Svět Watch Dogs: Legion blízké budoucnosti stojí na masovém rozšíření technologií. A co se realističnosti týče, stojí na hraně. Některé výdobytky moderní doby dostupné již nyní, jiné se nacházejí ve fázi prototypů a pár jich je úplně mimo. Rozebrali jsme Londýn do posledního bitu a porovnali, jak by prvky ze hry obstály ve skutečném světě.
Hackování
Watch Dogs a hackování jsou jako Češi a chmel. Nebo jako Britové a zvláštní přízvuk. Nebo jako Xbox a Master Chief. Nebo jako EA a mikro… Zkrátka jedno bez toho druhého nemůže existovat a Watch Dogs již od svého zrodu staví svůj gameplay na hackování všeho, všude a, především v Legionu, všech.
Samozřejmě jde stále jen o hru, tudíž muselo být pár aspektů skutečného hackování opomenuto, aby šlo během honiček hacknout nejbližší semafory a zároveň hlavní kryptoanarchista nedostal pokutu za nepozornost za volantem.
A rozhodně nejde jen smrsknutí tisíce řádků kódu do stisku jediného tlačítka na chytrém telefonu. Vývojáři z Ubisoftu také museli podstatně posílit schopnosti hipsterů z DedSecu, aby své netradiční módní volby a proti-establishmentové myšlenky mohli šířit fyzickou i digitální silou. Překvapivě mnoho vychytávek je možné provést i v naší pláni existence.
I když ve většině případů nejde o pouhé vytažení chytrého telefonu s mininukleárním reaktorem místo baterie a nastartování magické aplikace. Jak již bývá videoherní tradicí, skutečnost je podstatně méně elegantní.
Hackeři ve Watch Dogs mají ve svém digitálním arzenálu na výběr tři hlavní typy nabourávání: do aut, osobních zařízení a městské sítě. V blízké budoucnosti, již Ubisoft vykresluje, jsou všechna zařízení od semaforů přes bankomaty až po chytré telefony propojené do jedné sítě od společnosti Blume, která je amalgamací Googlu, Microsoftu a Applu. Tím vývojáři vysvětlují, jak mohou hackeři DedSecu tak jednoduše ovládnout jakékoliv zařízení – administrátorský přístup do sítě znamená administrátorský přístup do všech zařízení.
Tato logika má základy v realitě. Pokud máte administrátorský přístup ke své domácí Wi-Fi, můžete komunikovat se všemi připojenými zařízeními. A pokud by každý počítač měl vámi vytvořený administrátorský účet, mohli byste jej také na dálku ovládat. Watch Dogs fungují podobně, jen místo domácí Wi-Fi má celé Chicago, San Francisco nebo Londýn a místo vás je dosazený Blume.
Watch Dogs už ale neukazuje, jak se hackeři k administrátorskému přístupu dostávají. Maximálně se odehraje animace, kdy hlavní hrdina telefonem oskenuje nějaké zařízení nebo párkrát bouchne do klávesnice a bum, systém je prolomen.
Ve skutečnosti existuje mnoho různorodých možností, jak se k obávanému přístupu dopídit. Velmi časté je sociální inženýrství, kdy hackeři obejdou počítač nebo síť a zkusí získat přístup přes nejslabší článek – člověka.
Mnohem častější jsou zero-day útoky (ano, přesně na to odkazuje název antagonistů Legionu), kdy se fatální chyba dostane do finálního produktu bez povšimnutí, útočník si jí všimne a po jejím zneužití se dostane do daného systému. V neposlední řadě, a možná jde o nejlehčí útok, existuje fyzický přístup.
Ve Watch Dogs většinou jde právě o zero-day či fyzický přístup. Co už ale realistické není, je udržení tohoto přístupu. Bez ohledu na to, kolik „zadních vrátek“ po sobě DedSec zanechá, by jejich přístup donekonečna vydržet nemohl. Přeci jen by nebylo moc těžké vypátrat zdroj všech vybuchlých kanálů, rozbitých semaforů a rozmlácených aut.
Naštěstí existují i hry, které tuto méně oslnivou stránku hackování zpracovávají v „plné kráse.“ Laiky může zaujmout třeba cyberpunkový kousek EXAPUNKS, v němž se hlavní hrdina pouští do louskání různých systémů pod vedením podivně se chovající umělé inteligence. Druhým kouskem je HackNet, v němž tvůrci upustili od grafického rozhraní a hráče vrhnou do nepřátelských vod příkazových řádků.
Míra realističnosti: 2/3 – Pravděpodobné
Samořiditelná auta
Většinu vozů, které v ulicích Londýna potkáte, neřídí lidský řidič, ale centrální umělá inteligence. Zároveň se jimi ani nikdo neveze, což poněkud zpochybňuje smysl jejich jízdy. Autonomní auta se dnes již nicméně zdají jako nezvratný osud, a to i přes některé medializované nezdařené testy a ostražitou legislativu.
Ovšem zrovna Británie, která se vymanila z opatrnějších nařízeních Evropské unie (zároveň jde o asi jediný nepřímý odkaz na prvotně tolik omílané post-brexitové zasazení hry), aktuálně chystá legislativu, jež by mohla povolit v zemi už příští rok autonomní řízení s omezením rychlosti do cca 110 km/h.
Zatím ale samořídící technologie v masovém měřítku směřují spíš ke zjednodušení rutiny pro řidiče, než že by kompletně převzaly jeho místo za volantem. Minimálně ještě v této dekádě se počítá s plnou fyzickou přítomností řidiče ve voze, zavedení zcela autonomních vozů pak připadá na rok 2030. Na příštích pár let tedy budou mít taxikáři stále co jíst, alespoň podle Evropského parlamentu.
Foto: Evropský parlament
Nejblíže situaci z Watch Dogs má nyní arizonský Phoenix. Společnost Waymo (součást Alphabetu, který zaštiťuje i Google) tu letos zprovoznila svou automatizovanou taxi službu kompletně bez řidičů pro vybranou skupinu svých zákazníků a poskytla týdně až několik set takových jízd. Vozy dokážou operovat v oblasti o rozloze 50 čtverečních mil a v plánu je její další rozšíření.
Několik dalších předních společností ve vývoji samořídících aut pak svádí bitvu o prestiž prvenství v křemíkové mekce San Franciscu, kde se odehrával i druhý díl Watch Dogs.
Míra realističnosti: 3/3 – Jasná budoucnost
Doručovací drony
Ve fiktivním Londýně funguje doručovací služba Parcel Fox, která kromě živých poslíčků najímaných přes apku (něco jako poštovní Uber) ve velkém využívá menší drony. Tohle realitě vůbec vzdálené není. Amazon podobnou službu, jež by měla zaručit doručení do 30 minut od objednávky, připravuje už od roku 2016. Projekt Jeffa Bezose Prime Air ovšem dlouhodobě narážel na legislativu.
Foto. CNBC/Amazon
Letos v srpnu ale prodejní gigant získal od Federální letecké asociace certifikát Part 135, který umožňuje dronům mimo dohled pilota a v noci. Stejné povolení už obdržely společnosti Wing Aviation (také součástí společnosti Alphabet) a UPS. Pozadu nechce zůstat ani FedEx a také chystá drony. Wing už v menším měřítku operuje ve Finsku a Austrálii, UPS se svým projektem Flight Forward zatím funguje hlavně ve zdravotnictví.
Masivní komerční nasazení je ale teprve čeká. Certifikát FAA se totiž z bezpečnostních důvodů (běžný doručovací dron váží zhruba jako sekačka na trávu) vztahuje jen na některé venkovské oblasti. Co se řízení týče, drony by pak mezi sebou měly z bezpečnostních důvodů komunikovat, ale prozatím budou ovládané lidskými piloty.
Foto: Legion Delivery Drone, Louis-Michel Lebeau, ArtStation 2020
To je hlavní rozdíl oproti Legionu, kde je kompletně řídí umělá inteligence. Vzhledem k tomu, jaké pokroky dělá autopilot Tesly, se ovšem můžeme domnívat, že budoucnost směle míří k autonomním dronům, což je i konečná vize Prime Airu.
Amazon si už patentoval i skladiště podobný včelímu úlu, aby se zbavil velkoplošných jednopatrových prostor v zastavěných oblastech. O větší sci-fi jde u masivních nákladních dronů, které byly v rámci PR kampaně Legionu hodně vidět. První pokusy sice již probíhají, ale od praktického nasazení jsou daleko a stavařům ještě chvíli práci neulehčí.
Míra realističnosti: 3/3 – Jasná budoucnost
Optiky
Každý obyvatel virtuálního Londýna je povinen nosit Optik, zařízení, které vytváří rozšířenou realitu tím, že se napojuje přímo na optický nerv. Ve hře jej nosí každý Londýňan, a to povinně. Společnost Blume, která tyto přístroje vymyslela, totiž uzavřela smlouvu s vládou, ta nechala z bezpečnostních důvodů všechny očipovat. Jestli za to může i ve světě Watch Dogs velikán Bill Gates, se nám zjistit nepodařilo.
Podle jednoho z audiologů ovšem Optik stejně vlastnila většina lidí už předtím. V běžných činnostech, které nevyžadují větší výpočetní výkon, totiž nahradil chytré telefony. Umí volat, prohlížet web a dokonce poslouží i jako pas.
S něčím podobným přišel už Horizon: Zero Dawn v roce 2017 v podobě zařízení Focus, které bylo schopné podobných věcí. Ve světě, kde se běžně vyskytovali robotičtí dinosauři, to ovšem neznělo nijak mimo mísu.
Jako mimo mísu často zní i Elon Musk, vzhledem k jeho dosavadním úspěchům je ale nutné jeho zdánlivě sci-fi představy brát relativně vážně. Ačkoliv já osobně se nejvíc těším na SpaceX paket k novému Tesla Roadster, který prý umožní tomuto sporťáku skákat jako K.I.T.T.ovi z Knight Ridera, největší miliardářský memer plánuje i vynález, který je dokonce ambicióznější než oba dva zmíněné herní gadgety.
Foto: Stephen Shankland/CNET, Neuralink
Neuralink má být podle slov Muska „Fitbit v lebce” a umožnit přímé propojení mozku s elektronickým přístrojem. Potenciálně by tak mohl eliminovat slepotu, paralýzu a hluchotu. Střízlivá vědecká obec se ovšem shoduje, že jde o hudbu budoucnosti. Letos ale Neuralink získal povolení na omezené testování na lidech, takže kdo ví, jestli už Elon v Kalifornii nevyrábí kyborgy.
Firmy Magic Leap a Nreal pak již představily svoje AR brýle, v současné podobě ale vypadají spíš vtipně než použitelně.
Zajímavější jsou pokusy Amazonu a Facebooku. Společnost Jeffa Bezose už chytré brýle nabízí, pochlubit se ale mohou prakticky jenom zabudovanou Alexou a webovým prohlížečem. Do budoucna by mohl být zajímavější Project Aria, jak se jmenují brýle od Facebooku. Měly by totiž být schopné pomocí mikrofonu a sluchátek zesilovat či zeslabovat různé okolní zvuky a vytvářet tak jakousi zvukovou alternativní realitu.
Foto: Engadget
Součástí Facebooku jsou pak i Reality Labs, které podobně jako Neuralink pracují na propojení s mozkem. Tato divize Zuckerbergovy firmy navíc nedávno koupila startup CTRL-Labs, jenž už vyrobil náramek, který je schopný přenášet signály z mozku do počítače.
Když si to shrneme, Optik jako takový ještě nemáme. Všechny možné firmy ale sbírají ingredience k tomu, aby za pár let bylo možné podobné zařízení vyrobit. A pokud se toho chopí Facebook, sbíraní dat z Oculu bude naší nejmenší starostí.
Míra realističnosti: 2/3 – Pravděpodobné
Krypto-libra ETO
Ve světě Legionu před nějakou dobou ztratila libra desetinu své ceny, to dalo obyvatelům Londýna jasně na srozuměnou, že s tradičními penězi je konec. Krypto je nyní hlavní londýnská měna a na papírové libry už se jen nostalgicky vzpomíná v rádiu. Po ulicích Londýna je stále k nalezení několik sejfů, kam před vámi ti majetnější své úspory schovávají. Nejspíš jim totiž nikdo z Ubisoftu nevysvětlil, že by stačilo, aby si na online peněženku nastavili silnější heslo než „heslo12345”.
V našem světě kryptoměny dosáhly svého dosavadního vrcholu na začátku roku 2018, tehdy opravdu vypadaly jako nastupující revoluce. Vlny se dokonce chytila řada zemí a oznámila vytvoření svých vlastních digitálních měn. Realizace se dočkal třeba Emcash (Spojené arabské emiráty) nebo Petro (Venezuela).
Některé úspěšnější projekty, jako třeba prvně jmenovaný, se staly součástí finančního systému, zachovaly si některé vlastnosti ostatních kryptoměn a lze je skutečně použít na zaplacení různých poplatků či ke koupi kafe. Většina těchto projektů se sice oháněla blockchainovou technologií, ale ve výsledku byla pouze digitálním dvojčetem centrálně řízených fyzických peněz nebo způsobem, jak si trochu ulevit od státního dluhu.
Některé státy, jako třeba Švýcarsko, dlouhodobě cílí na bezhotovostní finanční systém, nicméně kryptoměny v tomto případě působí spíš jako jedna z alternativ k tradičním penězům než jejich plnohodnotné nahrazení. Banky ani vlády navíc samy nikdy nebudou prosazovat řešení, které bude mimo jejich kontrolu, čímž klasické kryptoměny přesně jsou.
Foto: Cryptocurrency logos, Wikimedia Commons
Pokud by došlo k situaci jako v Legionu a obyvatelé přestali důvěřovat své národní měně (k čemuž má kvůli inflaci blíž Caracas než skutečný Londýn), je pravděpodobnější použití zavedených jmen jako BitCoin než spolehnutí se na oficiální krypto měnu ETO, zaštítěnou institucemi, které už jednou zklamaly.
Mimochodem zrovna Londýn přes svou pověst finančního centra není v Evropě místem, kde vám krypto peněženka zaručila nákup v největším počtu obchodů. Ještě dva roky zpět měla tuto výsadu Praha a nyní se jím pyšní i Lublaň, a to na světové úrovni.
Míra realističnosti: 2/3 – Pravděpodobné
Wi-Fi budky
Designéři her jsou, na rozdíl třeba od kolegů z filmu a literatury, nuceni přizpůsobit jejich svět i herním mechanikám, které pak někdy ne zcela ladí s celkovou logikou světa. Někdy si do hry ale naopak najde cestu i naprosto bezvýznamný objekt čistě s estetickým poselstvím.
V Legionu jsou jako pěst na oko Wi-Fi hotspoty. Ikonické červené telefonické budky k Londýnu patří, byť je jejich technologická využitelnost v době mobilních telefonů (a povinných Optiků) mizivá. Zde se je autoři rozhodli proměnit v zařízení poskytující Wi-Fi připojení všem okolním chodcům zdarma.
Poskytovat bezplatnou Wi-Fi v době, kdy celé město včetně aut funguje na 5G síti a každý mobil má k dispozici minimálně stejně rychlý internet, dává ještě menší smysl než zanechat telefonní budky svému původnímu účelu. Ale pokud přistoupíme na to, že v Londýně budoucnosti fungují mobilní operátoři s datovými limity, může i pravěká Wi-Fi přijít v krajní nouzi vhod.
Míra realističnosti: 1/3 – Leda ve snu
Hackování aut
Speciální odrůdou hackování ve Watch Dogs je ovládání aut. A nejde jen o vypnutí alarmu a nastartování. Nejenže existuje aplikace pro ovládání aut na dálku, ale jde v ní vyvolat duch Vina Diesela z Rychle a zběsile, který autu na chvíli propůjčí své nitro. Na jednu stranu se to může zdát jako vývojářský výmysl, opak je ale pravdou. Alespoň v případě elektroaut, u běžných spalovacích motorů tato logika už poněkud pokulhává.
Logicky se dá vydedukovat, že vozidla se spalovacím motorem by potřebovala speciální úpravu, která by dočasné zrychlení umožňovala, což u každého auta ve velkoměstě nezní zrovna realisticky. Co se ale týče elektrických motorů, je jejich reprezentace ve Watch Dogs 2 překvapivě přesná, ať už jde o jejich vzdálené řízení či dočasný boost. U ovládání mluví za vše autopilot od Tesly, raději tu proto rozebereme „nitro“.
Tesla u svých vozidel nabízí různé konfigurace, pár z nich navíc nabízí „performance“ vylepšení, které danému autu dodá pár desítek koňských sil navíc. Jde pouze o softwarový update, který se majitelé snaží obejít vlastními úpravami. Existence tohoto módu nasvědčuje, že je možné z elektromotorů dočasně vyždímat sílu navíc skrze software i za hranice, co výrobce dovoluje. Tudíž v tomto ohledu Ubisoft udeřil pomyslný hřebík na hlavičku.
Míra realističnosti: 2/3 – Pravděpodobné
THEMIS – umělá inteligence predikuje zločin dřív, než se stane
Relativně na začátku hry se seznámíte s plánem organizace Albion na nejnovější automatizaci bezpečnosti v Londýně. Projekt Themis má úplně odstranit lidský faktor z pořádkových a bezpečnostních sil města a ponechat je v rukou umělé inteligence (AI). Strážci pořádku se pak mají stát automatizované a ozbrojené drony, které dokáží v bočních uličkách i uprostřed davu identifikovat a eliminovat nebezpečí ještě předtím, než se stane.
Tahle vize je realitě asi nejvzdálenější, alespoň co se týče povolení zabíjet pro AI. Isaac Asimov může dál v klidu věčně odpočívat. Skutečností ale je část o identifikaci a předcházení zločinu, byť se zde AI nesnaží lidskou policejní práci nahradit, ale zlepšit ji. Na základě strojového učení z dat z uzavřených případů systém vytváří algoritmy, podle kterých předpovídá zvýšenou šanci na spáchání zločinu v určité oblasti. Je pak na datovém analytikovi, aby výstup posoudil a případně tam poslal hlídku.
Některé vzorce se totiž opakují. Zločinnost se může odvíjet například podle počasí, podle toho, zda v televizi běží očekávané sportovní utkání a dle mnoha dalších, každodenních faktorů, jejichž souvislost si policista sám často nedá dohromady. Jedny z nejkomplexnějších a nejúspěšnějších systémů používá chicagská policie. Ve městě, které bylo vždy pověstné svou kriminalitou, dochází díky kamerovým systémům a predikci k snižování míry zločinnosti. Ruku v ruce to ale jde se stížnostmi na narušování soukromí a neetické využívání technologií. Ostatně, výběr Chicaga pro první díl Watch Dogs nebyl jen tak pro nic za nic.
Další stupeň predikce, který by potěšil i CEO Albionu, testuje čínská firma Cloud Walk Technology. Na rozdíl od lokalit jako jiné systémy se zaměřuje přímo na jednotlivce, a pokud dojde k podezřelému výkyvu v jeho chování či dokonce pohybu, má být vyhodnocen jako potenciální nebezpečí. Příkladem je osoba, která se v určité oblasti s vyšším výskytem lidí pohybuje jen tam a zpátky, což zvyšuje pravděpodobnost, že jde o kapsáře. Přičtěme k tomu technologie na rozpoznávání obličeje (i chůze), všudypřítomný kamerový systém a máme adepta na Orwellovu cenu. Doufám, že další díl Watch Dogs bude z Hongkongu.
Míra realističnosti: 1/3 – Leda ve snu
