Vyvalte sudy, porazte kance a vypusťte Vikslajvanta z klece, ať může taky slavit! Časopis SCORE se dočkal 300. čísla, které už atakuje trafiky po celé ČR, a my se proto rozhodli pravidelnou redakční anketu věnovat právě tomuto kultovnímu časáku. Aby ne, když se část naší party potkala právě díky osudnému inzerátu ve Score, který volal po čerstvé krvi na jistý herní web. Takže díky za to, stejně jako díky za všechny ty matoucí oboustranné disky, fejkové stírací losy, pojednání o tučňácích a hlavně zábavné čtení!
Jaký máte vztah k časopisu Score? A vzpomínáte s nostalgickou slzičkou v oku na nějaký konkrétní článek nebo autora?
David Řasa
I když mi v současnosti vyhovuje obsahově víc Level, se Score jsem vyrůstal a zažíval první herní lásky. Slova redaktorů byla svatým písmem a z každého čísla jsem přečetl všechno včetně tiráže a reklam. Další členové rodiny i kamarádi měli zakázáno pokládat časopis moc blízko k otevřenému oknu nebo dokonce nosit ven, aby z něj nevyvanula nebeská vůně křídového papíru.
Co považuju za jejich největší kousek, bylo číslo k 1. 4. 2004. Kromě hromady aprílových článků, chytře zamaskovaných do klasického obsahu, se objevila i recenze Albionu 2. Hra to byla kompletně vymyšlená, obrázky propůjčené od jakési CGI umělkyně a hrát to chtěl naprosto každý. Co by dnes zabralo pár vteřin ověřování na internetu, vyhnalo tehdy, skoro před 15 lety, lid do obchodů, aby po zmatených prodavačích požadovali vysvětlení, proč jim chybí nejnovější RPG pecka. Tohle už zkrátka nikdo nezopakuje.
Viet Tran
Nebudu se tvářit jako moudrý stařešina. Mé první Score neslo číslo 96, pocházel tedy z éry, kdy už se tolik nejezdilo po struhadle do bazénu s jódem, Karel Papík, stará páka, už před redakcí nehonil ptáka a vrby byly před Andrewem a Rákosníčkem v naprostém bezpečí. Stále ovšem šlo o herní punk, který se nesnažil brát moc vážně, a zároveň dokázal předat dostatek kvalitního herního vzdělání.
Vzato kolem a kolem bylo Score mou herní biblí školních let a také vstupenkou do herního (a později i novinářského) světa. Díky časáku jsem se vlastně dokopal k první (a dosti strašné) herní recenzi, a když jsem jich během těch několika let napsal tolik, že už to redakci zřejmě začalo otravovat, poslali mě na nenápadný a mladý herní web Battleforce. A díky němu jsem se pak dostal do hledáčku neherních novinářů. Zbytek nejspíše znáte. Skoro se dá říct, že díky Score jsem dokázal určit svůj profesní kurz ještě dlouho před maturitou, a za to jsem nesmírně rád.
Jo, a oblíbený autor? bezesporu Viktor Bocan. Jeho suchému humoru v článcích jsme se v naší herní partičce smáli prakticky celou střední. Pravidelně jsme každý měsíc četli jeho deníčky z World of Warcraft, přestože ani jeden z nás do Azerothu ještě ani nezavítal. Až tak dobré ty články byly. Mimochodem, Viktor se pravidelně objevuje na Game Developers Session – GDS a ve svých přednáškách vtipkuje na stejně mistrovské úrovni jako na papíře.
Tom Mlejnek
Časopis Score se ke mně dostal ještě v předškolním věku. Občas si ho koupil sourozenec a já si podle obrázků vybíral, co si zapaříme na kompu. Jakmile jsem se naučil číst, dal jsem však přednost kvalitnější četbě o hrách – Kybermyši. Ta už tu bohužel mezi námi není, a tak se i Score jednou za čas objeví na mém stole.
Rozhodně nepatřím mezi skalní (ex)čtenáře herních časáků jako Tran a ostatní. Pár vydání mi ale také prošlo rukou. Musím přiznat, že ještě nedávno mé srdce náleželo spíše Levelu. A to poměrně z povrchního důvodu – má hezčí vizuální stránku. Grafický kabátek Score na mě totiž působí zastarale. Naštěstí přísloví „nesuď knihu podle obalu“ opravdu platí a po obsahové stránce Score jasně vede.
Zatímco u Levelu mám pocit, že se autoři leckdy snaží být místy až moc odborní, u Score to vnímám opačně. V něm se mi totiž líbí ta „lidštější“ forma psaní, ať už jde třeba o Tukanovy humorné vsuvky, nebo o srozumitelné texty od Dana Krásnýho. Zkrátka si při čtení Score dokážu oddychnout. Můj favorit je tedy jasný a doufám, že s námi toto kultovní periodikum pár let ještě zůstane.
Patrik Dvořáček
Oproti ostatním jsem byl herními recenzemi a nerdským humorem ve Score poskvrněn až v pubertě. K legendárnímu našemu/vašemu/jejich ne časopisu jsem se dostal během letní dovolené uprostřed moravskobudějovické večerky. Dodnes si pamatuji obálku s Dead Space 3, která mě tehdy zlákala. Přeci jen mi pořád leží doma na poličce. A odtud moje chuť po čtení (a co si budeme, také hrách zdarma) jen rostla.
A přestože během let velkou část obsahu lehce nahradil internet (novinky jednou za měsíc už prostě nové nejsou), ke Score se vracím s radostí pořád. Bocan, Tuček, Krásný a mnoho dalších baví i po letech. Ale nezbývá mi než souhlasit s Davidem. Vzhled Score není kdovíjak půvabný a zasloužil by také uvedení do moderních dob. Vždycky, když se podívám na britský Edge nebo PC Gamer, ukápne mi slzička. Ne snad, že bych viděl lepší obsah, to vůbec! Jen ten grafický design je na jiné úrovni. Pun not intended.
A co vy a SCORE? Četli jste, čtete či budete číst (třeba nově vydané jubilejní číslo)? Dejte vědět!
