UPDATE: Fajn, článek jsme vydali pár dní dříve, než polský CD Projekt RED oznámil (za nás docela nečekaný) několikatýdenní odklad. No co, aspoň budete mít více času prubnout naše doporučení. Není jich málo.
Od vydání Cyberpunku 2077 nás dělí necelý ̶m̶ě̶s̶í̶c̶. A jelikož jste nejspíše zabedněni doma (pokud nejste zdravotník, ministr zdravotnictví nebo fotbalový hooligan na Staromáku), co takhle si zkrátit čekání na zřejmě nejočekávanější hry tohoto roku a zároveň si doplnit kyberpunkové vzdělání? Nahazujeme redakční tipy na nejlepší kousky i zapomenuté klenoty, ať pořádně načichnete futuristickou dystopií.
Jasně, ono by asi stačilo doporučit stolní předlohu od Mika Pondsmitha, ale v době pandemické máme samaritánskou náladu. Sáhli jsme nejen po hrách z příbuzného prostředí, doporučujeme také knihy, filmy či anime. Keanu Reeves vypadá ready, buďte i vy.
David Řasa: Bludiště odrazů a Lživá zrcadla – Sergej Lukjaněnko
Ještě než začal současné ruské fikci dominovat Dmitrij Gluchovskij, byl vládcem Lukjaněnko. Jeho sága počínající Noční hlídkou sbírala adaptace jak na stříbrném plátně, tak na monitorech, a stranou zájmu zůstala neméně povedená dvojice knih z předchozí spisovatelovy tvorby. Bludiště odrazů z roku 1997, následováno o čtyři roky později druhým dílem nazvaným Lživá zrcadla, nechalo čtenáře ponořit do kyberpunkového Deeptownu a Ruska 90. let.
Deeptown je virtuální realita, ne nepodobná té z Ready Player One, jen s tím rozdílem, že se z ní sami bez pomoci neodpojíte. To znamená, že v „Deepu“ se dokáží neomezeně pohybovat jen zkušení Driveři, kteří z něj umí vystoupit kdykoliv a v kapse mají vždycky i pár dalších triků navíc.
Lukjaněnko úplně neodhadl nástup sociálních sítí a dalších pilířů digitálního věku, nicméně jeho popis budoucnosti je syrový, střídmý a o to uvěřitelnější. Závislost na iluzích, umělé vztahy i sociální vazby a obchod ve všech odstínech šedi jsou základní kameny tohoto světa. A to vše z doby, kdy každé připojení k internetu doprovázel skřípot, vrchol grafiky představoval Doom a disketa nebyla archaismus. Virtuální svět postavený na architektuře devadesátkových technologií si zachoval svou skvělou, nyní už retro atmosféru, a je ideální literaturou, pokud je pro vás Ready Player One příliš dětinský.
Adam Dvořák: Observer
Opomenout polskou hru Observer by bylo stejně trestuhodné jako zapomenout na to, kdo hrál hlavní roli v Blade Runner (a tím nemyslím Goslinga). Jde o perfektní atmosférickou jednohubku od autorů Layers of Fears, která je zasazena do Krakova roku 2084. Vy sami se ujmete role Observera, speciálně vycvičeného policisty (v podání již zesnulého herce ze zmiňovaného Blade Runnera Rutgera Hauera, budiž mu země lehká), který se dokáže dostat do mysli jak oběti, tak i potencionálního vraha. Tahle supr dovednost mu ovšem udělá v hlavě paseku a postupem času začne ztrácet pojem o tom, co je skutečnost a co je jen výplod jeho poblázněné mysli. Do toho všeho se mu ozve jeho syn, který je v nebezpečí…
Hra má fantastický vizuál (i když jsem si první hodinu hraní myslel, že mi blbnou textury, a snažil se to vylepšit různým nastavením), má hutnou atmosféru, koketuje s prvky hororu a rozhodně vás nenechá klidnými. Tohle je přesně ten případ nepěkné budoucnosti plné upgradovaných lidí, které postupem času jejich technologická část pohltí. Ne nadarmo se zde mluví o Nanofágu, technologickém moru.
Doporučuji rozhodně všemi deseti, ale pozor, po dohrání budete mít chuť dát vale i vašemu chytrému telefonu. Teď je navíc ideální čas si ji připomenout, jelikož 10. listopadu vyjde na novou generaci konzolí a PC graficky i příběhově rozšířená verze Observer: System Redux.
Ondra Pešek: Dredd, Grimes, Carpenter Brut
Dredd Petea Travise nebyl prvním pokusem o zfilmování kultovního kyberpunkového komiksu Soudce Dredd. Stejnojmenný film z roku 1995 ale nezachytil postavu stoického soudce (a popravčího) zrovna věrně. Travisovi se to ale před sedmi lety povedlo na výbornou i díky skvělému (ne)výkonu Karla Urbana.
Diabolický Novozélanďan správně chodí, mluví a sází jednu drsnou hlášku za druhou, to vše často v nepokrytém ratolišti dystopické krve. Atmosféře snímku pomáhá i fakt, že se prakticky celý odehrává v jednom paneláku, gurmánům tak může připomenout akční řežbu Zátah.
Na rozdíl od kolegů zamířím i do světa hudby. Kanadská umělkyně a partnerka Elona Muska Grimes (vl. jménem Claire Boucherová) zhruba před dvěma lety dostala velkou část mé twitterové bubliny výbornou skladbou We Appreciate Power. Ta kombinuje pro kyberpunkovou tvorbu tolik typické ostré syntezátory a drsné kytary. Atmosféru dokresluje videoklip, který obsahuje ženy v přiléhavých kombinézách, zbraně a magentu, to vše ve velkém množství. Následně vydala v předzvěsti alba Miss Anthropocene další skvělé singly Violence, My Name is Dark nebo 4AEM.
Pro nás hráče je ale nejdůležitější, že se Grimes opravdu objeví v Cyberpunku 2077. Nejenže budeme moct poslouchat její skladby (potvrzená je 4AEM) při projíždění nehostinnými ulicemi Night City, ale Boucherová navíc ztvární chromovou zpěvačku Lizzy Whizzy. Sice se původně spekulovalo, že si tuto roli střihne Lady Gaga, ale švihlá Kanaďanka se do světa substance a stylu hodí víc.
Francouz Carpenter Brut není v herním světe neznámý. Své skladby propůjčil do obou dílu šáblé série Hotline Miami. Jeho tvorba sází na drsné, ale melodické syntezátory, a to většinou pouze instrumentálně. Několik pecek s vokály ale v jeho repertoáru najdete, mimo jiné úžasný cover Maniac. Tak nějak tajně doufám, že v Cyberpunku 2077 bude custom rádio, abych si mohl pustit skladbu Turbo, zatímco budu projíždět skrz Night City.
Patrik Dvořáček: Bufet zvaný Netflix, Transistor, Far Cry 3: Blood Dragon
Komicky velké meče, animovaná zrzka a dystopická město sice zní jako základní ingredience klasického anime, opak je ale pravdou. Transistor totiž pochází ze Spojených států, jedná se o hru a v případě Supergiant Games jde snad o jejich nejlepší titul. V roli zpěvačky Red, které záporáci ukradli hlas a obřím mečem Transistor jí zapíchli přítele, nás vývojáři poslali skrze kyberpunkové město plné otravných robotů. Po cestě navíc Transistor digitalizuje další zesnulé, podobně jak to dokázal Johnny Silverhand před událostmi Cyberpunku 2077.
Pokud z jakéhokoliv důvodu hraní nestíháte, avšak máte k dispozici Netflix, můžu doporučit velmi široký výběr kyberkratochvílí. Jak již bylo výše zmíněno, Altered Carbon i oba Blade Runneři jsou perfektním začátkem. Dále se nabízí například Black Mirror, i když se vždy o kyberpunkové záležitosti úplně nejedná. Nechybí ani klasiky jako Total Recall či Minority Report a za zmínku rozhodně stojí Elysium nebo epizoda Sonnie’s Revenge z výborné série Love, Death & Robots.
A jestli vám v tom všem chybí špetka humoru, i pro vás mám doporučení. Far Cry 3: Blood Dragon bere hromadu stereotypů z akčních filmů, her i komiksů 80. let a pak je na nás jako laserometem vychrstne s hromadou neonu. Není nic drsnějšího než v roli seržanta Rexe „Power“ Colta rozdrtit krvavé draky a zachránit přitom krásku v nesnázích. Nemluvě o drsných hláškách, které létají rychleji než neonové šípy z Rexova kyberluku.
Viet Tran: Série Shadowrun a nějaké to anime od japanofila
Co do hratelnosti relativně jednoduchá a přímočará, na svět, prostředí a atmosféru ale zajímavá a pestrá. Jako kdyby Legolas s Gimlim omylem vkročili do víru neonových cedulí, nebezpečných narkotik, hackerských bitek a bionických udělátek. Restartovaná série Shadowrun je dostatečně srozumitelná a přístupná, aby si ji užili nováčci v kyberpunku i tahových RPG, ale zároveň dost poutavá na to, aby v ní veteráni našli něco nového.
Stejně tak se zaklínačsky nevyhýbá společenským tématům o rasovém napětí, fanatismu či technologiích přebírajících otěže životů běžných lidí. Hrajte v pořadí Returns, Dragonfall a Hong Kong. Jindy bych bez okolků doporučil Deus Ex (jak novější, tak starší kusy, byť značně ohlodal zub času), ale ten už máte stejně všichni dávno dohraný.
To by bylo herní doporučení. Pokud se do kyberpunkové nálady potřebujete nejprve naladit, můžete klidně začít japonskými animovanými klasikami jako Akira nebo Ghost in the Shell (a teď nemyslím hranou verzi se Scarlett Johansson), ve kterých si neonové záře i futuristické špíny užijete více než dost.
Něco z mladších ročníků? Psycho Pass, který se točí kolem orwellovsky monitorované společnosti budoucnosti, v níž je každý člověk vyhodnocován psychometrem. Ten umí vypočítat duševní stav a pravděpodobnost spáchání zločinu. Jakmile daná osoba překročí určitou hranici, má po kyberptákách. Jako vždy mají tyto přelomové technologie pár háčků a jako vždy v kombinaci s lidským faktorem vyústí v napínavé akční drama. A hraje do toho povedený soundtrack.
