Loňský rok byl v mnoha ohledech tragický. Pandemie koronaviru zastavila ekonomiky téměř všech zemí, rozvrátila tempo ve společnosti a v neposlední řadě nalomila fyzickou i psychickou kondici celé řady lidí. Těžko mít mnohým za zlé, že se ve víru neveselých událostí snažili hledat sebemenší závan útěchy ve virtuálních světech. Jeden japonský titul se stal pro více než dvě desítky milionů hráčů z celého světa svatým chrámem eskapismu. Animal Crossing: New Horizons přišel v tu nejlepší možnou chvíli, jako kdyby byl přímo dělaný pro světovou pandemii. A stále je. Co stále za masivním úspěchem hry od Nintenda?
Březen, 2020. Jedna země za druhou zavádí lockdown, ve velkém se ruší letecké spoje, vlády vyzývají obyvatele, aby v co největší míře omezili osobní styky. Řada podniků pozastavuje svůj byznys na dobu neurčitou, žáci chtě nechtě najíždějí na dálkové studium. Jarní vlna covidu-19 zastihla svět ve vší nepřipravenosti, snad vyjma některých asijských států, a tehdy kusé informace o vlastnostech koronaviru držely lidi v pozoru. Kdo mohl, zůstal doma.
U Japonska to bylo trošku složitější. Tam lockdown evropského vzoru nenastal, ani vlastně nemohl. Úřady sice vyhlásily nouzový stav a požádaly restaurace, obchody a školy, aby zůstaly v dalších dnech a týdnech zavřené, to bylo ale vše. Dle japonské ústavy totiž nelze případné porušení těchto preventivních opatření trestat. Velká část Japonců nicméně poslechla, přestože v praxi nemusela. A věřte mi – vidět na vlastní oči vylidněné ulice v centru Tokia bylo něco neskutečného, zvlášť, když mě ještě před měsícem pracovníci tamějších vlakových stanic tlačili v rukavičkách do přeplněného vlaku. V kombinaci se zavřenými hranicemi se z některých čtvrtí desetimilionové metropole stalo město duchů. Jenže… co proboha dělat doma? V zemi, kde si valná část lidí odpustí i dovolenou a tráví v práci dlouho do noci, dokud neodejdou z kanclu jejich nadřízení?
Právě ona neobvyklá situace, kdy desítky milionů Japonců z obavy o vlastní zdraví i zdraví ostatních zůstaly doma, jak se to ostatně od kolektivisticky orientované společnosti očekávalo, výrazně nahrála nejnovějšímu dílu série Animal Crossing s podtitulem New Horizons. Kdo hru nezná (kruci, měli byste znát!), asi nejvýmluvněji ji vysvětluje video z kanálu Girlfriend Review, byť z pohledu chlapa-hardcore gamera.
Snad nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že pro většinu českých hráčů asi nešlo o nejočekávanější hru loňska. Nintendo nemá v našich končinách tak početnou fandovskou základnu, alespoň v porovnání s jinými platformami. Proč hrát jakýsi infantilně rozkošný life sim s antropomorfními zvířátky, když člověk může porcovat samo peklo v Doom Eternal, že jo? No, v domovském Japonsku způsobil na jaře vydaný Animal Crossing: New Horizons totální herní šílenství. A rychle tím nakazil celou Asii i zbytek světa.
Za první tři dny se prodalo 1,88 milionů fyzických kopií, a to jenom v zemi vycházejícího slunce. Svým launchovým úspěchem porazil nový Animal Crossing mnohem silněji propagovaný Pokémon Sword & Shield či Super Smash Bros. Ultimate. Hra trhala jeden rekord za druhým a postupně se probíjela do nejvyšších příček prodejů po celém světě, od Spojených států po země Evropské unie. Nejprodávanější hra března, nejrychleji prodávaná hra pro Nintendo Switch, druhá nejprodávanější hra v japonské historii po Pokémon Red & Blue. Nej, nej, nej. Do příchodu Cyberpunku 2077 byl Animal Crossing nejprodávanější hrou loňska, v řadě zemí dokonce stále je. Dle listopadových dat má titul od Nintenda na kontě přes 26 milionů prodaných kopií. Stojí za připomínku, že jde o hru, která vyšla na jednu jedinou platformu. Fenomenální úspěch. Ani Keanu Reeves holt není všemocný.
Animal Crossingu nahrála celá řada faktorů. Na japonské půdě to byl jednoznačně fakt, že tam vlastní Nintendo Switch obrovská spousta lidí. Když jsem chodil doučovat angličtinu na těch pár základních a středních škol v ospalé prefektuře Niigata, zajímalo mě, na čem hrají mladiství. PC jako takové moc dětí nemělo, a když už, tak starší notebook, žádný high-end. PS4 překvapivě nebyl tak silně zastoupený (to až v případě tokijských známých), Xbox One na druhou stranu neměl vůbec nikdo. Nintendo Switch vlastnil snad každý třetí dotázaný. Hráli na něm i dospělí, včetně několika farmářů a důchodců, se kterými jsme chodili chytat pokémony na mobilu (o tom ale někdy jindy i s fotkami).
Zkrátka vždy, když vyjde nová velká hra od Nintenda, jde pro Japonce o velkou radostnou událost. Jistou roli v úspěšných prodejích sehrály i japonské svátky na konci dubna. Ty většinou bývají ve znamení kvetoucích sakur a cestování po prefekturách, ve stínu koronaviru si ale většina Japonců nechala na tuto tradici radši zajít chuť. Když se ale naskytla příležitost, udělali si alespoň malý piknik v parku a pod růžovými korunami stromů hráli na Switchi. Vedlejším efektem Animal Crossingu bylo i vyprodání samotné konzole, a to včetně bazarovek v second-handových řetězcích jako BOOK-OFF a HARD-OFF. Skupovaly se ve velkém. V porovnání s Evropou nemělo Japonsko vysoký počet nakažených, a i kdyby, hra i konzole jim za to promořování před obchody stály. Fronty na hru vznikaly ještě v květnu.
0時。どうぶつの森の行列に並んでるンゴw(๑╹ω╹๑ ) pic.twitter.com/vhMpq2MRKi
— ヨット (@toyo_afi) March 19, 2020
Mnohem výraznějším katalyzátorem pro úspěch Animal Crossingu byla ale kombinace samotné pandemie koronaviru, lockdownové politiky a stesku po osobních kontaktech. Hráč si budoval vlastní ostrov snů, kolem něj komunitu veselých zvířátek, užíval si fiktivní pocit sounáležitosti ve skupině. Jasně, sice tam v kůži svého avatara nebyl vyloženě na dovolené (navíc začíná s dluhem), denní rutina ovšem byla rutinou zábavnou. Došlo i na propojení se skutečným světem skrze identické plynutí času, počasí se odráželo dle toho, jestli se majitel Switche nacházel v severní nebo jižní polokouli. Hra byla navíc bezkonfliktní. Pohodová. A ano, do jisté míry i infantilní. Na nic se netlačilo, s ničím se nespěchalo, vše plynulo tak, jak si určil sám hráč.
New Horizons jednoduše přišel v tu nejlepší možnou chvíli a dovolil lidem alespoň na virtuálních ostrůvcích dělat to, co měli pro své vlastní dobro zakázáno v reálu.
A tam, kde nestačila mluvící zvířátka, přišli na scénu živí lidé, či spíše jejich virtuální avataři. Na ostrůvek jednoho hráče se mohlo vlézt až osm dalších. Pro páry či partu jinak nerozlučných kamarádů, kteří zůstali odříznuti ve světle světových událostí, šlo o zábavnou možnost, jak zabít dlouhé dny v karanténě či dočasně nahradit osobní styky. Bylo to něco mnohem lepšího než volání si po Skypu či posílání zpráv na WhatsAppu. Nenahraditelná interaktivní složka v už tak pohodové hře reálně suplovala přirozenou lidskou potřebu se s někým vídat, prožívat, komunikovat nebo prodávat tuříny. New Horizons jednoduše přišel v tu nejlepší možnou chvíli a dovolil lidem alespoň na virtuálních ostrůvcích to, co měli pro své vlastní dobro zakázáno v reálu.
Že šlo o světový fenomén, dokazuje i poměrně štědrý coverage hry v mainstreamových médiích. O novém Animal Crossingu jako perfektní formě eskapismu informovaly například servery The New York Times, The Huffington Post, BBC i některé české zpravodajské weby. Hra neunikla ani pozornosti akademické obce a vyšlo k ní několik odborných studií, zkoumajících třeba novou rutinu lidí v karanténě či vliv „Acumare, dóbucu“ na duševní pohodu. Poměrně vtipně se některé virtuální ostrůvky staly také centrem hongkongských protestů či prezidentské kampaně Joea Bidena, byť z toho Nintendo nebylo kdovíjak nadšené. Je to nicméně milý, vtipný a vzhledem k okolnostem asi i očekávatelný odraz skutečného světa ve fiktivním prostředí.
Jeden z mnoha screenshotů virtuální prezidentské kampaně Joea Bidena. Iniciativa se sešla s potleskem, kritikou i posměchem.
Rok 2020 asi nebude v kronikách vedený jako ten nejveselejší. Kdo ví, jestli nás letos nečeká ještě něco horšího, byť máloco přebije kombinaci „skoro třetí světové války“, požárů v Austrálii, výbuchu v Bejrútu a závěrečného zemětřesení na Balkáně. Jedno je ale jisté – souhrou světových událostí v čele s pandemií udělala se z Animal Crossing: New Horizons stala jedna z nejdůležitějších her loňského roku. A stále je více než aktuální.
