Není tomu tak dlouho, co se Microsoft dušoval, že Windows 10 je skutečně poslední verzí jejich operačního systému, které kdy spatří světlo světa. Budoucnost tehdy patřila updatům, které by postupně přinášely nové funkce, s nimiž se tradičně počítalo až do dalších velkých releasů. A pár let to byla pravda. „Desítky“ časem dospěly, napravily své porodní neduhy a do jisté míry z pamětí lidí vymazaly hrozivé zážitky s Vistami nebo základními „osmičkami“. Ale nic netrvá věčně.
Na podzim roku 2019 se společně s řadou Surface laptopů a tabletů objevila zařízení se dvěma displeji a novým operačním systémem: Windows 10X. Microsoft tehdy sliboval, že nejde o nový vlajkový OS, ale spíše lehčí odnož pro zařízení s dotykovými displeji. Tomu napovídal i samotný design silně inspirovaný MacOS nebo Androidem, tak i zacílení proti levnějším zařízením s ChromeOS. Ve finále ale z těchto plánů sešlo, první z Windows 10X zařízení vyšlo jako Surface Duo s převlečeným Androidem a druhé, Surface Neo, se zatím na pulty obchodů nedostalo. A možná ani nedostane.
Osud odlehčenější verze „oken“ byl zpečetěn na jaře 2021, kdy Microsoft oficiálně potvrdil, že vývoj Windows 10X skončil. Jeho smrt ale nepřišla vniveč, jelikož spousta jeho novinek si našla cestu do jeho většího bratříčka v podobě updatů. Velké změny jako nový design ale v převodu chyběly úplně. Již tehdy se objevily první spekulace, že Microsoft připravuje buď obrovský update, nebo hůře – novou verzi Windows. A obavy se skutečně potvrdily ani ne měsíc po oznámení smrti 10X – build Windows 11 unikl na internet.
Kromě samotného šoku přinesla uniklá instalace i první pohled na připravované změny: kompletně překopaný Start, vycentrovaná lišta, zbylý design z 10X, widgety a mnoho dalšího. I přesto, že šlo o starý build, který více než nový systém připomínal silně namodované „desítky“, spustila se smršť spekulací, zda bude Microsoft pokračovat ve svém střídavém cyklu, kdy dobrý operační systém vydá jednou za dvě generace.
Nejsou všechno zlatá okna, co se třpytí
Na první pohled vypadají „jedenáctky“ jako krok správným směrem. Vzhled Windows 10 byl stále ukotvený ve stařičkých kořenech XP a svět od té doby výrazně pokročil. Přeci jen MacOS, Android a dokonce některé dobrovolníky vyvíjené linuxové distribuce vypadaly vedle microsoftího počinu jako z budoucnosti. Kromě vycentrované lišty (lze ji mimochodem posunout klasicky do levého rohu) přišly i zaoblené rohy na všech oknech, zkrášlení Průzkumníka souborů i nové Nastavení. Navíc se podstatně zlepšila podpora dotykových displejů, což byl hlavní záměr 10X.
Bohužel se za hezčí design platí ztrátou uživatelské kontroly. Lišta je přikurtována na spodek obrazovky, místo názvu oken si musíme vystačit pouze s ikonami a externí úpravy z programů jako Rainmeter jsou ty tam. Z pohledu mobilního designu jde o logické změny, z pohledu stolního počítače s třemi monitory tato rozhodnutí už dost pokulhávají. Obzvlášť, pokud jisté funkce jako zobrazení hodin na všech monitorech Microsoft při přechodu z 10 na 11 odebral, takže si člověk při hraní ve fullscreenu na hlavním monitoru musí kontrolovat své kapesní hodinky. Z toho asi plyne poučení, aby si uživatel nekupoval více monitorů, protože na jejich využití nemá Microsoft dost silnou technologii.
A zatímco pokročilejší kontrola dříve fungovala pouze přes klávesové zkratky, které si zapamatovalo jen pár vyvolených, Windows 11 už vše zvládá přes myš a s intuitivními ikonkami.
Kde se už mobilní design projevil pozitivně, je rozložení oken na ploše. Windows již delší dobu podporují přetáhnout okno na kraj obrazovky a tím ho automaticky připnout přes polovinu monitoru. A zatímco pokročilejší kontrola dříve fungovala pouze přes klávesové zkratky, které si zapamatovalo jen pár vyvolených, Windows 11 už vše zvládá přes myš a s intuitivními ikonkami. Lze si tak rozdělit monitor na čtyři různé zóny ve stylu akciových investorů nebo šílenců investujících do GME, AMC a kryptoměn. A pokud si člověk připojuje či odpojuje monitory, nová „vokna“ si budou po vzoru MacOS dané rozložení pamatovat a po zadockování se vrátí do dříve nastaveného stavu. Konečně!
V neposlední řadě Microsoft vytasil nativní podporu pro Android aplikace. Ty nyní bude možné spouštět i bez nabobtnalých emulátorů – stahovat je půjde přímo z Microsoft Store. Na jednu stranu tak bude možné na Windows hrát Candy Crush, na stranu druhou stranu se vývojáři kvůli pohodlnosti vyhnou tvorbě nativních programů či webových rozhraní a budou svým uživatelům nutit androidové verze. To nepochybně povede k ošemetnému ovládání, pokulhávající funkcionalitě a celosvětové nespokojenosti.
Můj chytrý bráška Xbox
Z pohledu hráčů přináší Windows 11 dvě zajímavé novinky. Tedy, nejde úplně o novinky – Microsoft je pouze přenesl z nejnovější generace Xboxů. Přeci jen se linie mezi zelenou konzolí a Windows poslední dobou dosti smazávají, ať už jde o Game Pass, portování exkluzivních her jako Halo či extrémní nedostupnost v obchodech. Je ale potřeba uznat, že na této frontě konzole v poslední době vyhrávají – grafickou kartu nebo nový procesor za rozumnou cenu lze pořád sehnat jen hodně těžko.
První z xboxových novinek je Auto HDR. Skrze ni Windows 11 zkusí převést tradiční obraz do High Dynamic Range (tmavší černé, světlejší světlé, duhovější duhy, kontrastnější kontrasty…). Samozřejmě je k zobrazení HDR potřeba mít podporovanou grafickou kartu a především monitor, co tento pokročilejší formát dokáže vykouzlit. Ale podle ohlasů je jasné, že pro majitele nadupanějších monitorů jde o bezplatné pohlazení pro jejich oči.
Zato DirectStorage přinese podstatně silnější benefity. Podobně jako Mark Cerny u představení PlayStation 5 machroval, jak má rychlé SSD, tak stejně může načítat textury přímo z disku Xbox a nově i Windows 11. Samozřejmě nepůjde o upgrade, který rozjede kdejaký ultrabook nebo starší kancelářský workstation. Pro rozjetí DirectStorage bude jednak potřeba mít danou hru nainstalovanou na NVMe disku, což není technologie, která by zatím byla moc rozšířená. Za druhé budou streamování z disku muset podporovat sami vývojáři. Super rychlé načítání u Spore se tak bohužel nedočkáme.
Když se ale hvězdy správně postaví, přinese DirectStorage obrovské výhody. Z tradičního načítání textur v pořadí disk-RAM-grafická karta se vyřadí prostřední článek, tudíž se podstatně zrychlí nebo úplně vymaže zdlouhavé načítání. Právě kvůli požadovaným vyšším rychlostem si Microsoft žádá o NVMe SSD, na starém magnetickém disku by tento trik moc dobře nefungoval.
Dám si osm Vist a jedno Millennium
A zatímco ve většině Microsoft přidal, pár změn přišlo i v podobě mazání. Skype, Malování 3D, Cortana i Internet Explorer jsou konečně v digitálním pohřebišti, kam právoplatně patří. Místo nich se vrací klasické Malování v krásném moderním kabátku a Skype zase nahrazují Microsoft Teams. Ty, stejně jako jejich modrého předchůdce, nelze odinstalovat, spouští se společně se systémem a jejich praktické využití je prakticky nulové.
Proč? Protože do se do nich nelze přihlásit se školním nebo firemním účtem, k nim je potřeba mít separátní instalaci. Avšak integrované Teams určitě ocení všech pět lidí, kteří je k soukromým účelům používají.
Co ale odebráno nebylo, i když mělo, jsou Ovládací panely. Jejich použitelnost je téměř nulová a v rámci modernizace měly být všechny jejich funkce už dávno převedeny do Nastavení. Místo toho se Microsoft stále bojí strhnout náplast a prostě existenci Ovládacích panelů toleruje v naději, že si jich už nikdo nevšimne.
Stejně nepochopitelný je i návrat k widgetům, které svou zlatou éru zažily na prokleté Vistě. Nyní se schovávají na levé straně obrazovky v panelu, který možná až podezřele připomíná boční panel z MacOS. Na rozdíl od jablíčkové alternativy ale nekombinuje notifikace s kalendářem, akciemi a dalšími panely od programů třetích stran. Místo toho jde o samostatnou existenci, k níž nemají vývojáři přístup a Microsoft ji bude postupně každému uživateli upravovat na míru. Moderní widgety tak nejspíše skončí jako úvodní stránka prohlížeče Edge – každý ji rychle přeskočí a ani nevzpomene, že tam nějaká úvodní stránka je.
Nejhorším přešlapem Microsoftu přesto zůstává stejná chyba, kterou udělal s Vistou. Ta si žádala na svou dobu extrémně silný hardware, aby se průhledný design nového systému dal vůbec utáhnout, pokud si ho zkušenější uživatel nevypnul. Windows 11 v tomto ohledu zachází ještě dále a na seznamu podporovaných procesorů figurují jen čipy z roku 2018 a novější. Pokud tedy vaše PC neběží na 8. generaci Intelu nebo druhé generaci AMD Ryzenů, máte smůlu. Nová „vokna“ si nejspíše nainstalujete, ale hrozí vám, že vám Microsoft odřízne updaty.
Důvody k tomu uvádí dva: bezpečnost a stabilitu. Z hlediska bezpečnosti Microsoft vyžaduje aktivované UEFI Secure Boot a TPM 2.0. Pro většinu lidí jde o děsivé termíny, avšak většina PC od roku 2013 obě funkce podporuje. UEFI Secure Boot bývá většinou na pre-build systémech aktivovaný, na TPM stačí zaškrtnout jeden checkbox v BIOSu. Ve výsledku jde ale o bezpečností prvky, které se hodí mít zapnuté – pomáhají chránit před ransomware, i když na PC neběží Windows 11.
Se stabilitou už Microsoft pokulhává o něco více. Podle dat z telemetrie Microsoftu mají nepodporovaná PC o 52 % více BSOD pádů než zařízení podporovaná. Podporované procesory se drží bez problémů v 99,8 % případů. Jak ale upozornil ZDNet, pro nepodporované procesory to znamená bezproblémovost v 99,7 % případů. Zda za zlepšení o 0,1 procentního bodu stojí nakoupení nového a nejspíše předraženého stroje, je už na zamyšlení.
Bohužel se v tomto ohledu nechce Microsoft podvolit, i když od oficiálního odhalení na toto téma obdržel nemalé množství kritiky. Co víc, Microsoft těmito podmínkami odstřihuje velkou část svých Surface tabletů i laptopů. Společně s ostatními „nezabezpečenými“ počítači jsou tak odsouzeni k nejasnému přežívání na nepodporovaných Windows 11, boj o život na „desítkách“ nebo přechod na jiný operační systém.
Upgrady na Windows 11 jsou stávajícím uživatelům s podporovaným hardwarem nabízeny od 5. října. Oproti tomu Windows 10 dostane poslední update v roce 2025. Microsoft tak lidem dává jasně najevo, že mají čtyři roky k přechodu na lepší železo, jenž splňuje jejich vysoké standardy, nebo k útěku ke konkurenci.
