GC 2019: Lovecraftovská renesance pokračuje. Stygian: Reign of the Old Ones dokonale zachycuje atmosféru knih

Se hrami inspirovanými díly H. P. Lovecrafta se v posledních letech roztrhl další pytel. Dvě nejnovější mají na krku evropští autoři a nejinak je tomu u Stygian: Reign of the Old Ones.  Jde o 2D RPG s tahovými souboji, a i přesto, že co do rozpočtu jde o mnohem menší hru, získal jsem z půlhodinové prezentace, že nové Call of Cthulhu i The Sinking City zadupe umně do země.

Na stánku společnosti 1C Entertainment mě přivítal po strastiplné seanci se strategickým Men of War 2 sám ředitel vývoje z tureckého studia Cultic Games, který se mi bohužel nepředstavil. Jinak byl ale velice příjemný a na tanky jsem tak naštěstí brzy zapomněl.

Stygian je lovecraftovina se vším všudy. Odehrává se ve fiktivním americkém městě Arkham v období prohibice. Jen s tím twistem, že se zasekl mezi dimenzemi, proto jako město zemřel. Vaše hlavní a plně postava se na začátku hry setká s tajemným cizincem zvaným Dismal Man, ten očividně ví o katastrofě, která se městu přihodila, mnohem víc než kdokoliv jiný.

Postavu si můžete přizpůsobit do posledního detailu, ale ani ne tak fyzicky jako spíš mentálně. Na výběr máte samozřejmě ze dvou pohlaví a několika obličejů, nicméně hloubka customizace tkví hlavně v charakteru. Vybírat můžete mezi osmi archetypy (bankéř, detektiv, kněz apod.), přičemž každý má ještě další čtyři různé varianty.

Nad rámec toho se ve hře nachází ještě systém víry. Můžete si tedy vybrat, zda vaše postava věří v Boha, okultno nebo jestli jde o prachsprostého materialistu. Vybraná víra pak má vliv na to, jaké činy zlepšují a zhoršují váš mentální stav. Nebyl by to totiž Lovecraft bez sanity meteru.

To, jak moc se pobyt v Arkhamu podepisuje na vaší psychické kondici, ovlivňuje i to, co můžete nebo nemůžete říct v dialozích. Pokud úroveň vašeho šílenství přesáhne určitou úroveň, objeví se dialogovém menu tzv. „hlasy šílenství”. V praxi to vypadá tak, že původní dotazy překryjí jiné, poněkud zcestné varianty. Je jen na vás, zda je poslechnete.

Mapa Arkhamu slouží jako přehledný rozcestník. Kromě centra města můžete cestovat i do okolních oblastí, otevřený svět nicméně nečekejte. Já viděl jen zmíněné centrum, ale i to mi stačilo k pochopení, že tady se bude atmosféra jen krájet. Všemu vévodí krásná, ručně kreslená grafika, navíc podbarvená původní jazzovou hudbou. Díky tomu se Cultic Games podařilo lovecraftovský zmar zachytit lépe než komukoliv jinému.

Samozřejmě nechybí ani klasické RPG statistiky. Ty se dělí na atributy a samotné skilly a jsou do jisté míry ovlivněné vybraným archetypem, jinak je ale můžete výrazně ohýbat. Pokud chcete být extrémně nabušeným knězem, který rád hraje Mi Padre es un Dictador, poslužte si.

Na základě vybraných dovedností pak můžete různě interagovat s lidmi a předměty, přičemž, jak jsem měl možnost vidět, variant je ohromné množství. To samé platí i o příběhu. Ve hře neexistuje game-over. Každý konec vašeho arkhamského dobrodružství by měl být považován za právoplatný. Ve Stygianu opravdu máte volnou ruku.

A co soubojový systém? Vývojáři se u něj prý inspirovali prvním Falloutem a Heroes of Might and Magic. Já si v momentě, kdy vývojář použil zvracejícího bezdomovce jako smrtící zbraň, vzpomněl na South Park: The Stick of Truth. Hlubší mechaniky už jsem nestihl omrknout, ale k těm se snad dostanu v plné verzi.

Stygian: Reign of the Old Ones mě ohromil svou atmosférou, výtvarným zpracováním a hlubokým, promyšleným RPG systémem. Na vlastní dojmy ani nemusíte čekat dlouho. Cultic Games vydají svou prvotinu již 26. září pro PC, Mac a Linux.

Hraju videohry, poslouchám divnou hudbu a nesnáším koprovku. Jsem závislý na Earl Greyi.

Napsat komentář