GC 2019: Bookbound Brigade kombinuje metroidvanii a literární hrdiny. S různou mírou úspěchu

Na Gamescomu jsem se do italského národního stánku vydal třikrát. Po Pride RunFootball Drama byl Bookbound Brigade poslední štací. A nebudu lhát, byl z těch tří schůzek mému srdci nejvzdálenější. S metroidvaniemi nemám zrovna moc zkušeností.

Stejně jako u našich hobovlogů či otevřené brány německé věznice, i zde jsem do schůzky s vývojáři z Digital Tales skočil po hlavě. Moje herní způsobilost sice po třech dnech na Gamescomu byla stejně kvalitní jako Mighty No. 9, o hratelném demu jsem si nicméně ucelený obrázek udělal.

Premisa Bookbound Brigade je, minimálně na papíře, hodně zajímavá. Jde o metroidvanii zasazenou do knihovny s literárními světy od Shakespearea po Drákulu. Jen místo jedné hlavní postavy je protagonistou skupinka tvořená rovnou osmi.

 

Na jednu stranu tím mohou vznikat zajímavé interakce, se kterými se vývojáři chlubili, avšak já jsem žádné vtipné nebo jinak zapamatovatelné situace nezažil. Na stranu druhou, kombinováním postav vznikají nové gameplayové možnosti, kdy například Drákula může celou partu unést na svých křídlech nad velkou propastí nebo Nikola Tesla s jeho elektrickými superschopnostmi zprovozní vybité zařízení a otevře tím dosud neobjevené cestičky.

Nejdůležitějším vybočením ze žánrových kolejí je pohyb samotných postav. Všech osm hrdinů je vytvarováno do kostiček a z nich se následně tvoří různé formace. Takový sloupec je lepší pro skákání do výšky či houpání po lanech, řada vyniká v tradičním hopsání a kruh nabízí rychlou přepravu a přejíždění nepřátel. Hra dle slov vývojářů nabádá k mixování tvarů, ale sami přiznali, že minimálně jeden tester se celou úrovní prostě prokutálel.

Z hlediska hratelnosti jde skutečně o nevídanou volbu a i s mým konstantním umíráním bylo poznat, že právě s touto mechanikou se fanoušci žánru budou moci vyřádit. Já jsem během mého hraní dokázal alespoň najít různé kreativní cesty, jak se rychle vrátit na předchozí checkpoint. Já vím, git gud.

Zato k designu úrovní už musím být bohužel kritický. Jak se již na žánr sluší a patří, levely jsou spletité a literární světy jsou navzájem dokonce propojeny hubem a portály. Problém ale přichází v jejich velikosti a přehlednosti. Kdybych neměl za zády hlavního designéra a vedle sebe navigující vývojářku, v hub worldu bych se do své destinace snad nikdy nedostal.

Dalo by se namítnout, že zmapování cest (mapa je mimochodem na dosah tlačítka) je součástí zážitku. S tím bych i souhlasil, kdyby artwork nebo design levelů aspoň trochu naznačil, kudy se mám provalit. Narazit na křižovatku se čtyřmi cestami bez jakéhokoliv náznaku, které dveře jsou vlastně ty pravé, a ještě k tomu čtyřikrát po sobě, mi nepřijde úplně ideální.

V samotných literárních světech se už tento nešvar naštěstí moc neprojevuje. Především zadávání questů od nehratelných postav hodně pomáhá s navigováním. Přesto si nemyslím, že by se zrovna s tímto problémem Bookbound Brigade mohlo řadit mezi metroidvaniové velikány.

Především zasazením a grafikou míří vývojáři z Digital Tales na mladší hráče, kteří s literaturou teprve začínají, nebo ji neznají úplně do hloubky a mohli by se něco přiučit. Nejsem si ale jistý, zda dokáže příběh a na dnešní poměry poněkud nepřehledný herní svět udržet jejich pozornost. Starší hráči si zase budou moci vyzkoušet nové mechaniky v neokoukaném zasazení, pokud překousnou zmíněné nedostatky.

Bookbound Brigade zatím datum vydání nemá, avšak do konce roku by měl zamířit na PC, PS4 a Nintendo Switch.

Ahoj, jsem Patrik, mám rád Dishonored, indie hry a vytříbená memečka. A občas taky něco čitelného napíšu.

Napsat komentář