V hlubinách snící Cthulhu a ti další. Které hry se inspirovaly mytologií H. P. Lovecrafta?

Trávit čas venku v pekelných vedrech je zavrženíhodný nápad. Coby pravověrní hráči zůstáváme se zapnutým větrákem a zataženými závěsy v pohodlí svého pokoje (či sklepa, kde je ještě chladněji), chráněni před vražednými paprsky té divné zářící koule na obloze. Někteří z nás pro účely tohoto článku šli ještě dál – až do temných mořských hlubin, kde mrtvý Cthulhu čeká a sní..

Tajemným univerzem spisovatele H. P. Lovecrafta se inspirovala celá řada her, jen to nemusí být na první pohled hned zřejmé. Třeba takový příběh World of Warcraft se vlastně od samého začátku točí kolem Starých bohů, tahajících v pozadí za nitky svých chapadlovitých přisluhovačů a vymytých okultistů, a těch je v posledním datadisku požehnaně. Zvláštních a zlomyslných entit z hlubin planety se dočkal i stařičký Legacy of Cain či dokonce South Park: The Fractured But Whole, ač tam se spíše dostaly do pozice šikanovaných.

Lovecraftovský horor ale nestojí jen na hlubinných nestvůrách, ale především na psychologickém strachu z neznáma, z nadpřirozené a běžným smrtelníkem nepochopitelné kosmické hrozby, vůči které je veškeré lidské snažení beznadějné. Právě postupná ztráta zdravého rozumu a odevzdávání se náruči šílenství jsou témata, která se v těchto hrách promítají nejčastěji. A občas je doprovodí rybolidé a další obludy.

Níže jsme tak vybrali nejznámější nebo nejzajímavější tituly, které se snaží lovecraftovské pojetí hororu přímo adaptovat do hratelné podoby či se k němu viditelně hlásí. Samozřejmě se do našeho výběru nevlezly všechny hry – pokud vám v článku chybí oblíbený kousek, klidně nám dejte vědět v komentářích. I tak si ale myslíme, že jde o pestrou herní sbírku. Pokud nemáte zrovna v těchto horkých dnech co hrát a holdujete chapadlům, temným mořským hlubinám a okultismu, budete mít z čeho vybírat.

Náčrt temného boha Cthulhu od samotného Lovecrafta

Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

Rovnou začneme tím nejznámějším herním kouskem, který přímo vychází z Lovecraftovy povídky Stín nad Innsmouthem z roku 1936. V kůži policejního vyšetřovatele Jacka Walterse se hráč vydal prozkoumat vilu okupovanou tajemným kultem, věci se ale velmi rychle vymkly kontrole a po přestřelce se detektiv ocitl sám uvnitř temných koridorů. Následně se stal svědkem děsivých událostí, kvůli kterým přišel o rozum, a skončil v arkhamském sanatoriu (heh). Po několika letech – se ztrátou paměti a poruchou osobnosti – převzal už coby soukromé očko zakázku, která ho dovedla do Innsmouthu…

Zatímco zápletka a atmosféra nedělala své předloze ostudu, ani z hlediska hratelnosti nešlo o žádnou marnost. Klasické prvky hororových adventur střídaly krátké akční pasáže. Munice bylo neustále pomálu, chyběly i zaměřovací křížek či ukazatel zdraví a nábojů. Hráč tak míru zranění poznal pak podle tlukotu srdce a jiných zvuků. Dalšími indikátory byly také pokulhávání nebo obtížnější zaměřování (v případě zlomené nohy či ruky). V neposlední řadě pak hlavní postava postupně přicházela o zdravý rozum, což mohlo vyústit v sebevraždu. Vskutku lovecraftovská hra.

Osud ale titulu moc nepřál. I přes poměrně pozitivní reakce od recenzentů, hráčů a čtenářů hra svými prodeji nezabodovala a studio Headfirst Productions zbankrotovalo. Tamější vývojáři přitom měli v rukávu i dvě pokračování, jedno z nich se mělo jmenovat Call of Cthulhu: Destiny’s End.

Call of Cthulhu (2018)

Za poslední rok jsme se dočkali hned dvou větších her, které se inspirovaly Lovecraftovým universem. Vloni to byl Call of Cthulhu – ten čerpal nejen ze stejnojmenné povídky, ale také ze stolní RPG hry od Chaosium z roku 1981. Přestože vývojáři z francouzského studia Cyanide nedosáhli všech ambicí, které si nastavili, atmosféru, beznaděj a strach z neznáma se jim podařilo vystihnout více než obstojně.

I zde se hráč ujímá soukromého detektiva a válečného veterána. Edward Pierce z Bostonu své noční můry a traumatické vzpomínky na zákopy řeší prášky a alkoholem, dokud jednoho dne nedostane za úkol vyřešit záhadnou smrt slavné umělkyně Sarah Hawkinsové, která uhořela společně s celou její rodinou. Jak už to ale v podobných adventurách bývá, věci se mají trošku jinak, což zjistí i sám Pierce hned po příjezdu na tajemný ostrov Darkwater.

The Sinking City

Loňské Call of Cthulhu mělo mít na starost ukrajinské studio Frogwares, které stojí za velmi povedenou adventurní sérií s Sherlockem Holmesem. Nakonec z původních plánů ale sešlo a vývojáři se rozhodli dát dohromady vlastní hru čerpající z cthulhuovské mytologie. Ta vyšla teprve nedávno s názvem The Sinking City, a ačkoliv jsme na ni byli v recenzi o něco přísnější, na její detektivní pasáže nedáme dopustit. Rukopis autorů sherlockovských her se prostě nezapře.

Opět v kůži detektiva a válečného veterána, opět hlavní postavu sužují noční můry a opět se vydává do temného města plného okultistů a záhad. Jak už název hry napovídá, město Oakmont postupně polyká voda a soukromý vyšetřovatel Charles Reed má přijít na kloub tomu, proč se to děje a jak povodni zabránit. Netřeba snad dodávat, že během svého snažení postupně přichází o svůj zdravý rozum, jako ostatně všichni protagonisté podobných hororových adventur.

Sherlock Holmes: The Awakened

Není to přitom zdaleka poprvé, co se vývojáři z Frogwares vydali naproti Lovecraftovi. V roce 2007 rovnou propojili atraktivní mýtus Cthulhu se svou adventurní sérií se Sherlockem Holmesem v hlavní roli. A co na slavného britského detektiva a jeho asistenta Johna Watsona čekalo tentokrát? V Londýně začali záhadně mizet lidé. Vše začalo jedným služebným, pokračovalo sérií dalších únosů a později vyústilo v rituální vraždy a honbou za podezřelým kultem.

Stopy navíc nekončily v anglické metropoli. Holmes se postupně vydal do dalších lokací po celém světě, od amerického New Orleans po sanatorium ve Švýcarsku. Hra se o rok později dočkala i remasteru, který kromě vylepšené grafiky přinesl také možnost hrát z pohledu třetí osoby. Pod hlavičkou vydavatele Focus Home Interactive se remasterovaná adventura dostala na Steam v srpnu 2009.

Eternal Darkness: Sanity’s Requiem

Boj proti věčné temnotě a zapomenutým bohům se dostal i na konzoli GameCube. Psychologický horor Eternal Darkness: Sanity’s Requiem od kanadského studia Silicon Knights ve své době vydávalo Nintendo, jelikož hra měla původně vyjít exkluzivně na Nintendo 64. Snaha o vlastní „Resident Evil“ se sice japonskému vydavateli po finanční stránce moc nevydařil a studio muselo později zavřít krám, přesto hra rozhodně stojí za zmínku.

V recenzích si totiž nevedla vůbec špatně a hra si chvilku po vydání vybojovala také několik ocenění. Příběh byl rozdělen do čtyř samostatných kapitol, každá z nich se odehrávala na jiném místě a v jiném čase. Hráči se tak podívali do Persie, Kambodži, Francie, amerického Rhode Islandu a podzemního města s veselým názvem Ehn’gha. Byť každá kapitola měla vlastní děj, všechny spojovalo jediné – honba za starodávným artefaktem, který měl co do činění se zapomenutými bohy.

Eternal Darkness jako jedna z prvních her také předvedla hrátky s duševním zdravím, které pár let později začaly přebírat další tituly z mytologie Cthulhu. Není divu, že na tenhle titul věrní fandové vzpomínají s láskou – pro mnohé šlo o jeden z nejlepších hratelných lovecraftovských hororů.

Shadow of the Comet

Pojďme ještě hlouběji do minulosti. Klasická adventura inspirovaná povídkami Dunwichská hrůza a Stín nad Innsmouthem už má na sobě slušný počet letokruhů a těžko říct, nakolik je dnes hratelná (zvlášť když nepodporuje ovládání myší), veteráni na ni ale vzpomínají v tom nejlepším světle.

V roli fotografa Johna Parkera se hráč vydává do amerického města Illsmouth, aby se stal svědkem vracející se Halleyovy komety. Čekání mu ale znepříjemní série podivných a nebezpečných událostí. Přelet komety totiž není jen nádhernou podívanou, ale signálem pro okultisty modlicí se ke starým bohům. Shadow of the Comet mělo na svědomí studio Infogrames Entertainment, později přejmenované na mnohem povědomější název Atari.

Cthulhu Saves The World

Čas zředit hororové adventury něčím odlehčenějším. Jestli pán veškerého zla něco nesnáší, tak jiné zlo, které mu fušuje do řemesla. Když se zrovna Cthulhu vynoří z mořských hlubin, záhadná entita mu vysaje veškerou sílu. Aby ji získal zpět, musí vyměnit dresy a… stát se hrdinou. Nešťastný chapadlovec se tak vydává na dlouhou cestu za záchranou světa, aby ho mohl následně zničit. Pokud rádi vzpomínáte na staré díly Final Fantasy, nesmíte tuhle povedenou parodickou indie hříčku minout. Nejenže hýří humorem, ale také se docela dobře hraje.

Achtung! Cthulhu Tactics

Jak vám zní třeba… nacisté s chapadly? Toť bizarní kombo, které se před několika lety zrodilo v hlavě vývojářů z Auroch Digital. Tahová strategie Achtung! Cthulhu Tactics si totiž odvyprávělo druhou světovou válku po svém – v alternativní historii byli Němci už jednou nohou v loji, rozhodli se proto zastavit postupující Spojence otevřením brány do jiné dimenze a naverbovat do svých řad temné síly. Na samotného Cthulhu ale nakonec nedošlo, po celou dobu hráč narážel jen na Shoggothy zvedající pravačku. A ani to hru nezachránilo před poněkud nedotaženou hratelností.

Darkest Dungeon

Tuhle položku asi netřeba nijak sáhodlouze představovat. Darkest Dungeon patří k naším nejoblíbenějším titulům, ve kterých může hráč vzlykat nad hroby svých mrtvých žoldnéřů i nelítostným RNG, který je poslal do věčných lovišť.

Inspirace Lovecraftem je zde více než zřetelná, ať už tím myslíme plejádu chapadlovitých monster, mechaniku pracující s duševním (ne)zdravím postav či fantasticky pesimistické hlášky vypravěče, který vám na každém kroku připomíná, jak je vaše veškeré snažení marné (což zjistíte i v samotném závěru hry, pokud tam někdy vůbec dojdete). Už kvůli skvělému vizuálu stojí za to si Darkest Dungeon vyzkoušet, hratelnost je i přes všechny frustrující momenty vysoce návyková.

Bloodborne

Drsné akční RPG od japonských FromSoftware zde samozřejmě nesmí chybět. Aby ne – hutná atmosféra, design bossů i samotný hororový setting, to vše vypadá, jako kdyby je autoři Bloodborne vystřihli z Lovecraftových povídek. Odkazů na spisovatelova díla je ve hře celá řada, a přestože každého bosse můžete s trochou umu umlátit, nemění to nic na skutečnosti, že je lidstvo stále na konci kosmického potravinového řetězce. Samotný fakt, že okultismus a fanatismus tu je oproti zdravě uvažujícím v očividné přesile, to celé jen umocňuje. I kdyby vás nic z výše zmiňovaného netankovalo (v tom případě pak netušíme, proč čtete tento článek), Bloodborne je v neposlední řadě pekelně povedená a drsná hra, která nesmí chybět v žádné PS4 knihovničce.

World of Warcraft, Warcraft 3, Hearthstone

N’zoth, Yogg-Saron, C’Thun… pokud jste při čtení těchto jmen nepojali žádné podezření, že by mohli mít něco společného s Lovecraftem, měli byste vrátit svůj diplom z okultistických studií. Ač to možná mnohé z vás překvapí, celý příběh Warcraftu se točí kolem Starých bohů a jejich snaze znovu ovládnout svět. Jejich chapadla už oblbla i samotnou Plamennou legii či dračího aspekta Nelthariona (ze kterého se kvůli tomu později stal Deathwing).

Na jednoho ze Starých bohů mohli hráči poprvé narazit v datadisku The Frozen Throne pro Warcraft 3. Společně se svými přisluhovači se temné entity dočkaly také celé série kartiček v Hearthstonu a aktuálně ve World of Warcraft: Battle for Azeroth trápí Staří bohové jak Alianci, tak i Hordu. Tihle na rozdíl od Cthulhu totiž nejsou mrtví ani nespí.

The Secret World

U MMORPG ještě zůstaneme. Žádný lovecraftovský seznam by totiž nebyl kompletní bez The Secret World, ve své době populárního online kousku od Funcomu a Ragnara Tørnquista. Pod vlajkou jedné ze tří frakcí se hráč vydává do boje s obludami a entitami nejen z mytologie Cthulhu, ale také antických bájí či folklóru z různých částí světa.

Ve vzrušujícím mišmaši tak nechybí… no, skoro nic. Chapadla, upíři, vlkodlaci, roboti, to všechno The Secret World má a nabízí k zobnutí. Mnozí hráči si kupodivu nejvíce pochvalovali skutečnost, že nemuseli tolik spoléhat na ostatní hráče a mohli se proplétat příběhem sami, teda aspoň do té doby, než se jim zachtělo do dungeonů.

The Last Door

Nenechte se zmást, tahle pixel-artová adventura na mobily má na kontě hned několik významných ocenění a velmi vřelého přijetí se dočkala i na Steamu. Jako každá správná lovecraftovská adventura začíná průzkumem opuštěné vily a následným odhalováním děsivých tajemství. Na to, že jde o malou nezávislou čtyřdílnou hříčku, dokázali vývojáři z The Game Kitchen umně vystihnout hororovou atmosféru. Ti údajně čerpali nejen z povídek H. P. Lovecrafta, ale také z děl básníka Edgara Allana Poeho a spisovatelů Arthura Machena či Stephena Kinga.

Sunless Sea

Hrůza z neznáma se nemusí pěstovat jen v temných chrámech a zdánlivě opuštěných vilách. Explorativní survival hra Sunless Sea od Failbetter Games je toho ostatně důkazem – nekonečná plavba po zaplaveném Londýně umí notně pocuchat nervy. Neustálá tma a strach z neznáma ukrajují vaší posádce zdravý rozum, což může postupně vyústit v konflikt na palubě a zoufalá rozhodnutí. Kromě míry zděšení si musíte hlídat také palivo i hlad členů posádky, což celou situaci ještě víc komplikuje. Kanibalismus? Jen jedna z mnoha cest, jak vyřešit krizi.

Fade to Silence

Byli jsme ve vilách, na ostrovech, v zaplavených městech i na moři, kam dál? V survival akci Fade to Silence od Black Forest Games přeživší sněhové apokalypsy mají co dělat, aby se ubránili temným entitám. Zima je v této hře kupodivu mnohem drsnějším protivníkem než obludy s chapadly, popravdě vás budou víc trápit tenčící se zásoby a drsné sněhové vánice. Však co, když už má svět apokalypsu dávno za sebou… Hra vyšla před několika měsíci, v recenzích bohužel spíše pohořela.

Haiyore! Nyaruko-san Nafushigatai Game no Yona Mono

To bychom nebyli my, kdyby článek nekončil nějakým kuriózním bizárem. Cthulhu nemusí být tak děsivý, jak ho popisuje Lovecraft ve svých povídkách. V některých adaptacích vypadá jako roztomilá červenovlasá holčička, která se kamarádí s bohem Nyarlathotep. Teda, jak se to vezme. I Nyarlathotep na sebe vzal podobu roztomilé, ale poněkud perverzní a hyperaktivní školačky.

Asi nikoho nepřekvapí, že jde o japonskou vizuální novelu pro PS Vitu, která vychází z anime Haijore! Njaruko-san (Nyaruko: Crawling with Love). Těžko říct, jestli nás víc děsí klasické ztvárnění Lovecraftových bohů, nebo kreslené lolitky. Asi to druhé.

Autor:
Už několik let šéfuju herním webům, což je důvod, proč mi padají vlasy a trpím nespavostí. Ale možná je to tím, že se věnuji i politickému zpravodajství. Nebo tím, že se stále ženu za magisterským titulem a do toho se snažím naučit japonsky...

Napsat komentář