Téměř před měsícem vyšel Cyberpunk 2077, jedna z nejočekávanějších her loňského roku. Na mém seznamu zcela určitě. Poláci z CD Projekt RED byli a nadále jsou mými nejoblíbenějšími herními tvůrci, ať už díky jejich smyslu pro detail, prohráčskému přístupu či jednoduše tomu, že dali světu herního Zaklínače. První verdikty herních médií nešetřily u kyberpunkového titulu oslavnými ódami ani absolutními hodnoceními, o to studenější sprcha ale čekala řadu hráčů. Bugy, glitche, pády, ale také zklamání nad některými prvky hratelnosti rozdělily herní komunitu na dva tábory – jedna strana tvrdě kritizuje práci vývojářů, zatímco druhá ji naopak oddaně obhajuje.
Jen málokteré herní studio se mohlo chlubit tak silnou aurou nedotknutelnosti jako právě CD Projekt RED, hlavně po vydání třetího Zaklínače. DLC zdarma, dvě mohutné expanze s hutným a pestrým obsahem, čilá a pozitivní komunikace s hráčskou komunitou – to vše přispělo k tomu, že byli tito talentovaní Poláci považováni za miláčky herní scény. Za perfekcionisty, kteří nejdou agresivně po peněženkách jako ty „zlé korporáty EA a Ubisoft“ a kteří radši hru několikrát odloží, než aby vydali zabugovaný paskvil. CDPR měl vskutku skvělou reputaci, často kontrastující s Blizzardem či BioWare, kteří naopak dlouhodobě ztrácí důvěru ze strany hráčů. Bohové z Edmontonu holt nejsou nesmrtelní. Ostatně i já byl dlouho dopředu rozhodnutý, že si hru koupím za plnou cenovku hned, jakmile bude dostupná. Taková byla má víra v to, co vývojáři dávají dohromady.
Přístup CDPR k novinářům byl rovněž fantastický a bezproblémový. Za těch sedm či osm Gamescomů, kterých se naše parta zúčastnila, jsme se na polský stánek těšili téměř vždy nejvíce. Z pozice malého webu panovaly největší stresy z toho, jestli nás PR maníci pustí nebo nepustí na prezentaci chystaných her, a v případě CD Projektu RED jsme snad nikdy neměli žádný problém. Přestože jsme jim nemohli nabídnout obrovská čísla návštěvnosti, nedělali mezi médií žádné rozdíly, snad při žádné naší návštěvě nepadl ani jeden zlý pohled nebo jakákoliv známka opovržení, typická třeba u gamescomových stánku Konami nebo EA. I díky takovému přístupu má pak člověk mnohem větší chuť psát o všem, co se šustne okolo Zaklínače nebo Cyberpunku. A to jsem ještě nezmínil tu hromadu dárků a merche po každé naší účasti na novinářské prezentaci…
Přesto zde budu hlavně kritizovat, a ne málo. Situace okolo vydání Cyberpunku 2077 totiž značně zamíchala kartami.
Než na mě vytáhnete kybervidle, abyste mi s nimi propíchali varlata, dovolte mi pár poznámek. Věřím, že se z toho nejhoršího CD Projekt RED dostane. Zvládl to Sean Murray se svým výsostně průserovým No Man’s Sky či Warhorse Studios se svým (v době vydání) notně zabugovaným Kingdom Come: Deliverance, zvládnou to i mí oblíbení polští vývojáři. Už nyní posílají do éteru jeden opravný balík za druhým, a sám musím uznat, že se Cyberpunk 2077 hraje o dost lépe než těsně po vydání, přestože stále není zcela bez chyb. Ještě to chce pár měsíců, možná půlrok, a půjde o fantastickou hru, kterou si rád vychutnám od začátku do konce. Proto nad refundem ani nepřemýšlím. Night City pro mě stále nabízí dost zajímavého obsahu, který velice rád rozeberu v jiných textech.
Pak se mi ale zabugovaly tři questy po sobě. Potom dvě navazující zadání v hlavní dějové lince. Nešly sbírat questové předměty, jindy zbraně, mizeli lidé i celá auta. Kdykoliv se schylovalo k epickému a pamětihodnému momentu, pokazila ji nějaká chyba.
Hru jsem si koupil hezky na den vydání a za plnou palbu už s tím, že na konzolích budou s největší pravděpodobností problémy. Optimalizace ovšem byla v případě Xbox Series S bezproblémová, město vypadalo úchvatně a vše běželo hladce. Příběh uměl upoutat na první dobrou. Pak se mi ale zabugovaly tři questy po sobě. Potom dvě navazující zadání v hlavní dějové lince. Nešly sbírat questové předměty, jindy zbraně, mizeli lidé i celá auta. Kdykoliv se schylovalo k epickému a pamětihodnému momentu, pokazila ji nějaká chyba, větší či menší. Takový boner killer jsem nezažil snad ani u Assassin’s Creed Unity. Natolik zásadní technické neduhy jsem prostě nemohl přehlížet, to nejsou ony vtipné glitche, nad kterými by člověk mávnul rukou. Neměl jsem před sebou stav desítkové hry.
CD Projekt RED už dávno není „malá firma“, proboha
Že se možná schyluje k průseru, šlo ostatně vydedukovat už ze skutečnosti, že česká i zahraniční média měla velmi omezený přístup ke konzolovým verzím, jestli vůbec nějaký. Že občas nedostaneme na výběr, kterou na které platformě budeme daný titul recenzovat, je holt úděl malých herních webů – bereme, co je k mání, a co se nám nelíbí, nebereme vůbec. Zde ale byla situace jiná, řada velkých zahraničních webů nedostala konzolovou verzi dříve než na den vydání. Něco takového se snad nestalo ani u Ubisoftu ani jiných velkých vydavatelů či vývojářů. Tady zodpovědnost padá na CD Projekt RED, který to manažersky neukočíroval. Jednoduše nechtěl, aby se případné problémy z konzolové verze dostaly na světlo světa dříve, než to bylo nutné. To není úplně férový přístup.
Netrvalo pak dlouho a po prvních oslavných recenzích PC verze se začaly množit stížnosti. Některé ne zcela oprávněné (víme, jak funguje lynčující internetový dav – každý si rád kopne), jiné ale zcela legitimní. Argument, že „přece každá velká hra má bugy a že Ubisoft není o nic lepší“ by možná platil, kdyby do celé záležitosti zcela bezprecedentně nezasáhlo Sony, které Cyberpunk 2077 stáhlo z PS Store. A ano, i to, že investoři hry dávají dohromady žalobu, není úplně definice běžného dne na herní scéně. Najednou se před všemi odehrávaly důsledky velkého přešlapu, který se velmi obtížně obhajuje.
Important Update for @PlayStation Users pic.twitter.com/fCB4z74M3z
— Cyberpunk 2077 (@CyberpunkGame) December 18, 2020
Mnozí se o to ale snaží. Třeba poukazují na fakt, že CD Projekt RED je nezávislé studio, často takový argument doplní plivnutím směrem k EA, Ubisoftu, Bethesdě a dalším společnostem, mající na svém kontě nemalý počet zabugovaných či tragicky nezvládnutých titulů. Jenže CDPR už dávno není malé studio s několika desítkami lidí. Aktuálně jde o obrovskou technologickou firmu, jednu z největších na evropské herní scéně, s jejíž akciemi se obchoduje na burze. V květnu loňského roku dokonce dosáhla větší tržní hodnoty než Ubisoft, přestože jde o údaj kolísavý a ne zcela přesný. A ne, malé nezávislé studio většinou nezaměstnává více než tisíc lidí. Je proto fér polské tvůrce stavět na stejnou úroveň jako jiné velikány.
„Nelíbí se ti hra? Tak si ji zkus naprogramovat sám“
Nemám rád dvojí metry a CD Projekt RED už přece nepotřebuje odlišné zacházení než s tolikrát zmíněným Ubisoftem. V recenzích se nehodnotí, jestli k novinářům nebo hráčům byla studia přátelská, jestli vydávají hodně nebo málo her, jestli se v minulosti provinili nějakým kolosálním přešlapem. To jsou při hodnocení Cyberpunku 2077 zcela irelevantní parametry, přesto se k nim mnozí obrací, aby obhájili obtížně obhajitelné. Příkladem za všechny je jeden populárnější příspěvek v jedné z českých herních skupin, který říká:
„Jak si tady většina stěžuje, že ve hře jsou chyby atd. Uvědomujete si, že právě tím, že je hra mezi hráči, tak vývojáři dostávají zpětnou vazbu (pokud jste ji nevypnuli) o chybách a díky tomu je můžou opravit a hru doladit? Zkuste si někdy něco naprogramovat a začněte o tom přemýšlet jinak, plno chyb se vždycky objeví až v provozu a ta hra je složitá a komplexní, je nereálné, aby byla na první dobrou, tak jim dejte čas, ať to doladí, a přestaňte brečet a nadávat.“
Daná osoba vlastně neříká nic, co by nebyla pravda. Od hráčů se opravdu dostává zpětná vazba k vývojářům, kteří pak na základě reportů opravují, co se dá. Naprogramovat tak komplexní hru je nesmírně obtížné, to ano. A řada chyb se objeví až v ostrém provozu, i to je pravda. Jenže to proboha nejsou argumenty, proč k Cyberpunku 2077 přistupovat jinak než doposud. Kdybychom všechny chyby ve hrách zlehčovali tím, že „se to časem opraví, tak nebrečte“ či že „nikdy hry nedopadnou dobře na první dobrou“, měli bychom v diskuzích klid. Kde byli tihle internetoví rytíři, když technickými problémy procházel Assassin’s Creed Unity, No Man’s Sky, Batman: Arkham Knight a všechny další hry, které se dostaly pod palbu kritiky za svůj technický stav během vydání?
Assassin’s Creeed Unity byl dlouhou dobu synonymem pro technicky zbabranou hru.
Pokud takto přistupují ke všem hrám, klobouk dolů a závidím. Přál bych si umět mávnout rukou nad podobnými přešlapy. Pokud ale ne, pak nejde o nic jiného než další ukázku internetového pokrytectví. Korunu celému příspěvku nasazuje evergreenový „zkuste si něco naprogramovat“, který pochází ze stejné internetové sbírky argumentačních faulů z kategorie „jestli se ti to nelíbí, tak si to zkus udělat sám, když jsi tak chytrej“. Podobné výlevy jsem už viděl snad všude, od politiky po gastronomii a kinematografii. Představte si svět, kde byste nesměli kritizovat nic, co byste sami nezvládli lépe. Heh. Evidentně žijeme v éře, v níž je podle některých jedinců větší prohřešek absence české lokalizace než pytel bugů.
Neméně stupidní je i argument, že „si na hraní mají všichni koupit herní mašinu za 40k a nehrát to na konzoli“. Cože? Autoři hry slíbí vydat hru na starou generaci konzolí dlouhé roky nazpět, a když vyjde v neadekvátním stavu, tak to má být chyba koncových zákazníků, že hrají na špatné platformě? Jistě, není třeba si nalhávat, že PS4 a Xbox One jsou dosluhující konzole a bylo by bláhové tvrdit, že hraní na nich nebude bez kompromisů. Kompromisem ale nemá být tuna bugů, padání hry a celková technická nevyladěnost. Otázka je, zda by pomohl další odklad, možná ano. Ale když si člověk vzpomene na hysterické výkřiky poté, co vývojáři změnili podruhé datum vydání, chápu, že se k tomuto kroku moc znovu neměli. Zvlášť po výhrůžkách smrtí ze strany omezených jedinců…
Tak dlouho pěstovaná polská aura nedotknutelnosti je nicméně pryč a Cyberpunk 2077 prošvihl šanci potvrdit, že v CDPR pracují jen perfekcionisté.
Čísla, která spíše matou
Schválně se vyhýbám jakékoliv debatě o tom, zda měl Cyberpunk 2077 dostat 10/10, pět hvězdiček nebo dva Keanu Reevese ze sedmi. Číselné verdikty celou debatu spíše znepřehlednily a zhoršily. Není žádným překvapením, že spousta čtenářů jen zascrolluje dolů k finální známce a pak se v diskuzích dohaduje, proč hra dostala méně nebo více než třeba Assassin’s Creed Valhalla. V tomto případě je přitom text naprosto klíčový – Cyberpunk 2077 se prostě a jednoduše hraje a funguje všude jinak. Na výkonném PC, budgetovém PC, PS5, PS4, Xboxu One X, Xboxu Series S a tak dále a tak dále. Bohužel, herní mediální scéna je nastavená tak, že se bez číselných verdiktů neobejde, a ani my nejsme výjimkou. Bohužel.
Ještě jedna věc. Jako kdyby diskutéři úplně zapomněli, že recenze jsou do značné míry subjektivním útvarem. Že někdo narazí na bug, který znemožňuje dohrání hlavní dějové linie, neznamená, že to tak budou mít všichni recenzenti. Chápu novináře, kteří udělili hře 9/10, stejně jako ty, kteří dali třeba o dva body méně. Pro vícero pohledů je tu vždy dostatek prostoru. Důležitější je si přečíst, proč tak učinili. Na čem se akorát neshodnu, je zahrnovat do celkového hodnocení potenciál, že se hra časem opraví – nejsem fanda takového přístupu, protože si myslím, že by se měl hodnotit vždy aktuální stav, který recenzent dostane na stůl. Ale to je zase na jinou, dlouhou a únavnou debatu.
Uf, měl to být jen krátký komentář k aktuálnímu dění, ale asi jsem se musel vyřvat více, než bylo v plánu. Kamarádům z CD Projektu RED vzniklou situaci nezávidím. Přeju jim to nejlepší a věřím, že časem získají zpět důvěru té části hráčské komunity, které nemůže technický stav jejich nejnovějšího titulu vystát. Zvládnou to, ne že ne, od začátku se s tím perou statečně a refundace nákupu je vedle vydávání hromady patchů to maximum, které mohou nyní udělat. Tak dlouho pěstovaná polská aura nedotknutelnosti je nicméně pryč a Cyberpunk 2077 prošvihl šanci potvrdit, že v CDPR pracují jen perfekcionisté.
