Pamatujete si na ty krásné časy, kdy virtuální realita byla ještě hudbou budoucnosti a trestní stíhání premiéra zase nemyslitelnou a mimořádnou věcí? Přesně v těch dobách po internetu začaly kolovat obrazy od Jakuba Różalskiho. Kohože? Myslíme tím polského umělce, který maluje krásné ilustrace dieselpunkových mechů. Na poli. A s babuškami!
Jakub tento alternativní svět pojmenoval 1920+, přičemž prvním herním příspěvkem do tohoto univerza byla deskovka Scythe. Postupem času nabrala jeho tvorba na masivní popularitě, stolní radovánky tak nyní doplní crowdfundigem podpořená strategie Iron Harvest od německého studia King Art Games.
A přesně na tento titul jsem se na Gamescomu, přestože nejsem kdovíjaký stratég, zašel podívat. Velké díky za to patří Tobimu z Warhorse, který se tomuto titulu staral o PR. A během prezentace se staral i o mě a moji odbojovou skupinu. Dá se říct, že vcelku úspěšně. Umřely z ní jen tři čtvrtiny.
Pokud vám takový poměr přišel dosti drastický, není se čemu divit. Obtížnost v Iron Harvest není úplně přívětivá, přeci jen si bere inspiraci z titulů jako Company of Heroes. Nejde zde o počet kliknutí za minuty a hodně záleží spíše na pohybu jednotek, jejich krytí a vaší vlastní vyčůranosti.
Demo mi dalo na povel malou skupinku rebelů z Polanie. Jako Anna s jejím věrným medvědem Wojtkem jsem měl za úkol zachránit svého otce z rukou okupantů. Počet mých partyzánů byl značně omezen, takže přišla řada na osvobozování dalších jednotek po cestě k mému cíli. Tobi mě ale ujistil, že během kampaně přijde i na stavbu vlastní základny, to však zdaleka nebude hlavní náplní hratelnosti.
A že jsem se i během půlhodinového dema pořádně zapotil. Než jsem stihl osvobodit dvě skupinky pěšáků, dvě další skupinky padly v lesích při přestřelkách s okupantskou posádkou a třetí přišla o celou polovinu. A nebýt Tobiho rad, Anna i Wojtek by skončili jako krvavá marmeláda pod palbou nepřátelskému mechu.
Právě kovové kolosy jsou ústředními zbraněmi světa Iron Harvest. Jsou sice pomalé, těžkopádné a nemotorné, zato při špatném (či dokonce žádném) krytí dokáží natropit dost nepořádku. Jak jsem ale rychle zjistil, stačilo pozornost mecha udržet na jednom místě a s druhou jednotkou ho obklíčit. Hromada plechu nakonec útok z více stran neustála, i tak si ale manévr vyžádal další oběti.
Zatímco pro amatéra mého charakteru by souboje s umělou inteligencí úplně stačily, King Art Games cílí na ostřílené generály. Jak mi Tobi prozradil, tanec z krytu do krytu a postupné obkličování protivníka je v multiplayeru pekelně těžká záležitost, a díky tomu veteránům nabídne nevídaný zážitek.
Pokud vás tento typ strategií děsí, mám pro vás smutnou zprávu. Iron Harvest od začátku cílí na hráče hledající výzvu. Strategickým bažantům, zvyklým na přístupnější tituly, nemají vývojáři v tomto případě moc co nabídnout. O to více si budou chrochtat fanoušci žánru či podobně obtížných titulů.
Hráči, kteří se do světa Iron Harvest odváží vstoupit, budou ale pořádně odměněni. Nejen drsnou, ale spravedlivou hratelnosti, která otestuje jejich strategický um, ale také vizuál. Silná a líbivá stylizace do alternativní meziválečné doby a chodící plechová monstra na farmách a polních cestách působí jedinečným a neokoukaným dojmem.
Skvělému dojmu napomáhá i povedený technický stav a krásné grafické zpracování. King Art Games sice datum vydání stanovili až na 1. září 2020, přesto jsem žádné větší nedostatky nezaznamenal. Šlo jen o patnácti minutové demo, pokud ale vývojáři podobnou technickou úroveň udrží i v plné verzi, máme se na co těšit.
Jak bych své osvobozování zhodnotil? Ve zkratce šlo o úspěch. V rámci mezí svých neschopností. Delší verze je, že jsem se na konec dema neprobojoval. Osvobodil jsem jeden kemp s vězni, za pomoci Tobiho jsem porazil jednoho mecha a než jsem doběhl k druhé osadě, můj čas s Iron Harvest byl u konce.
A kupodivu mě nedohání žádný stud. Za celý Gamescom se na konec mise probojoval prý jen jediný člověk.
