Francouzský herní behemot Ubisoft prožívá velmi turbulentní prázdniny. Po vlně obvinění ze sexuálního obtěžování a zneužívání napříč herním průmyslem odešel na „dovolenou“ z pozice kreativního ředitele vývoje Assassin’s Creed Valhalla – Ashraf Ismail. Tím odstartovala velká vlna nařčení, tentokrát zevnitř francouzské firmy. Následkem toho buď odešla či byla propuštěna řada jejích výrazných osobností, Ismaila nevyjímaje. Co všechno se stalo, s čím to souvisí a jak bude Ubisoft vypadat bez těchto lidí?
O tom, co přesně se za zdmi poboček firmy Yvese Guillemota po celém světě odehrává, se toho napsalo již hodně. Od konce června se vyrojilo nemalé množství zpovědí, obvinění a také více či méně upřímných omluv. Bez vlastních insiderů a jiných možností, jak si ověřit informace o tak citlivém tématu, bych ale nerad sám vynášel nějaké definitivní soudy. Je jasné, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost, a jak se ještě rozepíšu dál, někteří z problémových zaměstnanců takovou mocí bezpochyby oplývali a bohužel ji zneužívali.
V dnešní době sociálních sítí má ale každý svou pravdu, a když ji podá dostatečně dobře, lidé se za něj postaví. Takto rozsáhlý problém, který očividně prochází celou francouzskou společností, ale musí mít jisté nuance, a ne všechny se nutně musí dostat na světlo světa. Tím ale neříkám, že mi je problém lhostejný. Kdyby byl, nepsal bych o něm. Taky pro jistotu dodám, že těch, kterým bylo ublíženo, mi je líto a je dobře, že vyšli se svými příběhy ven. Jen je dobré být před současným trendem cancel culture trochu na pozoru.
Ubisoft Montreal. FOTO: Wikimedia Commons, Shuichi Aizawa
Ashraf Ismail – ten, který rozuměl Assasin’s Creed
Pokud jste četli nějaké mé články, jméno bývalého kreativního ředitele Valhally vám určitě něco řekne. Všechny tituly, na kterých se podílel, považuji za nejlepší po Eziově trilogii. Jak se ale ukázalo, tenhle usměvavý chlapík dokáže být i pěkně odporný. Podle několika různých výpovědí měl zneužít obliby, které se těšil v rámci asasínské komunity, a pokoušel navazovat vztahy i přes to, že byl v té době (pořád je?) ženatý.
Ismail se dobrovolně vzdal role ve vývoji Valhally hned na začátku kauzy koncem června. Sdělil, že „můj život i život mé rodiny je na kousky“ a smazal svůj twitterový účet. Po téměř dvouměsíčním vnitřním vyšetřování pak bylo 14. srpna oznámeno, že dostal výpověď. A ačkoliv šlo bezpochyby o správný krok, hodně toto rozhodnutí velmi pravděpodobně zamíchá s kartami Assassin’s Creed.
Ismail byl vůdčí osobou montreálských vývojářů. Jakožto game director se podepsal pod Black Flag a Origins, u Valhally pak povýšil na kreativního ředitele. Zastavím se ale u Origins. Díky novým informacím, které vypluly na povrch právě díky zpovědím obtěžovaných fanynek, se ukázalo, že i jako game director dal do egyptského dílu kus sebe.
Celá zápletka o tom, že hlavní hrdina Bayek ztratí svého syna, je totiž částečně autobiografická. Ismail totiž přišel o dítě i v reálném životě, což se podepsalo nejen na hře, ale i na jeho manželství. Tuhle situaci pak podle postižených žen využíval k zákeřnému duševnímu vydírání.
Náš usměvavý pán měl na podobu her výrazný vliv. S jeho odchodem proto můžeme čekat výrazné změny v atmosféře a tvůrčím vedení montréalských titulů. Jeho protějšek v québeckém studiu Jonathan Dumont zůstává, ačkoliv proti němu byly také vzneseny stížnosti na neslušné, agresivní, homofobní či misogynní chování. Dokonce údajně měl na podřízené křičet tak dlouho, dokud nezačali plakat. Prostě smutné. Co na konec? Ismailův výrazný rukopis bude Ubisoftu scházet, ale to je tak všechno. Scenárista Darby McDevitt naštěstí zůstává, a s ním i rozum. Vydržte tam, prosím.
Serge Hascoët – velký šéf ve stínu
Zatímco Ismail byl celkem veřejnou figurou, když uváděl své hry na E3 a poskytoval většinu rozhovorů do médii, Serge Hascoët halil závoj tajemství. Do Ubisoftu přišel už roce 1988, čirou náhodou ve stejný rok, kdy se Yves Guillemot ujal kormidla společnosti jako výkonný ředitel. Hascoët začínal jako tester, ale postupně se dostal až na pozici generálního ředitele kreativního oddělení a velel tzv. redakčnímu oddělení.
Ze svého postu prakticky sám při schůzkách o zhodnocení projektu rozhodoval, které hry dostanou zelenou a postoupí dál do vývoje a které ne. Takhle například zrušil hru z doby krále Artuše opěvovaného Mikea Laidlawa, veterána z BioWare. Podle výpovědí zaměstnanců to bylo jednoduše proto, že se mu nelíbila, a řekl, že aby ji povolil, musela být lepší než Tolkien. Jason Schreier jej ve svém investigativním článku popisuje jako gatekeepera („strážce brány“), což zní trefně a zároveň poměrně strašidelně. A že on byl strašidelný.
Serge Hascoët
Celá situace kolem jeho osoby zní jako zápletka pokračování Vlka z Wall Street. Podle Schreierova článku neměl problém organizovat porady ve strip klubech, což si měli údajně osvojit i jeho podřízení přátelé, které rád povyšoval na kreativní ředitele (Jonathane…?). Ženy, které s ním nechtěly chodit na pochybné schůzky do různých zvláštních podniků nebo se mu jinak zprotivily, propustil. Vzhledem k jeho nedotknutelnosti byly všechny stížnosti podané HR oddělení zameteny pod koberec. Údajně také nutil podřízené pít alkohol a podsouval jim bez jejich vědomí sladkosti s marihuanou.
Absurdita jeho chování k zaměstnancům se ale přenášela i do jeho rozhodování o hrách. Už jsem to lehce nakousl u Laidlawova titulu, tím to ale zdaleka nekončí. Sám si pamatuji, když jsem nad Hascoëtem poprvé kroutil hlavou. Bylo to v roce 2018, kdy poskytl poměrně rozsáhlý rozhovor serveru GameInformer. V něm řekl, že zjistil, že v Assasin’s Creed poslední dobou chybějí asasíni a že na tom musejí zapracovat. Úplně doběla mě pak rozčílila odpověď na otázku, zda myslí při vytváření nových asasínů na potenciální pokračování se stejným protagonistou.
Bylo to stručně „ne“. Prý je víc zajímaly různé historické epochy než osobní příběhy. Co dodat… Podivné bylo i jeho vyjádření ke cutscénám pro francouzské noviny Le Monde z roku 2016: „Během těchto scén nemůžu dělat to, co chci dělat, a to rozvíjet se v daném světě“. Výsledkem byly konverzační scény s křečovitými gesty a animacemi obličejů v Odyssey. Uvidíme, co s tím udělají vývojáři Valhally.
Jeden jeho radikální pohled na věc částečně souvisí s celkovou misogynní atmosférou ve firmě. Hascoët totiž razil heslo „ženy neprodávají“. Ať už přímo od něj, nebo přes marketingové oddělení proto vývojářům jednotlivých her chodily pokyny, jak omezit příliš výrazné ženské role. Příkladů je hned několik a většinou šlo o rozhodnutí dosti hloupá.
Evie měla být původně hlavní postavou Syndicate a také ji tak původně napsali. Jacob byl dobrým materiálem tak akorát na vtipného sidekicka, ale jeho role byla bohužel zvýrazněná na úkor Evie čistě kvůli komplexům pána shora. Aya v Origins se pak dočkala podobné péče – Bayek měl na začátku umřít a jeho manželka měla převzít hlavní roli. Alexios v Odyssey pak neměl být hratelný vůbec.
Tahle záležitost je logicky propojená i s nechvalně proslulou marketingovou kontroverzí, kdy byl u Odyssey i Origins na přebalu i v trailerech dominantní mužský hrdina a ženská jako kdyby neexistovala. Ženy neprodávají a Lara s Aloy se smějí.
Ale ať už s Hascoëtovými rozhodnutími souhlasíte či nikoliv, a ať radši hrajete za muže či za ženy, je tu jasná jedna věc. Na rozhodovacím procesu se evidetně silně podepsalo ego a „já, já, já, jenom já“ komplex. Toto období ale naštěstí Hascoëtovou rezignací skončilo. Roli dočasně převzal Guillemot, dokud se nenajde náhradník. Po víc jak 30 letech by bylo asi na čase i tak…
Odchod na takto výrazné pozici ale bude pro Ubisoft velmi pravděpodobně znamenat velkou změnu. Snad si tentokrát najde někoho, kdo má tušení o existenci Tomb Raidera nebo Horizonu a kdo povede hry tím správným směrem. Přeci jen by bylo fajn, kdyby Ubisoft konečně začal inovovat a přinášet nové nápady, a nekopíroval jen úspěšnou konkurenci.
Lavinový efekt
Společně s Sergem Hascoëtem odešli ještě další důležití ubisoftí lidé, a to v přímé návaznosti na něj. Kvůli obviněním z obtěžování opustil firmu viceprezident editoriálních a kreativních služeb Tommy Francois, tedy blízký spolupracovník Hascoëta, a „pro nejlepší zájem společnosti“ i šéfka oddělení pro mezilidské vztahy Cécile Cornetová, která pravděpodobně Sergeovým peripetiím poskytovala krytí. Pokračovat ve firmě nemohl dokonce ani Yannis Mallat, ředitel kanadských studíí, který se jako producent podílel na všech dílech Assassin’s Creed a pracoval i na prvních dvou dílech Prince z Persie.
Yannis Mallat
Záležitost s EscoBlades
Jednomu z nejtvrdších obvinění ze zneužívání své pozice v Ubisoftu čelí Andrien Gbinigie. Byl totiž Kathryn Johnstovou obviněn ze znásilnění. Později ji podpořili zaměstnanci Ubisoftu a s obviněními se přidaly další ženy. Andie dlouhou dobu pracoval jako komunitní poradce a později manažer značky Assassin’s Creed, mezi fanoušky jde o velmi známou a dříve i oblíbenou figuru. Následně povýšil na manažera marketingu Origins, Odyssey a For Honor.
Aktuálně se v Torontu na stejné pozici věnuje Watch Dogs Legion. Proč stále setrvává ve firmě, ačkoliv se dopustil pravděpodobně největšího přečinu, je v tuto chvíli nejasné. Vnitřní vyšetřování ale zatím nebylo ukončeno. Gbinigie koncem června na Twitteru zveřejnil skrze Medium vyjádření, které už je ale aktuálně nedostupné, neboť je buď vyšetřováno, nebo porušilo pravidla platformy. Soudě podle komentářů pod tweetem ale nešlo o příliš věrohodnou omluvu.
Spolu s Ashrafem Ismailem jde o největší šok pro členy asasínské komunity. EscoBlades, jak zní Gbinigieho přezdívka, byl výrazným hlasem značky, hojně se objevoval na komunitních akcích (a právě na PAX East se děly špatné věci) a angažoval se ve zvětšování diverzity v Ubisoftu. Vidět někoho takhle respektovaného takhle na dně je smutné, ale každý je svého štěstí strůjce. Komunita okolo Ubi her je ale skvělá, bohatá a jistě se najde někdo, kdo bude ještě větší hvězdou než Andie. Pokud ho tedy vyhodí, ale divil bych se, kdyby ne.
Dohra
Všechno zlé je k něčemu dobré. Ačkoliv k tomu vedla trnitá cesta plná utrpení, většina staré Ubisoft školy je pryč, a je na čase, aby se firma a její prostředí uzdravilo. Snad k tomu zdárně dospěje. V rámci asasínské komunity vzniklo hnutí AC Sisterhood, které sdružuje ženy a dívky, které se okolo zabijaček a zabijáků pohybují.
Yves Guillemot byl ve svém interním dopisu velmi transparentní a zjevně má vizi, kam chce svou firmu dovést. Oproti prvním vágním PR žvástům jde o obrovský pokrok. Je ovšem otázka, zda by nebylo lepší, kdyby starý šéf odstoupil a přenechal kormidlo někomu se svěžejším pohledem na svět. Přeci jen musel vidět, co se kolem něj dělo…
