Z opakovaného odkládání vydání Cyberpunku 2077 by se mohlo zdát, že technologická dystopie je stále hudbou vzdálené budoucnosti. Ale zatímco mozkové implantáty nebo autonomní androidi jsou zatím jen vlhkým snem Elona Muska, ztráta soukromí a prodej citlivých dat pochybným společnostem již jede v plném proudu. A jedna z největších „šmírovacích“ společností – Facebook – se svůj cíl ani nesnaží skrývat. Ba naopak, právě sběr dat ještě zesílil skrze svou dceřinou společnost Oculus.
Pro společnost Marka Zuckerberga to zdaleka není žádná novinka. Jeho skandál s prodejem dat politikům bojujících nejen o prezidentské křeslo Spojených států má dokonce vlastní stránku na Wikipedii. Co mě ale na oznámení Facebooku šokovalo nejvíce, byl troufalý způsob, jakým své nové kroky oznámil. V tiskovém prohlášení z 18. srpna se totiž píše, že počínaje letošním říjnem budou všichni noví majitelé zařízení Oculus nuceni svou helmu propojit s účtem na Facebooku. Stávající zákazníci mají štěstí v neštěstí, svůj Oculus účet budou muset propojit až 1. ledna 2023.
Tahle zpráva v první řadě vyvolává silné obavy, jak bude Facebook k propojeným účtům přistupovat z technického hlediska. S nadsázkou by se dalo říct, že sdílení politicky nekorektních memů by mohlo přinést ban ve VR hrách a naopak. A nepřekvapivě se pár dní po vydání Oculus Quest 2 vyrojila spousta zpráv potvrzujících právě tyto obavy. Nový majitelé VR helmy propojili své účty a místo hodin hraní se dočkali zablokování svého zařízení, které se v okamžiku proměnilo v 300dolarové těžítko.
Rozhodně nejde o technické chyby, jak připustil viceprezident pro VR Andrew Bosworth. Podle jeho názoru si mají potenciální zákazníci předem zkontrolovat, zda je jejich Facebook účet v „dobrém stavu“, což už zní jako čínský systém sociálního skóre. Nicméně Bosworth ujišťuje, že se s každým případem zablokování už zabývají a nejspíše bude většina zařízení odblokována, ne-li všechny. Podle jeho slov jde o problémy s účtem na Facebooku, které jsou řešitelné. Zda tomu tak doopravdy bude, těžko odhadovat.
Co už je ale méně jasný problém, jenž z této změny vyplývá, je sběr velmi osobních dat. Oculus, potažmo Facebook, tento krok kromě ulehčeného přihlašování sice zdůvodňují tím, že zjednoduší hledání, spojování a hraní s přáteli ve VR. „Věříme, že sociální VR toho může ještě hodně nabídnout a tato změna nám umožní integrovat mnoho funkcí, které lidé na Facebooku znají a milují,“ zní oficiální stanovisko. Sekce o osobních datech v podmínkách užívání, alespoň podle mého názoru, ukazuje, že toto rozhodnutí nebylo motivováno lepší socializací ve VR.
„Facebook použije informace spojené s vaším užíváním VR a dalších produktů Facebooku, aby poskytnul a vylepšil váš zážitek. Tyto informace budou také využity k zobrazování personalizovaného obsahu včetně reklam.“ Na konci tiskové zprávy je dokonce několik příkladů, která data a jakým způsobem budou využívána. Avšak ani nepropojené účty nejsou sběru ušetřeny. Jak Oculus píše ve svém FAQ, přístup k datům o užívání zařízení Oculus má Facebook ukotvený ve firmwaru a případné (ne)propojení s účtem na sociální síti je vlastně jen formalita.
Nyní ale zpět ke sběru dat. Svazek mezi reálným jménem a VR helmou vytvoří ucelený datový profil, jenž bude obsahovat vše od internetové historie, kterou Facebook přes integrovaná tlačítka po celém internetu také už pár let sbírá, až po data z VR helem a herní či případné další preference. Ano, Zuckerberg může vědět, na jaké VR porno se koukáme. Takový obraz sice zní jako pozadí Ready Player One, ve skutečnosti už jde „jen“ o aktuální byznysový model Facebooku.
„Ano, Zuckerberg může vědět, na jaké VR porno se koukáme.“
A s daty o fyzických vlastnostech lidí vzroste poptávka po statistikách a reklamních spotech u Facebooku. Nyní reklamní společnosti mohou jen hádat, zda ta mast na bolavé klouby, kterou jsem minulý týden na internetu hledal, byla pro mě, nebo někoho z mého blízkého okolí. Díky Oculu si ale farmaceutické firmy zjistí, že moje pohybové schopnosti v Beat Saberu nejsou zrovna vrcholové, tudíž mi nadhodí reklamu na své výrobky přímo do helmy.
Nebo ještě hůře, skrze data o používání si analytické firmy, jako byla Cambridge Analytica, odvodí fyzickou kondici a další soukromé informace o uživatelích. Z nich pak vydedukuje věkové a sociální složení v různých oblastech, podle nichž budou politici upravovat svoje předvolební kampaně. Už jen samotná představa vypadá dost příšerně a příznivce Oculu tento krok vyděsil o to víc, že Palmer Luckey ještě před pěti lety sliboval, že se propojení helmy s facebookovým účtem nestane. Luckey svou naivitu alespoň uznal a svá tehdejší prohlášení zdůvodnil sliby z vyššího vedení, že nic takového není v plánu.
“In hindsight, the downvotes from people with more real-world experience than me were definitely justified,” says @PalmerLuckey pic.twitter.com/r17IcZqHpc
— Ian Hamilton (@hmltn) August 18, 2020
Tím se do celého problému dostává český Beat Saber. Česko-slovenské studio Beat Games bylo loni koupeno Oculem za nespecifikovanou částku a, stejně jako Luckey před pár lety, jim byla slíbena nezávislost. Slovy Jaroslava Becka: „Budeme i nadále nezávislé studio se sídlem v Praze.“ A zatím to platí, Beat Saber i jeho hudební dodatky se stále krásně prodávají a ve světě VR jde stále o zřejmě nejúspěšnější titul, plus se na začátku října dočkal multiplayeru. Ale změny v Oculu mohou pro pražské studio znamenat nejistou budoucnost.
Co se týče hraní na zařízeních od Oculu, z nich Facebook sbírá data na systémové úrovni, tudíž vývojáři nemají moc na výběr. Zuckerberg data o hraní získá, ať už s tím vývojáři souhlasí či nikoliv. Zato ostatní platformy, jmenovitě Steam a Sony, takto invazivní sběr dat neprovozují (případně jej skrývají mnohem lépe než Facebook). A jen na Steamu podle webu Steam Spy hudební hit vlastní mezi dvěma a pěti miliony hráčů. To by mohlo být více než dvojnásobek prodaných VR headsetů od Facebooku, alespoň podle odhadů webu Statista, jenž k roku 2019 odhadoval kolem 2,5 milionů prodaných Oculus headsetů.
Stěžejním se tedy stávají Zásady o ochraně osobních údajů Beat Saberu. V něm se jasně píše, že Beat Games sbírají identifikační data (avatar a jméno zobrazené ve hře), technická data (informace o helmě, připojeném PC/konzoli atd.) a data o hraní. Na tom není nic výjimečného, většina her sbírá téměř stejné informace. Všechna data, která by hráče mohla identifikovat, jsou navíc anonymizovány buď zahrnutím do statistik, nebo depersonalizací. Což znamená, že data, jež by mohla odhalit identitu, jsou nahrazena generickým ID, které nemá s identitou hráče nic společného. Opět jde o naprosto běžný postup.
Osobně mě ale znepokojuje bod 8.1. V něm Beat Games zmiňují, že svým partnerům poskytují agregované statistiky a žádná osobní data, avšak všechna osobní data zůstávají ve vlastnictví pražského studia. Ani v tomto případě by nešlo o nic nestandardního, pokud by majitelem Beat Games nebyl Facebook. Přiznám se, že mezinárodní právo neznám dostatečně na to, abych zde mohl uvádět jasné závěry. Pokud ale výraz „partners“ vezmu jako „společníci“, Beat Games mohou agregovaná data sdílet přímo s Facebookem, který je uváděn jako společník česko-slovenského studia. Možnost, že by Facebook měl přístup ke všem datům skrze vlastnictví, mi ale už přijde až moc nepravděpodobná.
Sekce Privacy Policy zmiňující sdílení dat s partnery.
Nyní se tedy pustím do čirých spekulací, protože mám s velmi podobným procesem osobní skutečnosti. Během skandálu Avastu, v němž vyšlo najevo, že jsou skrze dceřinnou společnost Jumpshot prodávaná uživatelská data, jsem v Avastu pracoval. Všechna data, která byla sbírána a následně prodána anonymizovaná a agregovaná, podléhala GDPR a splňovala všechna nařízení. Ze samotných dat od Jumpshotu nešlo identitu jednotlivců odhalit, avšak v jistých případech šlo data zkombinovat s daty od Googlu, Facebooku nebo dalších a identitu daného člověka ze spojení informací vyluštit. A pevně věřím, že data z Beat Saberu také dodržují všechny zákony.
Pokud si v této spekulaci připustím, že data odesílaná z Beat Games do Facebooku jde také „odanonymizovat“, byla by vize dystopické budoucnosti dokonána. Z minulosti Facebooku víme, že se nebojí data prodat politikům i dalším nedůvěryhodným subjektům po celém světě. Nejen kvůli tomu čelí Facebook vyšetřováním ohledně narušování soukromí svých uživatelů v USA i Evropě. Nedávno navíc americký technologický gigant vyhrožoval, že opustí evropský trh poté, co Irsko přikázalo, aby Facebook přestal posílat data evropských uživatelů na servery ve Spojených státech.
Samozřejmě jde jen o spekulaci a sám nevěřím, že by v Beat Games vědomě sbírali a poskytovali osobní data hráčů pro Zuckerbergovy společnosti. Nicméně mě stále znepokojuje fakt, že vedení Facebooku nemá problém s porušením starých slibů. Reálně tedy existuje šance, že i v případě Beat Games přijde šok a my kvůli chtíči vysoce postavených manažerů přijdeme o jedno „nezávislé studio se sídlem v Praze“ v takové podobě, jak jej dnes známe.
Na druhou stranu, co se týče Oculu jako takového, nevidím pro bývalou firmu Palmera Luckeyho zrovna růžovou budoucnost. Takto silné propojení s Facebookem nevěstí nic dobrého. Především američtí uživatelé své facebookové účty deaktivují stále častěji (například v roce 2018 to bylo kolem 25 % uživatelů) a migrují na jinou platformu jako Telegram, Signal a WhatsApp. Zároveň vlády po celém světě konečně posilují zákony o ochraně soukromí, které mohou Facebook silně ranit. A pokud by vážně došlo k zakázání či odchodu softwarového giganta z Evropy, mohlo by to znamenat konec i pro všechna nová zařízení Oculus.
