„Netopýří chřipka“ s již oficiálním názvem COVID-19 paralyzuje svět. A ačkoliv se omezení s ní spojená týkají hlavně pohybu a shromažďování mezi lidmi, koronaviru se podařilo zasáhnout i hráče. Nejznámější herní veletrh, Electronic Entertainment Expo (E3), letos své brány neotevře. Otázkou ale je, zda je to taková tragédie, jak se na první pohled zdá, a pro koho to tragédie být naopak může.
Začátkem června se tradičně do města andělů slétávají všichni, co v herním průmyslu něco znamenají. Velcí i malí vydavatelé a vývojáři tu prezentují své nové pecky a domlouvají si byznys, novináři zase mají lákavou možnost zahrát si nevydané tituly dříve než ostatní a předat své první dojmy divákům či čtenářům.
Tohle všechno se ale děje i mimo konání E3 – trailer se dá vydat kdykoliv. Stačí si vzpomenout, jaký humbuk udělal Rockstar se svým odhalením Red Dead Redemption 2. A vydavatelé? Ti si zvou novináře na prezentace za zavřenými dveřmi do nejbližší pobočky také celkem běžně. Celé to je tedy hlavně o tradici a prestiži. Jde jednoduše o měsíc, kdy všichni pravidelně zpozorní a hltají vše, co vyleze ven z losangelského výstaviště.
Každý rok v tu samou dobu vyjdou na nablýskané pódium Phil Spencer nebo Todd Howard a řeknou vám, jak je jejich nový produkt lepší než ten loňský. Zaplacení buřiči v první řadě si zařvou „I love you, Todd!“ nebo něco podobného. Trapný moderátor či celebrita, která hraje maximálně Call of Duty na gauči s kamarády po grilovačce, pak odprezentuje nový titul od Ubisoftu a jde se domů.
Jistě, na pozadí pompézních prezentací se tu menší indie studia snaží nalákat na své mnohdy zajímavé tituly či najít vhodného investora, který by jim pomohl dotáhnout projekt do zdárného finále. Právě tahle část E3, často skrytá před zraky čtenářů a diváků, utrpí pravděpodobně nejvíce. Bohužel. Kdo ale indie hry nevyhledává, tak o ně stejně maximálně omylem zakopne, a lidé, kteří je mají rádi, si najdou jiný způsob, jak se k nim dostat. No, a velkým vydavatelským domům to může být vůbec vesměs jedno.
Většina světa sleduje jejich prezentace přes internet a řada redakcí často přináší zprávy mnohem rychleji než samotní pěšáci v terénu. Novináři tak zbytečně utratí peníze za letenku a hotel, aby ve výsledku trpěli spánkovou deprivací z nekonečného pobíhání po výstavišti a sepisování dojmů (o které jde ostatně nejvíce). Těžko říct, nakolik se boj o exkluzivní info vyplatí, zvlášť co se týče redakcí mimo americkou půdu.
Z oficiálního prohlášení asociace ESA vyplývá, že pod hlavičkou E3 nejspíš proběhne několik digitálních prezentací, během nichž se představí nové AAA tituly. Otázkou je, zda na to vydavatelské domy přistoupí, nebo si uspořádají vlastní eventy.
Takový trend můžeme pozorovat u výrobců mobilních telefonů, kterým koronavirus překazila veletrh MWC, nebo u automobilek, které se letos nesejdou u Ženevského jezera. Nejvíc smutní nejspíš u Warner Bros, kteří měli mít letos poprvé vlastní konferenci vedle Microsoftu, Ubisoftu a dalších.
Na druhou stranu, Sony si se svým State of Play a Nintendo s Directem hrají vlastní ligu už delší dobu a vypadá to, že se jim tahle forma představování novinek osvědčila. Pokud si tedy herní divize Warnerů zvykne už od začátku na elektronickou prezentaci, kdo ví, jestli se příští rok vůbec vrátí. To už ale spekulujeme.
ESA už loni avizovala, že E3 má projít pro tento ročník výraznou změnou. Letošní výstava měla být víc zaměřená na influencery a celebrity, přičemž měly být k dispozici vstupenky pro dalších 10 000 návštěvníků z řad veřejnosti.
A jak naše gamescomové zkušenosti říkají, davy zpocených teenagerů by měly mít vlastní akci (teď pomiňme fakt, že jsem loni byl na GC také teeage a potil jsem se, obzvlášť dva metry od Geoffa Keighlyho). Kdo ví, jestli by se nám tahle podoba výstavy líbila.
Nakonec to tedy nevypadá, že coby pozorovatelé ze zámoří přijdeme o mnoho. Navíc, mánie kolem COVIDu tu s námi snad nebude moc dlouho (Izrael hlásí vyvinutou vakcínu do pár týdnů, k použití v rámci měsíců) a příští rok tu nejspíš máme, pokud nedají všichni ruce pryč, E3 jako na koni. A až tehdy si budeme moc říct, jestli nám chyběla, nebo vlastně ani ne.
