GC 2019: Tuna násilí, příšera a tunely. Metroidvanie Carrion obrací horor naruby

Nemalá část AAA produkce se soustředí na hry, které se berou smrtelně vážně. Víte ale, kdo se nebere vážně ani náhodou? Devolver Digital. Tenhle texaský vydavatel proslul nejen svými ujetými hrami, ale i poněkud divným a vtipným marketingem. Nejinak tomu bylo na letošním Gamescomu, kde jsem si vyzkoušel Carrion – extrémně násilnou metroidvanii a zároveň převrácený horor. 

Součástí gamescomového Devolver zážitku je vždy samotný stánek, ve kterém se odehrávají jednotlivé prezentace. Letos Texasané vsadili na téma lunaparku. Hned při vstupu jsem proto dostal chuť na cukrovou vatu. Tu neměli.

Měli ale hry. Zatímco si Tom šel vyzkoušet šílenost jménem Fall Guys, já dostal na starost právě Carrion. Ten zabíral v lunaparku spoustu místa, a to ne kvůli tomu, že by vývojáři připravili tolik hracích stanic, ale proto, že u každé televize byl pro novináře k dispozici pohodlný gauč.

Pohodlné gaučíky pro novináře.

Zatímco jsem seděl a se zasněným pohledem zíral na lákavě vypadající pohovky a čekal na „mou” hru, zaregistroval jsem napravo od sebe rozruch. To se zrovna dvě slečny, podle přízvuku z východní Evropy, vítaly s americkým vývojářem. Když zaregistrovaly mou přítomnost, pohotově mě požádaly, abych je vyfotil, a následně jsem jim ještě se slovy „já jsem taky z východní Evropy” asistoval, když se snažily ubohého Američana naučit správně squatovat. Ale teď už ke hře samotné.

Na Carrionu pracuje studio Phobia, není tedy divu, že jde o horor. Hra je prezentována jako obracený horor – místo lidského přeživšího hrajete za příšeru, která všechny vraždí. Jak mi řekl přítomný vývojář Krzysztof, „v téhle hře děláte to, že… no, prostě rozmrdáváte věci na sračky“. Inu, Devolver.

Rozhodně se tedy nejedná o mírumilovnou hříčku, právě naopak. Krev, střeva a kusy těl tu lítají, byť v pixelartové podobě, na všechny strany, a to za doprovodu vyděšeného křiku dalších pánů na holení. Hrál jsem s kvalitními sluchátky na velké televizi a zážitek to byl vskutku uspokojující.

Ono slastné vraždění si musíte zasloužit. V demu se nacházely tři mutace, které měnily velikost příšery. Podle toho, jak moc nabydete, se vám pak uvolňují rozličné cesty k různým tlačítkům či pákám, které je třeba aktivovat, aby se vám uvolnila cesta dál. Po levelu byly navíc rozmístěné dvě speciální schopnosti, které vám také pak umožní vydat se různými směry. Je proto třeba přemýšlet a rozplánovat si, kam se s jakou kombinací velikosti a schopnosti dostanete.

Úrovně jsou proto notně rozvětvené a lidé se špatnou krátkodobou pamětí, jako jsem já, budou mít pravděpodobně problém s tím, kde už byli a kde ne. Díky zvolené stylizaci a citlivému uměleckému stylu ale je minimálně se na co dívat.

Kromě své paměti jsem měl ještě problém s ovládáním. Carrion jsem hrál na xboxovém ovladači, pro který je nejspíš hra uzpůsobena. Možná šlo jen o můj problém s koordinací, nicméně se mi zdálo, že se mi za obludu nehrálo zrovna nejpohodlněji.

Zatímco jsem se pohyboval levou páčkou, kombinací pravého sticku a pravého triggeru jsem uchopoval předměty a následným pohybem pravé páčky s nimi pohyboval (či spíše rozmělňoval těla nevinných obětí o stěny, strop a podlahu). Pravděpodobně se na tento systém po chvíli dá zvyknout, mně ale během necelé půlhodinky do krve nepřešel.

Kromě trochu kostrbatého ovládání je ale Carrion obrovsky zábavný, naposled jsem se takhle při páchání násilí bavil u nejnovějšího DOOMa. Pro milovníky metroidvanií, kteří jsou podobně zvrhlí jako já, pak bude tento titul lahůdkou.

Carrion by měl vyjít pro PC a konzole někdy v příštím roce.

Hraju videohry, poslouchám divnou hudbu a nesnáším koprovku. Jsem závislý na Earl Greyi.

Napsat komentář