Před 73 lety, tedy 8. května 1945, skončila druhá světová válka na území Evropy. Nejničivější celosvětový konflikt v historii lidstva si vyžádal desítky milionů obětí a dodnes jde o téma, které s velkou silou rezonuje v knížkách, filmech i hrách.
K tomuto výročí jsme se rozhodli vybrat desítku nejlepších her z prostředí druhé světové války. Rozhodně jsme měli z čeho vybírat a některé tituly se do výsledného žebříčku nedostaly jen tak tak – jmenovitě Return to the Castle Wolfenstein, Silent Hunter 3, IL-Sturmovik, Sniper Elite 3 a řada dalších her.
Většinu seznamu tvoří především střílečky, nakonec se ale dostalo i na pár strategií a hybridních kousků, které podle nás nesmějí chybět v žádné sbírce správného druhoválečného nadšence. Že tam chybí váš favorit? Dejte nám vědět!
Budoucnost her z prostředí druhé světové války vypadá velice růžově. O přízeň hráčů aktuálně bojují především multiplayerové řežby Battalion 1944 a Enlisted, slibně vypadá i tarantinovsky pojatý Raid: World War 2. Tak snad se nám tohle téma jen tak nepřejí, když už se podle spekulací možná dočkáme i druhoválečného Battlefieldu.
10. Heroes & Generals
Začneme bezplatnou multiplayerovkou, která si získala oblibu redaktorů na pěkných pár měsíců. Heroes & Generals od dánských Reto-Moto sama o sobě není technicky nejzvládnutějším kouskem, své nedostatky ale vyvažuje zábavnou akcí na prostorných bojištích. Se správnou partou můžete udělat slušný humbuk i v řadách mnohem lépe vybavených hráčů, což nebývá u free to play her moc pravidlem.
Samotná hra se dělí na dvě části – jeden z režimů je tradiční střílečka, v níž coby voják za Němce, Američany či Rusy obsazujete klíčové body či je naopak bráníte proti nepřátelům. Vojáky i zbraně si můžete vylepšovat, přičemž po dosažení určité úrovně vám hra nabídne i změnu třídy. Chtěli byste se prohánět v tanku? Jasně, tady máte lejstra a obrněný traktor s lehkým kulometem, cesta k Panzeru IV je holt ještě dlouhá a trnitá. Hraním se vám odemykají další úrovně a třídy, až můžete skončit na postu generála. Ten místo přímé účasti na bojišti vede válku na strategické mapě a koordinuje útok jiných hráčů.
Předloni na podzim se Heroes & Generals překlopil do plné verze za doprovodu obrovského updatu. Vývojáři věrné fandy zásobují dalšími a dalšími aktualizacemi a obsahem, že už ani nevíme, co se ve hře dá aktuálně dělat. Naše fascinace nad využitím bicyklů na bojišti ale nadále zůstává.
9. Red Orchestra: Ostfront 41-45
U online stříleček ještě chviličku zůstaneme. Red Orchestra si za tu necelou dekádu dokázala vydobýt slušné jméno a aktuálně patří k nejhranějším druhoválečným střílečkám na Steamu, ačkoliv svou těžkopádností nezaujala tolik lidí jako jednodušší a přímočařejší Heroes & Generals. Rozhodně ale stojí za vyzkoušení – hlavním hřištěm celé série jsou neokoukaná prostředí druhé světové i studené války.
Přitom byla původní Red Orchestra jen totální konverzí Unreal Tournamentu 2003 a 2004, než se nadšenci z americké Georgie rozhodli se svým novopečeným studiem Tripwire Interactive vlastní modifikaci přetvořit do samostatné hry. V létě 2006 tak vydali Red Orchestra: Ostfront 41-45 a dočkali se jak dobrých hodnocení, tak skvělých prodejů. Multiplayerové bitvy na neokoukané východní frontě prostě dokázaly zaujmout.
Série se díky tomuto úspěchu dočkala dalších dílů. Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad vyšel na podzim roku 2011 a rovněž sbíral kladnou odezvu. Vývojáři k němu později připojili i samostatně spustitelný přídavek Rising Storm, který opustil mrazivou východní frontu a přesunul se do Pacifiku za boji mezi Američany a Japonci. Vloni jsme se dočkali vlastního pokračování Rising Storm 2: Vietnam, který zase poslal hráče do nelítostného terénu tropické Indočíny.
8. Commandos 2: Men of Courage
Jak si možná všimnete i u dalších položek, dali jsme průchod nostalgii a zmiňujeme řadu kousků, které už dávno mnohdy vizuálně i jsou za zenitem. U série Commandos ale trváme na tom, že její hratelnost ne a ne umřít. Možná proto nás předloni uchvátila prosincová strategie Shadow Tactics: Blades of Shogun, která se v celé řadě aspektů inspirovala právě u Commandos. O ní ale jindy.
V této taktické strategii dostanete na povel partičku elitních vojáků, jejichž úkolem není nic menšího než udělat pořádný bordel v nepřátelských řadách daleko za frontovou linií. Každý člen vašeho komanda umí něco jiného a každá situace si vyžádá jiný přístup. Čím komplikovanější úkol musí skupinka řešit, tím více byl výsledný pocit odměňující. Holt bez zapojení mozkových závitů by ta Třetí říše padla jen těžko.
Pakliže jste tuto stařičkou, ale dodnes vychvalovanou sérii minuli, doporučujeme zatím klidně dílem Behind Enemy Lines a následně pokračováním Commandos 2: Men of Courage. Třetí díl, který vyšel v roce 2003, už se tak dobrých hodnocení nedočkal, fanoušky série ale vyloženě neurazí.
7. Hidden & Dangerous
Dobrá, tahle položka se sem probojovala s drobnou dávkou patriotismu, ale nechte nás ji obhájit. Hidden & Dangerous byl takovým nesmělým krokem do neznáma, který se nakonec zapsal do paměti i zahraničním hráčům a posbíral lichotivá hodnocení. Rozhodně se nedá říct, že by byl český kousek od Illusion Softworks neúspěchem, spíš naopak.
Ve hře z roku 1999 se chopíte čtyřčlenného týmu SAS a po vzoru Commandos máte za úkol ničit nepřátele hezky ze zálohy. I zde se měl každý voják své klady a zápory, co se týče jeho vlastností a preferencí ve vybavení, a vzít na sabotážní misi hromotluka s bazukou moc k úspěšnému splnění úkolu nepřidá. I zde se bez pečlivého plánování neobejdete.
Hra vyšla nejen na PC, ale dokonce i na Dreamcast či mnohem oblíbenější PlayStation (ačkoliv na portu pracovalo jiné studio). Hidden & Dangerous se dočkal i datadisku Fight for Freedom (v Americe ho vydali pod názvem Devil’s Bridge), který přinesl nové postavy, zbraně a mise v Polsku, Ardenách či poválečném Řecku.
6. Hearts of Iron IV
Švédský vydavatel Paradox Interactive si vydobyl pověst tvrdohlavého tvůrce hardcore strategií – a díky bohu za to. I my jsme k některým jejich hrám přistupovali trošku s obavami, zda jejich komplexnost dokážeme vůbec vstřebat, nakonec jsme ale téměř skončili do rána přikovaní u monitoru a hryzali si nehty, zda se naše vypiplané říše v dalších tazích nerozpadnou.
Podobně tomu je u Hearts of Iron IV, zřejmě nejlepší hardcore strategii z období druhé světové války. Možná nejde tak do hloubky jako jeho kolegové z Europa Universalis či Crusader Kings, o to víc je ale uchopitelnější pro novopečené generály. Což ale neznamená, že nedokáže stejně tak zavařit i zkušeným velitelům.
Vašimi válečnými nástroji nebudou jen pěšáci, tanky a letadla, ale i politika a ohýbání myslí běžných lidí. Zahrát si můžete za řadu národů, které se zúčastnily druhé světové války, a to včetně těch asijských, kdyby vás evropské bojiště přeci jen omrzela. Pokud se nebojíte složitějších strategií, s Hearts of Iron IV nemůžete sáhnout vedle. Doporučení platí i pro předešlé díly.
5. Battlefield 1942
Ještě dodnes si pamatujeme, jak jsme coby malí caparti slintali nad bombastickým trailerem k Battlefieldu 1942. Vlastně nás z něj mrazí dodnes – prostřihy z různých bojišť druhé světové války a závěrečný nálet japonských letounů Zero na americkou loď dokázaly v našich dětských hlavách vyvolat nezřízené nadšení. A ten hudební doprovod!
Jasně, samotná hra už tak dramatická nebyla a bez obalu přiznáme, že spousta z nás hrála Battlefield 1942 asi jinak, než původně měla. Místo multiplayerových řežeb jsme kosili obrovské množství botů na různorodých mapách a bavili jsme se i tak královsky. Dnes by to s námi sotva hnulo, ale znáte to. Děcka se zabaví kdečím. Dospělí pařani chrochtali blahem v mulťáku.
Nutno podotknout, že druhoválečný Battlefield od EA nastolil koncept pro všechny své budoucí díly i odbočky v podobě Star Wars: Battlefront. Systém tříd, ovladatelné vehikly a rozměrné mapy jsou i v současnosti společnými jmenovateli těchto multiplayerových stříleček.
Jo, pusťte si ten trailer. Fakt.
4. Medal of Honor: Allied Assault
Ten, který všechno odstartoval. Takhle mnozí hráči i herní novináři označují první Medal of Honor s podtitulem Allied Assault. Střílečka z druhé světové války si získala řadu hráčů hned v úvodní misi – divoké vylodění na pláži Omaha bylo ve své době přirovnáváno k herní verzi začátku filmu Zachraňte vojína Ryana díky svému zpracování a hutné atmosféře. Je na místě říct, že se hra inspiruje filmem na více místech, což přiznali i sami její autoři.
Hra nezůstala jen na francouzské půdě. Podívala se i na horká africká bojiště a mrazivé základny nacistů v Norsku, ani se nebála střídat ryzí akci s tichými sabotážemi. Stejně dobře si vedly i datadisky Spearhead a Breakthrough, které vás hodily do kůže amerických výsadkářů či poslaly na neokoukaná bitevní pole na severu Afriky či Sicílie. Hratelnost i grafická stránka už znatelně zestárly, pokud se ale obrníte trpělivostí, dočkáte se slušného zážitku v netradičních kulisách.
Trošku nás mrzí, co se se sérií stalo. Datadisky pro Medal of Honor dopadly dobře, samostatné díly MoH: Pacific Assault ani MoH: Airborne rovněž rozhodně nepatřily k nejhorším dílům. Výlet do moderní doby už nás tolik neoslnil a neúspěšný „simulátor otevírání dveří“ Warfighter zazdil sérii na nějaký ten pátek. Snad se značka někdy vrátí na výsluní, třebaže s novodobým druhoválečným dílem.
3. Brothers in Arms: Hell’s Highway
Jen málo druhoválečných stříleček dokázalo odvyprávět zajímavou zápletku. Ba ne, spousta z nich se o příběh ani tolik nesnažila a spíše servírovala jednu zajímavou misi za druhou. Sérii Brother in Arms se to ovšem povedlo a všechny její díly sledovaly příběh jedné skupinky vojáků, na kterou doléhají hrůzy války i výčitky z minulosti.
Důraz na děj byl ve hře znát a sami autoři se mnohokrát pochlubili, že vycházeli ze vzpomínek veteránů z legendární 101. výsadkové divize, která v předvečer vylodění v Normandii operovala daleko za nepřátelskou linií. Postupně se s bratry ve zbrani propletete významnými bitvami ve Francii, až nakonec skončíte v Holandsku, kde zažijete v kůži Matta Bakera neúspěšnou operaci Market Garden.
Navíc nešlo o bezduchou střílečku a bez taktiky se hráč málokdy dostal dál. Stěžejním prvkem byla práce s různými členy týmu, efektivní rozdávání rozkazů a pečlivé plánování útoků na nepřátelská stanoviště. Netřeba se bát, nepotřebujete mít IQ Stephena Hawkinga, abyste hrou propluli. Přinejmenším nejnovější Hell’s Highway pracuje s rozkazy velice intuitivně a stojí za vyzkoušení i dnes. Ach jo, vydejte už nový díl.
2. Company of Heroes
Když autoři série Warhammer 40K: Dawn of War oznámili práci na druhoválečné strategii, spousta hráčů si ťukala na hlavu, proč se proboha fušují do zelí zavedeným značkám jako Codname: Panzers či Blitzkrieg. Výsledek? Relic Entertainment vydali jedno z nejlepších RTS všech dob. Company of Heroes je kousek, který nesmí chybět v knihovničce žádného stratéga ani milovníka druhé světové války.
Dlouhá singleplayerová kampaň vás protáhne pláží Omaha přes okupovaná francouzská města až k hranicím Třetí říše. Rozhodně nejde o jednoduchou procházku – hra ve velkém pracuje s různorodostí jednotek i samotného terénu, a scénáře, ve kterých se musíte bránit početné převaze, umí pořádně pocuchat váš strategický um i nervy.
Datadisk Opposing Fronts, který přinesl britské jednotky a německou obrněnou divizi, už byl jen dokonalou třešničkou na dortu. Tales of Valor zase přinesl zajímavou kampaň s německou posádkou ničivého Königstigera. Company of Heroes má na kontě také tunu vynikajících modifikací, které přidávají řadu nové techniky i úprav hratelnosti (Blitzkrieg, East Front apod.).
Druhý díl, který zavítal na východní frontu, byl taktéž docela slušným kouskem, tam nás ale trošku znervóznily desítky drobných a drahých DLC. Jeho přídavek Ardennes Assault na druhou stranu přinesl fantastickou kampaň za americké jednotky.
1. Call of Duty
Asi jste na vítězné příčce nečekali jinou sérii než Call of Duty, co? Zcela vám rozumíme. První díly jsme jako mlaďoši žrali, a co víc, dokázali jsme jejich dema hrát neustále dokola, aniž by nás přestaly bavit. A jakmile jsme se dostali k plným hrám, byli jsme v sedmém nebi.
Památných momentů bylo v prvním Call of Duty tolik, že ani nevíme, který vybrat jako nejsilnější. Útok na statek Brécourt, který se stal učebnicovým příkladem na vojenských akademiích? Obsazení Pegasova mostu v britské kampani? Nebo šíleně atmosférická a chaotická přeprava přes Volhu do Stalingradu, vyfasování nábojů bez pušky a následný hromadný útok na silně opevněné náměstí? Asi ten. Kdo viděl film Nepřítel před branami, má docela dobrou představu o tom, jak to probíhalo ve hře.
Datadisk United Offensive byl neméně fantastický a plný skvělých scén. Bitva v Ardenách se nemalými doušky inspirovala seriálem Bratrstvo neohrožených, mnohem více na nás ale zapůsobila mise v Boeingu B-17, v níž se musela posádka bránit masivnímu útoku německých stíhaček. A kampaň za Sověty? Bitva u Kursku nebo pekelné osvobozování Kyjeva se nám z paměti jen tak nesmažou.
Druhý díl Call of Duty přinesl autoheal a spolu s ním mnohem plynulejší akci. Ani ten neměl nouzi o pamětihodné momenty, ať už tím myslíme fantastickou přestřelku u Pointe du Hoc, obsazování Toujanu s britskými jednotkami či záškodnické hrátky s kapitánem Pricem. Call of Duty 2 nad rámec toho všeho také nabídl skvělý multiplayer, který se na některých soukromých serverech hraje dodnes.
World at War se snažil ukázat hrůzy tichomořské i východní fronty a zčásti se mu to povedlo díky několika působivým misím, jako byl útok na japonské námořní konvoje či grandiózní obsazení Berlína. Druhoválečné téma ale nezachránilo hru od řady výtek.
