Cyberpunk 2077 byl dlouhé roky obestřen závojem tajemna. Až vloni však polští mistři RPG z CD Projekt RED dopili poslední kapku mahakamského dvojáka a konečně – po několika letech čekání – ukázali trailer na E3 a následně i téměř hodinový gameplay na Gamescomu. Letos se tento herní koloběh opakoval a my byli u toho. Pro sichra ve dvou, abychom si mohli potvrdit, že se nám ta hra nezdá.
Ač jsme stále nové a nezavedené médium (a ještě nějaký ten pátek budeme), nakonec se na nás usmálo štěstí i trocha toho visegrádského soucitu. Jen půl hodiny přes uzávěrkou rozvrhů nám CD Projekt RED potvrdil jeden z posledních slotů na gamescomovou prezentaci jejich kyberpunkového veledíla (posíláme pusy Martě a Michalovi). Společně s Ondrou jsme tak mohli omrknout, jak moc se jedna z nejočekávanějších her příštího roku změnila od posledních ukázek. Tady jsou naše dojmy.
UPDATE: V pátek ve 20:00 spustí vývojáři stream, v němž ukážou i obsah z gamescomové prezentace. Přenos si můžete naladit níže.
Ondra Pešek
Do předsálí minikina, ve kterém se Keanu Reeves: The Game ukazoval, jsem kvůli předchozí schůzce dorazil na poslední chvíli. Nemohl jsem si tak vychutnat Ciderpunk ani jiné pochutiny v krásně stylizovaném baru. Vše aspoň vyrovnala božská přítomnost samotného Geoffa Keighleyho. Na fotku ale nebyl čas, už se totiž otevíraly dveře do neklimatizovaného, nevětraného a později tak značně vydýchaného kinosálu. Atmosféra byla tedy správně dystopická.
Moderátor se pohotově omluvil, že tam místo něj nestojí představitel Johna Wicka, a demo mohlo začít. Vývojář sedící za gamepadem rychle zvolil mužskou variantu hlavní postavy „V“ s příběhovým pozadím „street-kid“. Stejně tak hráči dostanou na výběr začít buď jako nájemný nomád či korporátní pěšák, každý z těchto backgroundů nabídne nové možnosti při plnění úkolů či vedení dialogů…
Pak se spustila hra samotná. Letošní demo se odehrávalo ve čtvrti Pacifica, která se měla stát novým centrem technologických korporací, turismu a obchodu, ale byla opuštěna ještě před dostavěním. Čtvrť se tak v roce 2077 stala útočištěm gangů haitských Voodoo Boys a smíšených Animals.
Grafika vypadala úžasně. Svět působil dojmem, že hlavní postava je opravdu jen jedním z mnoha bezvýznamných jedinců v obrovském mraveništi augmentovaných existencí. Z toho počtu NPC i městského mumraje měl pak člověk pocit, že něco takového má přijít až s další generací konzolí.
Dočkali jsme se také upraveného systému vylepšení. U prodejců si můžete kupovat čipy, které zlepšují některé schopnosti, oblečení a další předměty. Pro samotné augmentace pak musíte k ripperdocovi, kterého jste mohli vidět již v loňské ukázce a nejinak tomu bylo i letos.
Prvním úkolem prezentované mise bylo dojít za Placidem, zástupcem vůdkyně gangu Voodoo Boys. V konverzaci s ním si nešlo nevšimnout kvalitního dabingu, velmi cool mi přišel také efekt překladače v reálném čase, který s transformujícími se písmenky měnil mluvený jazyk na obrazovce z francouzštiny do angličtiny.
Interaktivní konverzace probíhaly alespoň v demu výhradně z pohledu první osoby. To umožňovalo reagovat nejen na odpovědi zapojených v dialogu, ale i na jejich fyzické akce, jako byl třeba pokus zapojit neuralink do ruky hlavní postavy. Hráči prý mohou reagovat na další okolní jevy, které s probíraným tématem úplně nesouvisí, v případě prezentovaného dema přiběhnuvšího ajťáka. Některé odpovědi jsou ovlivněné úrovní vaší pouliční reputace, příběhovým pozadím a dalšími faktory. Nutno dodat, že přechod do a z konverzace nedoprovází žádný střih.
Po skončení konverzace V nasedl na motorku a za doprovodu skvělého soundtracku (na výběr je z mnoha rádiových stanic) se vydal na cestu skrze Pacificu. Čtvrť by se dala nejlépe přirovnat asi k futuristické, časem ohlodané a gangy zdemolované Dubaji. Pokud jste hráli úvodní level Deus Ex: Mankind Divided, v Pacifice budete jako doma.
Mimochodem, v tuto chvíli už bylo v sále takové teplo, že se většina přítomných ovívala připravenými dotazníky či poukázkami na bundu. Kromě mě, jelikož jsem jako přikovaný nadále pozorně sledoval demo.
Po příjezdu do cílové destinace následovala hlavní část mise – infiltrace opuštěného obchodního centra. Vývojáři letos ukazovali hlavně tichý přístup, což jistě potěší všechny tichošlápky. A pokud chcete, během hry nemusíte zabít ani jednu osobu – smrtelné stealth chvaty tu samozřejmě jsou, mnohdy ale stačí nepřátele jen omráčit a nechat je svému osudu.
Žádné plížení není kompletní bez hackovací vložky. V případě Cyberpunku 2077 mělo nabourávání počítačů nejblíž k Watch Dogs. U větších terminálů se prezentující nevyhnul minihře. Ty mají být rozdělené na několik úrovní podle toho, kolik informací chcete získat. To, co nutně potřebujete pro průchod questem, získáte vždy v první úrovni, bonusové předměty a data pak v těch dalších. Čím větší odměna, tím větší riziko.
Na dálku pak můžete pouhým stisknutím tlačítka, právě jako v ubisoftí hackerské akci, aktivovat či deaktivovat různá elektronická zařízení – třeba chytrý benchpress, boxovacího robota nebo automat na pití. Některé mají smrtící účinky, jiné nepřátele pouze odlákají.
Tichý postup působil hezky plynule a očividně skýtal obrovské možnosti násilného i mírumilovného akčního sebevyjádření. Pak ale vývojáři pro účely dema přepnuli na ženskou postavu přizpůsobenou pro ryzí střelecký průchod a mé nadšení lehce pohaslo. Jakkoliv byly všechny animace krásné a dynamické, gunplay nepůsobil příliš přesvědčivě. Snad to bude na vlastní ruce jiné, nicméně zde zatím cítím další Deus Ex, u něhož stealth přístup nabídl mnohonásobně lepší zážitek.
Na další příběhové pasáži tvůrci prezentovali váhu předchozích rozhodnutí, nicméně kdokoliv hrál třetího Zaklínače, nebyl nejspíš kdovíjak překvapen či udiven. Nebo jsem možná necitlivka. Pak se objevil první loading při rychlém cestování, jak nás ale vývojáři vzápětí ujistili, mimo fast-travelling nás už žádné další zdržovat nebudou.
Po obrazném odevzdání questového předmětu následovala pasáž, jež byla asi nejzajímavější z celého dema. V se totiž položila do vany s ledem a byla přepojena do kyberprostoru. Jeho význam nám autoři kdovíjak neosvětlili, nicméně se zjevně jednalo o další prostor, ve kterém bude možné se pohybovat. Má být jen na vás a na vašem stylu hraní, jaké části kyberprostoru objevíte. Zaujali jste mě, polští bratři.
Na závěr bych chtěl dodat, že jsem během celých 45 minut nezaznamenal žádný rasistický podtext a obvinění, která vznesl Rock Paper Shotgun a další média. Za mě jde jen o špatnou interpretací některých vět a situací v demu. Není to tam vidět, pokud to vidět nechcete. Já jsem z dema odcházel spokojený a až na střílení vypadala hra výborně. Čas si Cyberpunk předobjednat. A nyní… Patriku, chytni se kyberotěží tohoto článku.
Patrik Dvořáček
Letošní demo Cyberpunku 2077 pro mě nebylo prvním rodeem. Pod jinými barvami jsem se skrze kyberbar CD Projektu RED dostal již loni a s nadšením jsem odcházel ze dveří. Přeci jen jsem měl stále třetího Zaklínače čerstvě v paměti, v hlavě mi několik let hrálo Bullets od Archive a sotva odhalený gameplay od polských vývojářů stále voněl novotou.
S postupem času ale moje nesmírné nadšení pomaličku opadalo. Možná se ze mě stává větší cynik, stále jsem však vůči Cyberpunku 2077 velmi optimistický. A rozhodně to nebylo tím, že jsem si na baru dal ovocné pivo a Ciderpunk. Nikoho slavného jsem na své prezentaci bohužel nepotkal. Žádný Geoff Keighley, Keanu Reeves ani Hideo Kodžima. Po cestě jsem sice málem narazil do Johna Romera, ale vypadal tak naštvaně, že jsem ho radši neoslovoval. A to jsem dvakrát vyšší než on.
Technickou stránku dema si vzal na paškál Ondra, přesunu se tedy do příběhové a následně spekulační roviny. Tvůrci během prezentace zdůraznili, že spolupracují s autorem původních materiálů Mikem Pondsmithem. O hrozivé změny v loru bych se tedy nebál, pakliže patříte mezi skalní fandy předlohy.
Pokud si nechcete příběh moc vyspoilovat, asi skočte o pár odstavců níže. Během dema se samozřejmě objevoval hologram Johnnyho Silverhanda, jehož tvář i hlas znáte z nespočtu filmů. Zde ovšem převzal roli bývalého vojáka a rockera, který se rozhodl bojovat proti korporacím s jeho přítelkyní Alt Cunningham.
Právě Cunningham byla první hackerka, která dokázala přenést své vědomí do digitální podoby. A zatímco se jí Johnny pokusil zachránit, nevědomky zabil její tělo a uvěznil ji v síti. Než byl sám přepůlen automatickou brokovnicí. A právě cílem gamescomového dema bylo najít Alt Cunningham a promluvit si s ní. Jediný problém byl, že se nacházela za „Blackwallem“ a nikdo se z daných digitálních končin ještě nikdy nevrátil.
Avšak stejně jako Ondra, i já mám strach právě o souboje. Stealth je můj preferovaný styl a v tomto ohledu žádné výtky nemám. Zato ostré souboje mě stále nepřesvědčily. Možná je to jen kvůli ovladači, na kterém vývojáři hráli. Stále mi ovládání přišlo strašně plovoucí a reakce většiny nepřátel zase opožděné či až lehce hloupé. Třeba to bude tím, že pro CD Projekt RED jde o první FPS. Každopádně do data vydání stále zbývá osm měsíců a věřím, že s myší a klávesnicí bude kosení kyborgů návykové jako umělé vylepšování vlastního těla.
Na konec mám velmi dobrou zprávu pro pochybující čtenáře, kteří nevěří, že vývojáři hráli Cyberpunk 2077 přímo před námi. Během novinářské prezentace nám celé demo spadlo. Žádná chybová hláška, jen čistá plocha Windows 10.
Ovládající vývojář Tomek byl totiž moc chamtivý a při okrádání mrtvého agenta hru asi rozhodil a chudák musel zaběhnout načíst příslušný save. Všichni vývojáři se nám následně velmi omlouvali, že jde o první crash za celý Gamescom. A slíbili, že Tomek svou chybu v práci hned opraví. Snad nedostal hned v pondělí padáka.
Sečteno podtrženo, na Cyberpunk 2077 se jako nerd, stealth hráč a fanoušek CD Projektu RED nesmírně těším. Pokud se na gamescomové demo kouknu kritickým okem, stále na něm byly řádné hrubky. Přesto si jsem jistý, že je vývojáři dokáží vyhladit nebo aspoň zmírnit ještě před datem vydání. Vždyť i ten Zaklínač měl své mouchy…