„Pomalu si promneš oči, než se odhodláš podívat do štiplavého světla. Hlava ti třeští jako střep. V uších ti zvoní, až to bolí. Když konečně dostaneš odvahu se rozhlédnout kolem sebe, vůbec své okolí nepoznáváš. Blízké barvy i tvary vidíš v poprvé v životě. Jaký život to ale je? Sám si přece nepamatuješ ani vlastní jméno!“
Přijde vám takový začátek příběhu povědomý? Pokud jste někdy hráli libovolný titul od Supergiant Games, není se čemu divit. Ať už vám vytane na mysli Bastion, Transistor nebo Pyre, všechny začínají velmi podobně. Vývojáři jste vhozeni do neznámého světa a je jen na vás, abyste odhalili záhady svého okolí i vlastní postavy.
Do jisté míry se zavedeného vzorce drží i Hades, nejnovější rogue-like mlátička kalifornského studia. Opět jste vrženi do příběhu in media res, aniž byste věděli, za koho hrajete (pokud ignorujete trailery a další promo materiály) a kde se nacházíte. Recyklovanou formuli ovšem velmi rychle nabourají božská jména jako Zeus, Hádés či Afrodita. Nejen proto mi hned po pár minutách naskočil pocit déjà vu.
V Supergiant Games se totiž poprvé rozhodli postavit svůj svět na lidem známých mytologických základech. A přestože je pro mě Transistor srdcovou záležitostí, přišla mi řecká bájosloví velmi osvěžující. I do tisíce let starých bohů a hrdinů dokázali tvůrci vtisknout svůj dlouho pěstovaný smysl humor i charakter.
Hlavní hrdina a syn boha podsvětí, Zagreus, sype jednu hlášku za druhou, poletující hlava medúzy se chová jako vyděšená puberťačka a Poseidón bere vše s klidem správného surfaře. A i jako amatérského milovníka historie mě příjemně potěšily i méně známé postavy z antického Řecka, kterými je říše mrtvých posetá.
Propracovaný svět je snad největší předností Supergiant Games a ani tentokrát tomu není jinak. Jedinou vadou na kráse prozatím jsou nedostupné místnosti Hádova domu a uzamčené dialogové volby. Ani přes můj slušný postup ve hře se mi je otevřít nepodařilo, což díky nálepce early access dává smysl.
Hades do předběžného přístupu vstoupil dosti symbolicky – společně se startem Epic Games Store. Na rozdíl od platformy samotné jsem ale na rogue-like rubačce moc technických vad nenašel. Dost early access her na Steamu by se zde mohlo přiučit. Šílené errory, procházení zdmi či placená DLC tu jednoduše nenajdete.
Co už si ale kritiku zaslouží, je inteligence protivníků. Většina z nich se drží hezky v dosahu hrdiny, aby se s ním mohli mlátit hlava nehlava. Zato když přijde na nepřátele létající či bojující na dálku, začíná jít do tuhého. Ne že by byli neporazitelní, jen mají tendenci se schovávat ve vzdálených koutech mapy, kam není možné se dostat. Do kaluže lávy se mi kvůli levitující duši lézt vážně nechce.
To bohužel není vše. V úrovních lze požívat bomby a pasti k boji s dušemi mrtvých. Zatímco někdy mi chytře odskočili z pečlivě připravené pasti, jindy se po výbušnině vrhli jako po slevě v antickém Kauflandu a zemřeli. Znovu. Smíšené pocity mám i z technického zpracováni prostředí. Obzvláště v pozdějších úrovních jsou nepřátelé hůře rozeznatelní od pozadí.
Do jisté míry mě netěší ani nabízený arzenál. Zbraně jsou sice různorodé, jakmile jsem ale našel svou oblíbenou, už se mi ostatní zkoušet nechtěly. Již párkrát se mě Hades dokonce pokusil vytáhnout z komfortní zóny. Za použití dlouho neoprášeného oštěpu mi nabízel procentuální bonus na získané peníze, ale k mému zlákání to zdaleka nestačilo.
Možná jsem teď zněl až příliš negativně, je však na místě připomenout, že stále jde o nedokončený projekt. Supergiant Games hru neustále vylepšují a přímo v hlavním menu je vidět, kolik dní zbývá do dalšího velkého patche. Například společně s posledním přišel i božský posel Hermés, který tak zároveň rozšířil virtuální panteon.
Právě bohové a další entity při každém pokusu o útěk Zagreovi darují svá požehnání. Zeus opepří hlavní zbraň pár blesky, Ares vylepší úskoky prokletím protivníků a Afrodita zase pomůže všechny v okolí okouzlit a otočit proti sobě. Bonusy jsou náhodně generované, málokdy se tak stane, že se budou průběhy opakovat. V jednu chvíli rozléváte koktejl vln a prokletí, jindy si vystačíte jen s vylepšením zbraně.
Souboje samotné mě náramně baví. Nejlépe se dají přirovnat právě k Transistoru, jen mu chybí zastavování času a výběr schopností nezáleží úplně na hráči. Kromě pravidelných updatů mě i měsíce po vydání ke hraní neustále láká takové nutkání, že jsem vlastně ještě všechno nevyzkoušel. Porazit posledního bosse jen za pomocí Afrodity je stále mým nesplněným snem.
A dlouho si ještě všechno určitě nevyzkouším. Hades má k vydání stále daleko a na obsahu to je znát. Supergiant Games plánují, že do konce roku zpřístupní ještě jeden nový biom a celkový počet boss fightů se vyšplhá na osm. Ve finále by tak každý průběh mohl trvat přes hodinu oproti aktuálním 30 až 40 minutám z mé zkušenosti.
Rozhodně nejde o nedosažitelný cíl, obzvláště pokud jde o Supergiant Games. Oproti většině early access vývojářům jsou tvůrci velmi transparentní. Celý vývojářský proces dokonce zaznamenávají kamery herních dokumentaristů z YouTube kanálu Noclip. Po vydání každého velkého updatu vyjde 40minutová epizoda o vývojářských strastech a radostech. Pokud vás zajímá herní vývoj a umíte anglicky, Noclip vám jako celek vřele doporučuji!
Co se týče Hadese, jsem velmi optimistický. Po odklonu v podobě hříčky Pyre se vývojáři ze Supergiant Games vrací k tomu, co dělají nejlépe. A šťastnější jsem být ani nemohl. Znovu si užívám hektické souboje, překrásný vizuál a skvělý soundtrack z dílny Darrena Korba. Už teď se nemůžu dočkat, až odpočet do dalšího updatu padne na nulu.
