporoval a který se ji nejspíše pokusil otrávit v úvodu páté epizody? Všechny její činy do jisté míry dávaly smysl a popravdě se tolik nelišil od vládnutí jiných rodů. Když bylo třeba, holt si musela dupnout.

Náznaků, že se z ní stane Šílená královna, bylo několik a v rámci jejího rodokmenu popravdě nejde o nic výjimečného. Problém je v tom, že se Daenerys vždy snažila jít tou smířlivější cestou, získat důvěry běžných lidí a ty je následně chránit. Ptám se tedy: kde je ten konkrétní impuls, že se rozhodla vypálit většinu města i s nevinnými lidmi, včetně žen a dětí? I přesto, že King’s Landing svými zvony oznamovalo kapitulaci? Výhru měla prakticky v kapse, obránci už odhodili meče a jediný nepřítel, kterého chtěla poslední dva díly obklopit ohněm, se schovával v hradu uprostřed města. Sama několikrát říkala, že jejím cílem je hlavně odstranit Cersei.

Místo toho, aby zamířila přímo za ní, se ale rozhodla druhou polovinu seriálu věnovat vyvražďování civilistů, zatímco svého největšího protivníka ještě nějakou chvíli ignorovala. Kdyby ji k tomuhle rozhodnutí aspoň něco dohnalo. Kdyby aspoň proběhla nějaká bitva a pomalu se stáčela v její neprospěch, až by jí nezbyla jiná možnost než utopit město v ohni, případně kdyby někde skrytý balista zranil Drogona, cokoliv z toho by udělalo přerod Daenerys v zuřivý plamenomet o poznání snesitelnější podívanou. Místo toho nahodila pár úšklebků a za zvuku bijících zvonů se jala rozpoutat peklo.

Celá událost je zarážející i proto, jakým způsobem se její charakter změnil v rámci pouhých dvou posledních dílů. Pakliže mají její obhájci tendenci vytahovat staré hlášky, které naznačovaly, že bude opravdu vládnout ohněm a krví, to samé lze zcela jednoduše negovat jinými hláškami z jiných částí seriálu, které tvrdily pravý opak. Jmenovitě třeba po přepadení lannisterského konvoje hlásala před vojáky, že není jako Cersei. Stejně tak se dušovala, že není jako její otec, šílený Aerys Targaryen, který chtěl pokrýt město zeleným ohněm, kdyby ho Jaime nepropíchl. V obou případech měla vlastně pravdu – nyní má na kontě více životů nevinných než Aerys a Cersei. Její výroky, že bude vládnout strachem, přece nejsou o nic slabší nebo silnější jako její sliby, že chce vládnout mírumilovně a spravedlivě, ne?

Je dost pravděpodobné, že takový osud pro Daenerys naplánoval už samotný G. R. R. Martin. Producentům jistě řekl, že dojde k vypálení města a zavraždění statisíců nevinných. V čem ale D&D selhali, je jimi nalajnovaná cesta od „hodné ochránkyně“ k „pomstychtivé dračici“. Smrt Neda Starka i krvavá svatba byly zcela jistě šokující a velmi silné momenty, nikdo ale nezpochybňoval linku, která k takovým tragédiím vedla. Ned byl příliš hrdý a příliš naivní a až příliš pozdě si uvědomil, že tuhle hru o trůny prohrál, Robba zase dohnala špatná diplomatická rozhodnutí, nerozvážnost poháněná emocemi a pocit nezranitelnosti.

U Dany má člověk pocit, že k jejímu rozhodnutí zpopelnit sídlo moci nevedla žádná cesta, žádný chytrý můstek ani uspokojivá motivace. Možná je to tím malým počtem epizod, kdo ví. Vždyť ale mohla jen exemplárně upálit třeba dvě tři skupinky civilistů, než by se přesunula k Cersei, ale to se nestalo. I jakkoliv naivnější divák moc dobře ví, že se jí nyní někteří postaví na odpor. Jakákoliv obhajoba jejího konání mi přijde v kontextu vývoje postavy poněkud chabá a neuspokojující, a většina argumentů spíš působí jako obhajoba toho, že se jim díl líbil na úkor logiky věci. Není divu, že se konkrétně její linka stala terčem posměchu a nespočtu memů. Chudák Emilia Clarke…

Ne tak dlouhá noc

Obdobný problém mám s linkou, která skončila během bitvy o Winterfell. Díl to byl fantastický – možná až moc tmavý, ale tak napínavý, že jsem místy ani nedýchal. Hudba od Ramina Djawadiho byla na jedničku s hvězdičkou. Co se ovšem týče strategické části a samotného ukončení linky s White Walkery, tam začaly první skepse a velká zklamání skalních fandů.

Těžko říct, kdo vymýšlel taktiku obrany hradu. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že se vše dělo pouze pro efekt a drama. Nájezd Dothraků byl jen pouhý začátek. Vypadalo to nádherně, o tom žádná, čeho tím chtěla jinak obávaná kavalerie docílit a kdo čekal jiný výsledek než rychlý ústup? Čí to byl nápad dát obléhací stroje před formacemi, aby stihly jediný výstřel a následně padly za oběť hned v první linii? A kdo proboha vymýšlel příkopy a zátarasy, které ve výsledku zkomplikovaly ústup z bojiště?

Ale fajn, řekněme, že to všechno bylo pro efekt a dramatičnost, přestože by taková taktika neuspěla ani v případě živých a méně početných protivníků. Vím, že zním jako hnidopich, ona ta zábavnost seriálu rovněž tkvěla v uvěřitelnosti toho, co se na obrazovce děje. Pakliže holdujete strategiím, koukněte na video níže, které přepracovává plán obrany Winterfellu.

Ještě více mě ale překvapilo, kolik ústředních postav přežilo bitvu, v níž měli původně všichni minimální šanci na výhru. Kolikrát se Jaime a Brienne dostali pod haldou nemrtvých jen proto, aby následně z ní vylezli a pokračovali vesele v bitvě dál? Dvakrát? Třikrát? Výsledek podobných scén byl takový, že po třetím podobném náznaku ohrožení života jsem si z toho nic moc nedělal. Přitom se můžeme asi všichni shodnout, že Game of Thrones si svou reputaci vybudoval mimo jiné i na nečekaných (ale logický provedených) úmrtích.

Největší bolístkou je ovšem způsob, jakým skončila dějová linka okolo Night Kinga a White Walkerů – největší hrozby pro celý Westeros a dosud známý svět. Hrozba, která se proplétala od první po poslední sérii a kterou doprovázela řada tajemných proroctví. Hrozba, která si kladla za cíl zesměšnit zoufalý boj nespočtu rodů o jakousi železnou židli na jihu kontinentu. Jen těžko by někdo mohl mít za zlé názory fanoušků, kteří s rozuzlením kolem modrookých chlapíků jednoduše nejsou spokojení.

Vlastně celý boj s White Walkery (wights jsou zombie, jen pro vysvětlení) působilo jako jedno velké divadlo, které se ani nedočkalo žádného rozuzlení, co jsou doopravdy zač a proč se konkrétně ženou za Branem vyjma toho, „že chtějí vymazat paměť lidstva a Bran je něco jako Wikipedie“. Když se na konci druhé epizody seřadila modroočka před Winterfellem do formace, spoustě diváků naskočila husí kůže, kolik těch White Walkerů vlastně doopravdy je, a očekávali napínavou konfrontaci nad rámec nekonečné vlny nemrtvých Ve výsledku se ale nijak neukázali v akci a všichni do jednoho skončili jako hromádka ledu.

V případě Night Kinga jde o dvojnásobné zklamání. Že to byla Arya, kdo zasadila poslední úder, budiž, přestože mám pochybnosti o tom, že by i se svými asasínskými schopnostmi dokázala projít zástupem oživlého masa. Problém je v tom, že jde o postavu, která k hrozbě na severu vlastně neměla žádné příběhové pojítko, a člověk se tak nemůže ubránit dojmu, že si závěrečné píchnutí nožíkem vysloužila jen na základě popularity mezi diváky.

K čemu byla tedy všechna ta dlouho pěstovaná proroctví o Azor Ahaiovi, hrdinovi s ohnivým mečem a nutnosti oběti, která zachrání svět živých? K čemu bylo oživení Jona, pokud Pán světla pro něj nakonec neměl žádné využití (na rozdíl od Berrica) a jeho vazba na ledové nebezpečí vyšuměla do prázdnoty? A co dělal Bran celou dobu ve warg módu? Na tyto otázky už odpověď nejspíše nedostaneme. Další opuštěná dějová linka.

Celou naléhavost hrozby ze severu pak zabíjí skutečnost, že všem přežila polovina armády, a to včetně Dothraků, Unsullied i všech ostatních. Bitva o Winterfell má tím pádem také na kontě menší počet obětí než dobývání King’s Landing. Ve výsledku tedy Night King a jeho „nezastavitelná horda nemrtvých“ působí v porovnání s jinými antagonisty poněkud směšně, přestože od první po poslední sérii (či od první po dosud vydanou knížku, byť v nich Night King ještě nefiguruje) to vypadalo na pravý opak. A tady už to nezachrání žádný argument diváků, že k tomu vedla všelijaká proroctví či že měl Night King prostě špatný den jako Daenerys.

Jako kdyby dvojice producentů nechtěla jít na ruku tomu, na co se několik let fanoušci chystali, že uvidí. Čekali jste závěrečný souboj mezi Jonem a Night Kingem? Ne, nic nebude, největší zápletku vyřešíme jediným dílem uprostřed série. Fajn, takže závěrečný boss bude nakonec jen Cersei? Ne, tu zabily šutry, bude to prostě Daenerys. Touha za každou cenu šokovat a jít jinou cestou, než kterou fanoušci vydedukovali z náznaků, proroctví i logiky (a vycházejíc z tradic knižní předlohy), dle mého celou závěrečnou sérii potopila. Najednou nejdražší seriál všech dob působí zároveň i lacině.

A tím smutnění nekončí

Takových zklamání, nesmyslných obratů a opuštěných dějových linek je v závěrečné sérii nespočet. Třeba The Golden Company. Poslední dvě série se on ní mluvilo jako o jedné z nejdrsnějších žoldáckých armád v celém Essosu, a byla tak drahá, že Lannisteři museli vyplenit Highgarden, sídlo Tyrellů, aby ji měli čím zaplatit. Očekávalo se, že budou mít ve válce nějakou významnou roli, a když ne, tak aspoň nabídnou slušnou podívanou, aby si fandové mohli pokochat, jak bojují v praxi. Navíc jejich návaznost na rod Targaryenů nabízela řadu možností, jak si s nimi v seriálu vyhrát.

Nic takového ale nepřišlo. Harry Strickhand zemřel, jak nejbídněji mohl, a to samé platilo i pro zbytek 20tisícové armády. Vesměs jediné, co jsme ze zlatých vojáků viděli, byl jejich uspořádaný pochod městem a následné postávání před branami. Nepředvedli vůbec, ale vůbec nic, nedostali se ani pořádně do boje a z chlouby Essosu zbyl jen popel. Tak antiklimatický konec čekal málokdo. Kdyby před branami stála lannisterská armáda, bylo by zklamání asi o poznání menší.

A pak tu máme Eurona a jeho fantastické střelecké schopnosti, které se po odvysílání čtvrté epizody staly velkým tématem v redakčním chatu. Kolegovi Dejvovi se třeba nelíbila nejen ona přesnost balisty na plující lodi (s níž jsem takový problém neměl), ale i střelba přes skálu (jak se sám připomněl v komentáři). Zabití druhého draka tak působilo přinejmenším jako další levná snaha šokovat nebo ušetřit na CGI. Ale fajn, řekněme, že moment překvapení sehrál svou roli a přijmeme i vysvětlení od D&D, že Dany prostě zapomněla na existenci Euronovy flotily, byť mi z podobných tvrzení zamrzává mozek.

Pak přišel nový díl. Nejen celá Euronova flotila o velikosti několika stovek lodí, ale ani jeden balista po celém obvodu hradeb města nedokázaly trefit o něco většího draka. Vlastně to skoro vypadalo, že vojáci sotva vystřelili. I kdyby šlo o to, že zde sehrál roli opět moment překvapení, když na ně Daenerys sletěla z oblak, musela náhlá nezranitelnost Drogona zarazit i smířlivějšího diváka. Zabití Rhaegala ve čtvrté epizodě byl totiž zároveň zprávou, že ani draci nejsou před nikým v bezpečí a že protistrana má svá vlastní esa, jak se bránit. To pátý díl zcela pohřbil, střelce nahradil Stormtroopery a Drogonovi tvůrci přišili do krku extrémně výkonný plamenomet. Děs běs.

Nemůžu se ubránit dojmu, že se v rámci narace začalo tlačit na pilu, aby se vůbec něco dělo. Motivy postav se násilně otáčely pod neuspokojivými záminkami, aby vzniklo drama, ke kterému jinak po celou dobu série nesměřovala žádná cesta. Nečekaná Bronnova otočka je toho dobrým příkladem. Je pravda, že se vždy coby nájemná čepel snažil spoléhat na sebe, na druhou stranu s oběma lvími bratry uchovával docela kamarádský vztah. O to nesmyslněji pak působí scéna, v němž oběma vyhrožuje a požaduje masivní odměnu. Co bude dělat Bronn teď, když Cersei není naživu? A to si myslel, že mu Tyrion udělí nejúrodnější část Westerosu poté, co mu vyhrožoval? Nejenže je tato linka neuvěřitelně naivní, ale nyní zřejmě i opuštěná. Uvidíme, jestli se k ní tvůrci vrátí ve finále.

Možná je největší problém v tom, že poslední série měly méně dílů než ty předešlé. Nebyl zde dostatek prostoru pro pasáže, které by obhájily motivy a směřování některých postav. Všechno tak působí urychleně, nečekaně (v negativním slova smyslu) a místy až nesmyslně. Údajně měli producenti možnost udělat deset dílů, ale nakonec odmítli nabídku s tím, že chtějí delší díly pro to, co chystají. Když ale vezmeme v potaz, že měl tým k dispozici největší budget v historii seriálů, jen těžko lze odpouštět scenáristické přešlapy, slepé příběhové uličky a nelogičnosti, které se v poslední sérii objevily.

A nyní nastává ještě delší čekání

Článek jsem chtěl napsat už dřív, dokud to ve mně vřelo, nakonec jsem se ale rozhodl podívat na posledních pár dílů znovu a srovnal si myšlenky a emoce. Nakonec jsem byl o něco mírnější, než jsem plánoval. Ač je pro mě osmá řada zklamáním, nemůžu tvrdit, že bych se u ní aspoň trošku nebavil. Nejsmysluplnější díly byly pro mě ve výsledku ty první dva, kdy se k velké bitvě teprve schylovalo. A respektuji i fakt, že se řada lidí baví i přes některé nelogičnosti. Kdo jsem, abych jim upíral radost ze seriálu?

Možná to není jen tím, že producenti už nemají předlohu v podobě knih. Z Game of Thrones se stal mainstream, který se postupem času zaměřil na jiné publikum. To masové, které odpouští mnohem více než skalní fandové, analyzující každou větu či skvrnu na obrazovce, které by mohlo odhalit, co se bude dít dál. Příkladem budiž můj známý, který je z poslední série nadšený – zároveň je to člověk, který si sotva pamatuje postavy, náznaky či souvislosti. Kdybych mu neřekl, že Daenerys je vlastně Jonova teta, nebude to vědět dodnes. Ale to mu nevadí a užívá si velkolepou podívanou takových rozměrů, kterou dosud žádný jiný seriál nepředvedl.

Seriálové Trůny už asi jednoduše nejsou pro mě. A nejsou ani pro mé blízké okolí, které je stejně zklamané jako já, a to včetně nečtenářů předlohy. Nemá ale smysl podepisovat petice a žádat o předělání scénáře. Mnohem jednoduší je jednoduše konstatovat, že se poslední série optikou skalních fanoušků nepovedla, a čekat na spin-offy nebo poslední dvě knížky, The Winds of Winter a A Dream of Spring.

Na finální epizodu se těším, zároveň od už ní ale neočekávám nic závratného. Jen dobrou podívanou. A když už nic, takhle série přinesla ty nejlepší memy, které jsem kdy kradl na internetu.