Zaklínač 3 vyšel na Nintendo Switch a já se rozhodl, že se vydám s Geraltem na úžasné dobrodružství, a to vůbec poprvé. Žádnou z předchozích verzi jsem nehrál, snad vyjma rychlé osahávačky na letošním Gamescomu – dojmy naleznete v tomto článku. Pokud jste jej ještě nečetli, určitě se k němu nyní vraťte. Zde se zaměřím na otázky, které minule zůstaly nezodpovězeny.
Jaká jsou tedy mé postřehy z „kapesní“ verze Zaklínače 3 potom, co jsem s ní strávil víc času? Nejvíce všechny asi zajímá grafika. Jak v režimu pro TV, tak v handheld módu je hra osekanější než její starší sourozenci, a to hned na první pohled. V první zmíněné podobě snad až příliš. Proměnlivé rozlišení 720p prostě nestačí.
Situace je o to horší, že si hra občas rozlišení inteligentně sníží až na mrzkých 468p. Nedivím se proto Nintendu, že nám hru na Gamescomu prezentovalo pouze v handheld režimu. V něm je, alespoň za mě, vizuální stránka dostatečná.
Důležité je zmínit také propady FPS. Těch se naštěstí příliš bát nemusíte, hra si většinou drží stabilních 30 snímků za vteřinu. Dropy vás zastihnou hlavně v náročnějších scénách a situacích, například v Novigradu, kde narazíte na velké množství NPC a objektů.
Jak to tak bývá, šikovní modeři odhalili, že port pro Nintendo Switch vychází z PC verze a s trochou umu odemkli nastavení grafiky. Bohužel se k modovaným funkcím běžný hráč nedostane – potřebujete mít Nintendo Switch hacknuté.
Kdybychom se dostali k rozšířeným možnostem nastavení (jak můžete vidět ve videu výše), mohli bychom si třeba vypnout anti-aliasing. Hra by díky tomuto kroku nevypadala tak rozmazaně, a upřímně, raději bych se spokojil s ostrými hranami než s neustálým pocitem, že potřebuji silnější brýle. Moderům se také podařilo vytáhnout z portu i 60 FPS, proč toto neumožňuje hra v základu, ale zůstává záhadou.
Co mě ale nejvíc při hraní zarazilo, bylo padání hry v těch nejzvláštnějších situacích. Čekal bych, že mi „switcher“ zaprotestuje a spadne třeba právě v Novigradu, kde se konzole nadře nejvíc. Ale ona ne. Hra na místo toho padala při běžných činnostech. Při pokecu s obchodníkem, zevlování v miniaturní vesničce či dokonce uprostřed již předrendrované cutscény.
Takže pokud se do tohoto RPGčka na Switchi pustíte, hru si neustále ukládejte nebo si nastavte častý autosave, protože ten stupidní quest s bylinkami opravdu pětkrát opakovat nechcete.
Mezi grafické problémy hry bych ještě zmínil občas chybějící pozadí nebo textury u cutscén. To už je ovšem jen maličkost, která se dá oproti jiným problémům skousnout. Vzhledem k tomu, že se jedná o port PC verze, nese si „switcher“ s sebou i všechny možné vtipné a otravné glitche či bugy, které již znáte. Naštěstí jsem jich ale tolik při hraní nepotkal.
Zaklínač 3 se i přes všechny své drobné nedostatky hraje na Nintendu Switch výborně a všechny neduhy tomuhle drobečkovi nakonec přeci jen odpustíte. Studiu Saber Interactive se port, až na drobné chybičky, povedl. Oproti předělávkám Saints Row 3 nebo Assassin’s Creed 3 (a to portovali AC z WiiU verze, kde běžel mnohem lépe) je Zaklínač 3 absolutní lahůdkou.
Zaklínač 3 by neměl chybět na žádném Switchi. Ač to možná tradičním hráčům nepřijde, i tato konzole je na masivní RPG jako dělaná, a Geraltovo dobrodružství budiž zdárným důkazem. I s ohledem na zmíněné nedostatky můžu hru jen doporučit. Ale teď si dejme od Zaklínače do prosince pauzu, než vyjde seriál na Netflixu.
Díky kvalitě portu se nabízí prostor pro úvahu na závěr. Nintendo Switch dokazuje, že se nezadýchá ani u náročnějších titulů a kvalita předělávek závisí jen na šikovnosti studia, které se o port stará.
Mohli bychom se dočkat velkého množství starých známých pecek z X360, PS3 či dokonce jednodušších her ze současné generace konzolí (máme tu již například Overwatch, Dooma nebo Wolfensteiny). Doufám, že se tak stane, protože pak by pro spoustu hráčů mohl Switch být ideální konzolí pro (znovu)hraní oblíbených her.
