Naughty Dog a vážnost, to až do roku 2013 nešlo moc dohromady. Crash Bandicoot a Jak and Daxter byly skrz na skrz veselé, animované tituly. Asi neznámější franšíza studia, Uncharted, pak přinesla realistickou grafiku, příběh ale pořád sázel hlavně na humor. Pak, dva roky po vydání třetího dobrodružství Nathana Drakea, ale spatřilo světlo světa The Last of Us, hra, která vtípky odklonila na vedlejší kolej.
A ačkoliv se to mohlo zdát jako náhlá a nepravděpodobná změna, nebylo tomu tak. V rámci Naughty Dog totiž můžeme sledovat jistou kontinuitu vážnosti. Za The Last of Us stálo tvůrčí duo Bruce Straley a Neil Druckmann, přičemž první jmenovaný do té doby vedl vývoj druhého dílu Uncharted.
Ten mám nejradši právě proto, že byl nejserióznější. Spolu pak Straley a Druckmann následně režírovali ještě Uncharted 4, které se také nebálo jít do temnějších tónů.
Nemáš tušení, co je to ztráta
Vody zombie žánru jsou ve hrách poněkud stojaté. Nejznámější značky, které jsou na této tématice založené, tedy Dead Rising, Dead Island nebo Left 4 Dead, pracují s over-the-top brutalitou, zbraněmi a hláškami. Koneckonců to dává smysl, právě na nemrtvých se taková přehnanost vybíjí a obhajuje nejlépe. Možná kvůli tomu se dlouho čekalo na umírněný herní zombie zážitek – ostatně zombíci existují pro přesný opak.
Nehledě na to Sony roku 2013 vydalo poměrně originální hru. Joel nebyl žádný přehnaně sebevědomý svalovec, ale životem strhaný, cynický muž, který chce jen nějak žít a truchlit. Trochu pozitivity do světa jinak plného zmaru přinesla Ellie.
Ale ani ta neudělala ze hry klauniádu. Ještě aby ano – její příběhové pozadí by to realisticky nedovolovalo. Humor tak zůstal hlavně u vtipů, které četla ve volných chvílích. „Býval jsem závislej na mýdle, ale už jsem čistej.“
I akce zůstala při zemi. Ačkoliv The Last of Us rozhodně není pro děti a oproti předchozí tvorbě studia souboje značně přiostřil, ani tady nelétají končetiny vzduchem a krev nestříká po hektolitrech. Joel si vystačil s pár základními palnými a melee zbraněmi, které sice daly nepřátelům zabrat, ale nevymalovaly s jejich těly celou místnost. Sekačkou na trávu jste tam zkrátka nikoho nerozšmelcovali.
3:03
Bavíme-li se o zombie akcích, nesmíme opomenout hudbu. Tou proslul obzvlášť polský Dead Island. Rapové tracky fiktivního rappera Sama B jsou guilty pleasure snad všech fanoušků studia Techland. The Last of Us také na muziku silně sází, opět ale úplně jiným způsobem.
Autoři najali talentovaného skladatele Gustava Santaolallu, a ten vytvořil něco neuvěřitelného. Úvodní titulková sekvence díky jeho skladbě způsobuje zimomřivky a dává příslib, že další hodiny hraní budou stát za to. Zbytek soundtracku je také úžasný, ostatně ho poslouchám při psaní tohoto článku.
Nevyplaš ji!
The Last of Us zkrátka pojalo ohraný žánr jinak. Zombíci nebyli hlavním předmětem zájmu. Prim tu hrál příběh a vztahy postav, přičemž čirá adrenalinová zábava z likvidace nemrtvých byla ta tam. Zkrátka Dead Rising převrácený na hlavu. A ačkoliv šlo o takovou první vlaštovku tohoto trendu, rozhodně nebyla zároveň poslední.
O dva roky později vyšel Dying Light, hra od autorů již zmiňovaného Dead Islandu, která také nabrala na vážnosti, ačkoli ne tak důsledně jako Naughty Dog. Další konkurence v podobném duchu pak přišla z vlastní stáje vydavatele Sony v podobě Days Gone. Žirafy ale kdovíproč nikdo nepřevzal.
Pokud první díl série byl drsný a vážný, The Last of Us: Part II už podle trailerů půjde v tomto směru ještě dál. Nezbývá proto než se těšit na 19. června. My vám recenzi přineseme již o týden dříve.
