Seriál Černobyl od HBO oživil svými kvalitami hlad po příbězích z prostředí nechvalně proslulého ukrajinského městečka a okolí. First-person akční psychologický horor Chernobylite od studia The Farm 51 má vyjít v early accesu letos na podzim, načasování je tedy výborné. Hra se navíc nebojí odkazů na kulturu slovanských memů ani narážek na novodobý televizní hit, jakkoli je ve vývoji dlouho.
Na stánek vývojářů jsem zavítal až odpoledne a bylo vidět, že už na ně dopadá gamescomová únava. Slíbený živý komentář s možností případných dotazů během hraní jsem neobdržel, game director nejspíš neměl náladu. Ke konci dema pak naštěstí odešel od vedlejší stanice kolega z branže a chvíli se mi tak mohl věnovat jiný člověk z Chernobylite týmu.
Polský tým The Farm 51 na novince částečně dělá už dlouhá léta. Jejich největší hit Get Even vyšel před dvěma lety, tvůrci už ale o rok předtím stihli vydat projekt Chernobyl VR, a aby pracně nasbírané 3D skeny z elektrárny vytěžili na maximum, rozhodli se s jejich pomocí vytvořit plnohodnotný titul.
Veškeré lokace, které ve hře uvidíte, jsou tak díky na místě provedenému důkladnému výzkumu reálné, alespoň dle slov vývojářů. Samozřejmě byly tu a tam trochu upraveny pro účely hratelnosti, nicméně jak mi přítomný vývojář řekl, dokonce i spousta sutin, děr ve stěnách a podobných detailů je převzatá ze 3D skenů.
Hra je nejen hororem, ale hlavně survivalem. Kromě střílení nepřátel do očnic jejich plynových masek také budete muset hledat suroviny, abyste si mohli uvařit nějaký ten radioaktivní cheburek nebo se postarali o šrámy na těle. A případně abyste si postavili craftovací stolek.
Chernobylite je v tomto směru natolik hardcore, že obsahuje permasmrt. Obtížnost hry se navíc s postupujícím příběhem zvyšuje, přežívání v radioaktivní zóně tak bude čím dál náročnější. Kampaň funguje tak, že plněním příběhových a vedlejších misí se připravujete na misi poslední. Vypravit se na ni můžete prakticky v jakémkoliv bodu příběhu, nicméně bez pořádného vybavení se daleko nedostanete a spíše tak budete riskovat velké černobylské repete.
Zápletka hry je z toho, co mi bylo řečeno, vcelku prostá. Příběh je zasazen do doby 30 let po katastrofě a hlavní hrdina, vědec/voják Igor, se vrací do zóny hledat přítelkyni, kterou ztratil právě během havárie. Má totiž tušení, že je stále naživu. I přesto, že se hra odehrává v roce 2016, zde narazíte i na sci-fi prvky.
Onen černobylit je totiž brčálově zelený materiál, který se nachází na místě výbuchu a umožňuje cestování časem a prostorem. Vcelku cool je, že právě tímto jevem je vysvětlena přítomnost loadingů, během kterých se můžete pohybovat. Hned jsem si vzpomněl na bílé místnosti v Assassin’s Creed…
Hra na mě celou dobu působila zvláštním dojmem. Ačkoliv běží na Unreal Engine 4, se kterým mají vývojáři zkušenosti, nevypadá kdovíjak zázračně. Možná to ale bylo přehnanou velikostí televize, blízko níž jsem seděl. Ani animace a ozvučení mi nesedlo. Tu správnou černobylskou atmosféru jsem zkrátka necítil.
Jedna z prvních vět vyřčených v demu (a myslím, že i ve finální hře), byla odpověď na otázku, jaké množství záření se nachází na daném místě: „3,6. Not great, not terrible“. Vážně, takhle okatě? Demo je dostupné i na YouTube a zhruba uprostřed je vidět squatující Ukrajinec s hardbassem hrajícím v pozadí. Narážky na popkulturu vítám, ale tady působí poněkud násilně a lacině.
Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že hra neví, čím chce být, a výsledkem je jakýsi kočkopes. Občas survival, občas horor, občas historický dokument. A ani jedna z těchto poloh mě skálopevně nepřesvědčila. Uvidíme ale na podzim, přeci jen jsem na Gamescomu hrál v dosti punkových podmínkách.
