Monolith Productions není kdovíjak věhlasným studiem. Když se ale vysloví název jejich nejnovějšího výtvoru, tedy Middle-earth: Shadow of War, drtivá většina hráčů ví, o co jde. Než se ale tito američtí vývojáři vrhli do Tolkienova světa, stihli vytvořit jednu z nejlepších singleplayerových stříleček minulé dekády.
F.E.A.R. (First Encounter Assault Recon) vyšel v říjnu 2005 za doprovodu velkých očekávání. Hra totiž zaujala novináře i veřejnost už na E3 2004 mnoha originálními nápady a technickým zpracováním. Ačkoliv to nebývá pravidlem, výsledná hra očekáváním dostála. Od velkých zahraničních magazínů dostala v průměru 9/10 a odnesla si mnoho ocenění jako nejlepší akční hra roku. A o výborný zážitek jde i po téměř čtrnácti letech od vydání.
Hlavní postavou hry je Point Man, čerstvý člen speciální jednotky F.E.A.R. Tento bezejmenný protagonista za celou hru nepromluví, je ovšem klíčovou součástí celé, na první pohled skromně vyprávěné zápletky. Oponuje mu Paxton Fettel, člověk schopný telepaticky ovládat klonované vojáky. Na sáhodlouhé příběhové cutscény zapomeňte – jen úvodní není vyprávěna z pohledu hlavní postavy.
Většina děje je tak servírována za pohybu, a pokud nechcete, hra vám ji nijak necpe. Dalším důkazem toho je, že spoustu vcelku podstatných detailů se lze dozvědět z laptopů a zpráv na záznamnících, je ale jen na vás, zda je najdete a pustíte si je.
F.E.A.R. navíc docela dobře simuluje práci vojáka, jelikož naprostou většinu hry pořádně nevíte, co se děje, Fettel je neustále o krok napřed, vy jen posloucháte rozkazy vedení a zásadní zvraty se odehrají až na samotném konci. Pokud se ale rozhodnete dávat pozor, odměnou vám bude zajímavá zápletka, která si nebere servítky. Slova na „k“ tu létají velmi často a celá premisa armachamských pokusů je přinejmenším zvrácená.
Čemu či spíše komu se ale tak či onak nevyhnete, je další postava, kolem které se točí celá série – Alma Wade. Záhadná holčička s nadpřirozenými schopnostmi, která se zjevuje po celou dobu hry v těch nejnečekanějších momentech, se téměř vždy spolehlivě postará o infarktové momenty. Kdo viděl horor Kruh, ví, že malé dívky s černými dlouhými vlasy povětšinou nevěstí nic veselého. A u Almy a jejího tragického osudu to platí dvojnásob.
Příběh vás tedy nutně do křesla nezarazí, parádně se to ale daří zbytku hry. F.E.A.R. je celkem unikátním a na jedničku povedeným mixem atmosférického hororu a brutální lineární střílečky. Tísnivá hudba často střídaná ještě horším tichem, potemnělé opuštěné kanceláře, pípání záznamníků a občas i kapání krve ze zaměstnanců vtažených do větracích šachet, to vše vyvolává hutnou a místy i děsivou atmosféru.
Občas také omylem nakopnete plechovku a vyleká vás to víc než nachystaný jumpscare. Tohle jsou navíc pocity z roku 2019, kdy je grafika hry přeci jen poněkud zastaralá. V době vydání muselo jít o extrémně hustý zážitek.
Klidné hororové pasáže pravidelně, avšak často nečekaně střídají sekvence akční. Ty jsou neméně povedené. Všechny typy zbraní jsou stejně praktické po celou dobu hry – mé oblíbené základní pistole v akimbu jsou i v posledních intervalech k nezaplacení, stejně jako brokovnice ne nepodobná SPAS-12. Ta zblízka doslova trhá nepřátele na kusy, případně ustřeluje končetiny, zbloudilé projektily dělají plastické díry do zdí a prázdné nábojnice řinčí o podlahu. Vše navíc probíhá většinu času v slow-motionu, který byl jedním hlavních taháků hry. Vývojáři chtěli, aby se hráč cítil jako akční hrdina, a povedlo se jim to na výbornou. Akce je to náramně uspokojující.
V střílečce je důležité nejen to, z čeho se střílí, ale také do koho. Zde jsou to po většinu času jednotky Replica, Armachamem vyvinutí naklonovaní vojáci ovládaní Paxtonem Fettelem. Ti byli obdaření tehdy nepřekonanou umělou inteligencí, která byla v recenzích náležitě vyzdvihována. Replikanti ochotně proskakují okny, informují se navzájem o vaší pozici, vbíhají vám do zad a házejí granáty.
To vše je samozřejmě možné díky tomu, že jsou jednotlivé levely přísně lineární a programátoři nemuseli počítat s mnoha různými cestami, kudy by měli nepřátelé a vy běhat. To samé ale platí u dnešních Call of Duty a Battlefieldů, a jak jsou tam nepřátelé stupidní. Inovativní byli v Monolithu i v oblasti animací. Hra je totiž sice z pohledu první osoby, ale celé Point Manovo tělo je fyzicky přítomné, nejen jeho ruce a zbraň. Můžete se na něj tedy podívat a během melee útoků je vidět práce všech jeho končetin. Jinak povedená FPS Homefront tohle neměla ani v roce 2011.
Pokud jste F.E.A.R. nikdy nehráli a toužíte po hororovém zážitku nebo kvalitní střílečce, první díl je přesně pro vás. Hra bezproblémově běží i na Windows 10, na Steamu se ale bohužel dá koupit jen v baličku FEAR Complete Pack, který obsahuje i druhý a třetí díl a všechna DLC pro celou sérii za 55 euro (relativně často ale bývá ve slevě i v bundlech). Ačkoliv druhý díl s podtitulem Project Origin není až tak dobrý jako jednička, pořád se jedná o nadprůměrnou FPS. Co se týče F.E.A.R. 3, ačkoliv na něm už nepracoval Monolith, je celkem zábavná záležitost v kooperaci.
