Nebylo by překvapením, kdyby Arcane naplno obrátil snahu filmových producentů nalákat hráče do kin a přesvědčil by je, že správnou cestou jsou ve skutečnosti seriály. Animované. Samozřejmě tituly jako Uncharted jsou stále pro kino jako stvořené, jejich příběh je vyprávěn kontinuálně a zakládá si na filmovosti. Online hry jako League of Legends, z jehož světa Arcane vychází, jsou na tom ale jinak, a nyní svou odlišnost proměnili v přednost.
A není divu, proč se jméno hry neobjevuje ani v názvu seriálu. Samotný herní koncept totiž není pro dějové zpracování zrovna atraktivní. V zápasech proti sobě stojí dva týmy o vyrovnaném počtu hrdinů (aspoň do prvního ragequitu), postupně získávají nové schopnosti i vybavení. V duchu maximálně efektivní spolupráce se snaží zničit nepřátelskou základnu dřív, než lehne popelem jejich, přičemž počet úmrtí a oživění není nijak omezený.
Scenáristé se namísto toho rozhodli představit původ hrdinů – začátky, než se stali „legendami“ – a vdechnout život jejich osobním mikropříběhům. Ty byly doposud chaoticky zastoupeny pouze textovými popisy ve hře, pár komiksy a oficiální obdobou Wikipedie.
Seriálový formát je pro příběh podobných her praktičtější. Online tituly často těží právě z dlouhověkosti a téměř nekonečném prostoru, jak budovat své universum. Dvouhodinová stopáž v kině může shrnout zápletku osmihodinové hry, ale neznalého diváka těžko stihne vtáhnout do komplikovaného universa budovaného několik let a s pravidelnými přídavky každý měsíc. Na tom padal právě i film Warcraft, kterému by seriálové zpracování dalo mnohem víc prostoru vyniknout.
Upřímně, nebudeme v redakci určitě jediní, kdo si několikrát posteskl, proč Blizzard neudělá vlastní snímek, skládající se čistě ze cinematic trailerů. Natočit film a vyrenderovat herní CGI trailer jsou samozřejmě dva odlišné sporty na podobném hřišti, ale v lecčem se mohou navzájem inspirovat. Mimochodem, Blizzard s komerčním vydáním svých videí skutečně experimentoval.
Točíme trailer, nebo seriál?
Právě toho si všimlo francouzské studio Fortichec Production, kreré pro Riot Games vytvořilo animaci seriálu. Spolupráce to není čistě náhodná, Fortiche stojí rovněž za dalšími videi k League of Legends, jako je představení šampionky Jinx, klipy dvorní kapely Imagine Dragons s LoL tématikou a rovněž nejsledovanější video K/DA, virtuální k-popové kapely tvořené šampionkami ze hry. Pokud jste o LoL ještě tolik neslyšeli, může vám tenhle seznam dát představu o velikosti celého fenoménu.
Animátoři Fortiche nejspíše jednoduše řekli „umíme upoutat trailerem, pojďme to dělat i v seriálu“. A dynamika scén, přecházejících v okamžiku z téměř statického 2D obrazu artworků do akční 3D animace v rytmu beatů soundtracku, jim dává jedině za pravdu. Na devíti navazujících epizodách scenáristi odvedli dobrou práci, ale bez vizuálu by byl celkový výsledek poloviční.
Umělecký dojem není zase kompletní bez zvuku a produkce se nebála pracovat s moderní hudbou i mimo intro, propojovat ji s vizuálem i s vkusem samotných hrdinů. Kdo by si myslel, že do fantasy seriálu nejde skloubit vážnou a elektronickou hudbu, rock a současný rap, aniž by ztratilo svou atmosféru, je odteď na omylu.
Vizuální zpracování si v gradaci nezadá s příběhem. V prvních epizodách vyniknou hlavně majestátné věže steampunkového Piltoveru s kontrastem uliček a stok Zaunu pod ním. S posunutím příběhu a zestárnutím hrdinů přichází i změna stylu a scénu ovládne Zaun s neonovými barvami, graffiti a street artem. Každá epizoda dokáže něčím novým překvapit, ať už rozdělením obrazu do komiksových polí nebo prostřihem z pohledu vlastních očí.
Naposledy jsem viděl takovou chuť experimentovat s obrazem u Spider-Man: Into the Spider-Verse. Vrcholem je za mě souboj na mostě sedmého dílu, který prolíná dvě časové roviny, dvě výtvarná zpracování a jehož plný průběh dojde pouze těm, kteří jsou obeznámeni s herními schopnostmi obou hrdinů.
Neznamená to, že by byl Arcane určen jen hráčům League of Legends se znalostí loru. Naopak, Riot chce seriálem ještě rozšířit hráčskou základnu. Pokud ale máte o hře alespoň nějaké znalosti, budete s radostí poznávat dětské verze hrdinů a sem tam vám nechají tvůrci i easter egg navíc, jako je třeba Jinx přehrávající si skladbu ze svého vlastního traileru při uvedení do hry.
Šílenec, který spojuje
Spojovníkem mezi mocenskými hry Piltoveru a podsvětím Zaunu, stejně jako mezi kladnými i zápornými postavami, je Jinx, kolem níž se příběh točí nejvíc. Výběr dává smysl, patří k nejvýraznějším a nejoblíbenějším šampionům z celého výběru, a i Riot jí věnoval víc trailerového prostoru, než je u jiných hratelných přírůstků běžné. Ačkoliv jen ti nejvěrnější fandové budou s Jinx sympatizovat celý seriál, neudělali z ní scenáristi zápornou postavu. A to ani z žádných dalších šampionů, byť většina z nich není čistě černobílá.
Jako záporáky seriál chytře staví vedlejší postavy nevyskytující se v League of Legends a nechává je dělat špinavou práci. Těch je tu víc než samotných šampionů a nezbývá než tohle rozhodnutí pochválit, protože svět tak vypadá uvěřitelněji. Ostatně je od počátku jasné, že šampioni budou vybaveni plot armorem, a tak se divák nemusí bát, že by všichni v seriálu vydrželi naživu až do konce.
Jinx má dostatek prostoru na svůj vývoj i psychologii a není regulována pouze na vizuální atrakci po vzoru Harley Quinn.
Ústřední proměna ustrašené Powder na šílenou Jinx dává i přes pár škobrnutí smysl. Seriálová Jinx předvádí zároveň o dost temnější a vážnější formu šílenství než její ztřeštěný herní předobraz. I díky ratingu 16+ dokáže seriál lépe vykreslit následky jejího počínání a dopady na ní samotnou. Jinx má dostatek prostoru na svůj vývoj i psychologii a není regulována pouze na vizuální atrakci po vzoru Harley Quinn. Ostatní šampioni na tom také nejsou špatně, a byť neprochází tak velkým vývojem, každá z příběhových linek si sama o sobě zaslouží pozornost.
Se seriálovým zpracováním online hry přišla na začátku roku Dota, hlavní konkurent League of Legends. Po zhlédnutí pár epizod jsem velmi rád, že Arcane nevznikl jako anime. Dota, byť si nesporně uchovává určité kvality, je vězněm žánrových technik a klišé, jež jsou v anime výraznější než kde jinde. Arcane nepřichází s žádným vysvětlujícím úvodem do světa, ale nechává všechno diváka pochopit za běhu. Stačí jeden díl a sebenepozornější divák dokáže odpovědět na základní test občanských znalostí Piltoveru.
Pár náznaků si seriál nechává i pro vnímavější diváky (teď nemyslím odkazy směrem k předloze) a odmění je dřívějším prozřením. Velká péče je věnována bojovým scénám. Akce je rychlá a zároveň přehledná, schopnosti šampionů se hráčům občas připomenou a v choreografiích se pracuje s fyzikou postav i bojiště.
V čem je teda Arcane tak výjimečný? Zaprvé vizuálem, toho si všimne každý. Jde o nejlíp vypadající seriál, ne-li celkově animaci vůbec. Tvůrci měli velkou chuť experimentovat a zúročili své zkušenosti z tvorby trailerů a klipů v míře dosud nevídané. Příběh povýšil postavy a svět League of Legends na zcela novou úroveň, setřásl infantilitu a servíruje epickou akci v prostředí plném politických intrik, chudoby, drog a morálních dilemat, které hrdiny ani diváka nenechají vydechnout.
A nakonec, Arcane je opravdu skvělou adaptací videohry. Nebojí se vymanit ze své předlohy a dělat věci po svém, vybírá si jen malý úsek hry a z něho ždíme maximum. Pokud se autorům podaří udržet kvalitu i u dalších, právě oznámených sérií, Arcane nebude soutěžit jen o nejlepší videoherní nebo fantasy seriál, ale dostane se do ranku nejlepších seriálů vůbec.
